České země a Habsburská monarchie v 2.pol 19. a na začátku 20.st
přechod od Bachova absolutismu ke konstitučnímu uspořádání
rakousko-uherské vyrovnání a následky pro české země
hospodářský a společenský vývoj (rozvoj průmyslu, dopravy, spolková činnost, Národní divadlo, univerzita)
formování českého politického života (staročeši, mladočeši, socialisté, fundamentálky, drobečková politika)
hlavní politické směry a strany počátku 20. století, hlasovací právo
T. G. Masaryk- Česká otázka
BACHŮV ABSOLUTISMUS
- Roku 1849 byla vydána tzv. „oktrojovaná ústava“. Roku 1851 silvestrovské patenty (zrušení ústavy a všech politických práv) => období neoabsolutismu (Bachův absolutismus – ministrem vnitra byl Alexandr Bach). Tvůrcem neoabsolutismu však nebyl jen Bach, ale také císař František Josef I. a Felix Schwarzenberg (= nový německý kancléř , snažil se prosadit velkoněmecké pojetí)
- Ministr vnitra Alexandr Bach vytvořil státní aparát, jehož hlavní opory tvořily armáda a policie.
- Cíl – centralizmus, upevnění vídeňské vlády.
- Důležitou oporou se stala armáda, budovaná na všeobecné branné povinnosti.
- Vláda zrušila celní hranici mezi západní částí říše a Uhrami (1850).
- Provedl celní reformy a byl kladen důraz na rozvoj komunikací, poštovní služby a vědecký charakter studia. (=pozitivní strana tohoto absolutismu)
- Od roku 1852 byla také zavedena němčina jako jediný vyučovací jazyk.
- Roku 1855 byl uzavřen konkordát s církví (spojení oltáře a trůnu), byla zbavena státních dohledů (zavedených v době Josefa II.), církev měla znovu vliv ve školství a v kultuře.
- Mezi klady neoabsolutismu řadíme hospodářský rozvoj a rozvoj obchodu, vznik obchodní a živnostenské komory. Byl vydán tzv. „živnostenský řád“, který umožňoval svobodné podnikání. Byly též odstraňovány cechy (pro rozvoj kapitalismu). Nejprůmyslovějšími oblastmi Rakouska byly Čechy a Dolní Rakousy.
- Roku 1859 Rakousko prohrálo válku s Itálií (bitva u Magenty, bitva u Solferina) – byl odvolán Bach a panovník přichází na potřebu přetvořit svou říši.
- Svolal tedy rozšířenou říšskou radu a v říjnu 1860 vydal Říjnový diplom, v němž slibuje ústavu. Tu také v únoru následujícího roku vydává → Únorová, Schmerlingova ústava
- Byla to centralistická ústava, která vyhovovala zájmům Rakouských Němců, ale zájmy ostatních národů přehlížela
- Rozděluje moc na exekutivu (v jejím čele stál panovník), zákonodárnou moc (říšská rada tvořená dvěma sněmovnami (panskou a poslaneckou) – do poslanecké sněmovny se volilo na základě volebního censu, voliči byli rozděleni do čtyř majetkových kurií (velkostatkářská, příslušníci živnostenské a obchodní komory, města a venkov)).
- Schmerlingova vláda nebyla příliš úspěšná, prosazovala ideu – jednotného Rakouska → znepřátelila si tím Čechy, Maďary, Italy, Poláky i německé liberály → 65 platnost únorové ústavy pozastavena
- Po pádu absolutismu dochází k rozvoji kultury a společenského života, roku 1861 začaly vycházet Národní listy (František Ladislav Rieger, František Palacký) – formulovali český národní program (rovnoprávnost národa, autonomie, občanské svobody). V letech 1859 – 1874 vycházel Riegerův slovník naučný. V 60. letech vznikaly různé spolky: Sokol – M. Tyrš, J. Fiegner (heslo: Tužme se!); Hlahol (pěvecký spolek) – B. Smetana; 1863 Umělecká beseda v Praze. (Kytice, Babička, almanach Máj, Hřbitovní kvítí). Americký klub českých dam (1865), jehož úkolem bylo vzdělat ženy. Roku 1864 vzniklo Prozatímní divadlo. Praha se stává „hlavním“ městem novodobé české společnosti.
