České země a Habsburská monarchie v 2.pol 19. a na začátku 20.st
přechod od Bachova absolutismu ke konstitučnímu uspořádání
rakousko-uherské vyrovnání a následky pro české země
hospodářský a společenský vývoj (rozvoj průmyslu, dopravy, spolková činnost, Národní divadlo, univerzita)
formování českého politického života (staročeši, mladočeši, socialisté, fundamentálky, drobečková politika)
hlavní politické směry a strany počátku 20. století, hlasovací právo
T. G. Masaryk- Česká otázka
- Roku 1849 byla vydána tzv. „oktrojovaná ústava“. Roku 1851 silvestrovské patenty (zrušení ústavy a všech politických práv) => období neoabsolutismu (Bachův absolutismus