ČESKÉ ZEMĚ VE 2. POL. 19.ST
- dochází k liberalizaci – 2 hlavní směry:
→šlechticko – konzervativní – v čele hrabě Martinic, Lev Hun, reprezentují zájym statkářů, podnikatelů
→liberálně – nacionalistický – opírají s eo zájmy střední vrstvy
→ z těchto směrů se vyvinuli Staročeši a Mladočeši
→liberálně – nacionalistický – opírají s eo zájmy střední vrstvy
→ z těchto směrů se vyvinuli Staročeši a Mladočeši
- F. L. Rieger, F. Palacký, F. Brauner – bratří Grégové, Karel Sladkovský,
- konzervativní, hájili zájmy vyšších vrstev – liberální, hájili zájmy nižších vrstev
- program:budování české státnosti – program:občanská rovnost
- po r. 1918 zanikají – stávají se členy
- Československé strany národně demokratické
- Česká politika roku 1863 zahájila „pasivní rezistenci“ = neúčastnila se zasedání říšské rady a sněmů (kvůli německé převaze).
- Roku 1865 vychází Palackého spis „Idea státu Rakouského“, v němž Palacký prohlašuje, že Rakousko má perspektivu jedině tehdy, bude-li federalizované. Jinak podle Palackého zanikne (ztratí oprávněnost k existenci).
- „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ (Palacký)
- Roku 1866 vyhlašuje Rakousko válku Prusku → Rakousko bylo poraženo Pruskem u Sadové (u Hradce Králové) – v čele Rak. stál Ludvík Benedek.
- Nový ministr zahraničí – který se přikláněl k maďarské koncepci dualismu → pověřen přípravou dohody s Maďary
- 1867 potvrzená stará uherská ústava – prosincová ústava
– 1867 – Rakousko – Uherského vyrovnání
Předlitavsko Zalitavsko
– Čechy, Rak., – Uhry
Bukovina, Halič
→ pro společné úřady pojem CaK (císařské a královské)
→společná armáda, panovník finance, zahraniční politika
→hl. město Vídeň
→anexí připojena Bosna Hercegovina
- vznikl dualismus (dvojstátí)
- společného mají panovníka, zahraniční politiku, finance a armádu
- byla stanovena hranice (říčka Litava), která rozdělovala RU na Předlitavsko a Zalitavsko
- Uhry měly svoji ústavu, vládu a sněm
- České země – nejrozvinutější v Rak. monarchii : textilní průmysl, cukrovarnictví, lihovarnictví, pivovarnictví, železniční síť
- V prosinci 1867 vydal panovník Ústavu pro Předlitavsko → tímto potvrzen dualismus
- v níž definuje Rakousko jako parlamentní monarchii, zaručuje občanská práva a svobody (svoboda podnikání, ochrana soukromého majetku).
- Byl zrušen církevní dohled nad školami, zavedena povinná osmiletá školní docházka.
- Rakousko a Uhersko se lišili v politickém zřízení (Rakousko bylo liberálnější a svobodnější, Uhry centralistické – maďarizace).
- Lišili se také v hospodářství (Předlitavsko na tom bylo lépe).
Rakouské císařství se změnilo v RAKOUSKO-UHERSKO
60. – 70. léta – období státoprávního boje – za lepší postavení Čechů
→ 1871 císaři doručeny Fundamentální články – návrh na zrovnoprávnění Čechů s ostatními národy (staročeši a mladočeši měli rozdílné postoje k fund. článkům → což je definitivně rozdělilo)
→ problém s Moravou a Slezskem (Slezsko se distancovalo, Morava chtěla vlastní vyrovnání) → císař nepřijal → politická krize
Po odvolání fundamentálek se Češi vracejí k politice pasivní rezistence.
→ Staročeši odešli z politiky do „pasivní rezistence“ – mysleli, že budou postrádáni – nebyli, tak se vrátili zpět (díky výhře konzervativců ve volbách)
→ 1879 se vracejí do parlamentu → zaujali tzv. „drobečkovou politikou“ (pojem zavedl Reiger) → úspěchů dosahují malými krůčky → 1882 prosadili rozdělení univerzity na Karlo – Ferdinandovu (českou německou) → podnět k: sepsání Ottova naučného slovníku, diskusi o pravosti rukopisů (TGM)
→ další úspěch českých politiků byla jazyková nařízení → zvýhodnění českých úředníků
u moci konzervativci (Eduard Taafe = nový předseda vlády) – konzervativec, jeho vláda byla nadstranická → přistoupil k řadě reformám (1885): úrazové pojištění, pevná pracovní doba, zamezení dětské a ženské práce, snížení volebního censu
- Roku 1890 staročeši na výzvu Taaffeho začali jednat s německými liberály o národnostním vyrovnání → návrh punktace – rozdělení našeho území na oblasti české a německé → tento návrh však vyvolal velký odpor u Čechů (Češi by v německých částech měli menší práva než Němci) a společně s jeho nepřijetím končí též Staročeši → 1891 Staročeši u voleb propadli.
- V 90. letech probíhal boj za volební právo (hlavní roli zde hrála soc. dem.) V letech 1896 – 1897 byla přijata volební reforma (rozšíření volebního práva; zavedena pátá kurie = nemajetní.
- Ve volbách roku 1897 získala soc. dem. třetinu hlasů v Čechách. Byla tedy zastoupena v Říšské radě (11 zástupců – 5 Čechů, 6 Němců). Soc. dem. vstoupila do Říšské rady s tzv. „protistátoprávním prohlášením“, ve kterém se říkalo, že národnostní otázku může řešit až socialismus. Soc. dem. vydávala deník Právo lidu, vznikla z její iniciativy tzv. „dělnická akademie“ (vzdělávací instituce pro dělnictvo; spoluzakladatelem byl T. Masaryk).
- V roce 1897 vzniklo OSČ (Odborové Sdružení Českoslovanské).
- Téhož roku ve volbách zvítězili mladočeši (o jejich přízeň se snažil ministerský předseda Badeni, který plánoval vydat tzv. „Badeniho jazyková nařízení“ → v Čechách byla za vnitřní jazyk uznána němčina i čeština). To by ale byla nevýhoda pro německé úředníky, kteří by se museli učit česky a složit zkoušku z Čj. Proti tomuto návrhu se tedy zvedla nevole a Bádeniho nařízení nebylo přijato (zvětšuje se tím konflikt mezi Čechy a Němci; Badeni nucen odstoupit
Průmyslová revoluce u nás
- poč. 20. a 30. léta 19. st.
- textilní výroba, hutnictví železa, strojírenství
- 1860 – 1872 – Grunderské období – největší rozvoj průmyslu
- rozvoj dopravy – 1837 – 39 zahájena stavba dráhy Vídeň – Brno (přes Opavu, Olomouc)
→ Severní dráha Ferdinandova
- 1845 – Státní dráha – Vídeň – Olomouc – Praha
- 1847 Praha připojena na telegraf
- neexistovala strana, která by hájila dělníky → 1874 vzniká Sociálně demokratická strana dělnická→byli pronásledováni, strana zakázána, následně opět povolena
- Punktace – plán – měl rozdělit české země podle převažující národnosti na německé a smíšené (česko-německé) – navrženo Němci a Staročechy → Mladočeši rázně odmítli → konec Staročechů
- FJ I. – v roce 1916 † – po něm – bratr Karel I. – poslední rakouský císař
Tomáš Garrigue Masaryk
- 1. československý prezident
- ženat s Charlottou Garrigue
- od r. 1882 přednášel na Karlo – Ferdinandově univerzitě, později přijat mezi Mladočechy
- pracoval na zviditelnění českého národa, během války přesvědčoval státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu
- 1915 emigroval do Švýcarska, pak spolu s Benešem do Francie, následně do Londýna a v r. 1918 do USA
- Československo bylo mezinárodně uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem (v období tzv. první republiky)
Masarykova Česká otázka - Masarykova Česká otázka vyšla poprvé v roce 1895. Následovaly další vydání s drobnými či většími úpravami.
Masaryk chápe tento spis nikoliv jako rozbor politický, ale jako rozbor sociologický. Hledá smysl české historie v souvislosti s národním obrozením. Myšlenka národního obrození vznikla v souvislosti nejen politických událostí Velké francouzské revoluce z roku 1789, ale i jako myšlenkové pokračování evropského humanismu.
Události kolem Velké francouzské revoluce se podepsaly na politickém a historickém vývoji celé tehdejší Evropy. Masaryk se domnívá, že historie národů není nahodilá a že se v ní projevuje určitý plán Prozřetelnosti. Úkolem každého národa je pak podle něj pochopit, jaký je světový plán a najít své místo v něm. Podle tohoto poznání pak má každý národ postupovat v politice i při vší své práci.
Na národní obrození lze pohlížet z několika hledisek. Jedním z nich je právě hledisko politické. K tomu, abychom pochopili důvody vzniku revolučního hnutí v tehdejší Evropě a zejména v zemích Rakouska-Uherska je potřeba znát politickou situaci té doby. Habsburkové jako vládnoucí rod výrazně ovlivňoval svou protireformační politikou české literární snažení. Jako příklad můžeme uvést německý jazyk ve školách (až v roce 1816 byla zavedena čeština ve školách), školy byly pouze německé a vědecké práce byly psané pouze v němčině. Až reforma Josefa II. poskytla alespoň částečnou volnost v otázce náboženské svobody, což mělo velký význam.
Snahou národních buditelů bylo najít základní filozofickou myšlenku, která bude vedoucí myšlenkou pro celé obrození, protože všechna práce myšlenková i praktická musí být založena na jistém a pevném filozofickém základě. Podklad pro tento filozofický základ našli paradoxně v německé filozofii.
Události kolem Velké francouzské revoluce se podepsaly na politickém a historickém vývoji celé tehdejší Evropy. Masaryk se domnívá, že historie národů není nahodilá a že se v ní projevuje určitý plán Prozřetelnosti. Úkolem každého národa je pak podle něj pochopit, jaký je světový plán a najít své místo v něm. Podle tohoto poznání pak má každý národ postupovat v politice i při vší své práci.
Na národní obrození lze pohlížet z několika hledisek. Jedním z nich je právě hledisko politické. K tomu, abychom pochopili důvody vzniku revolučního hnutí v tehdejší Evropě a zejména v zemích Rakouska-Uherska je potřeba znát politickou situaci té doby. Habsburkové jako vládnoucí rod výrazně ovlivňoval svou protireformační politikou české literární snažení. Jako příklad můžeme uvést německý jazyk ve školách (až v roce 1816 byla zavedena čeština ve školách), školy byly pouze německé a vědecké práce byly psané pouze v němčině. Až reforma Josefa II. poskytla alespoň částečnou volnost v otázce náboženské svobody, což mělo velký význam.
Snahou národních buditelů bylo najít základní filozofickou myšlenku, která bude vedoucí myšlenkou pro celé obrození, protože všechna práce myšlenková i praktická musí být založena na jistém a pevném filozofickém základě. Podklad pro tento filozofický základ našli paradoxně v německé filozofii.
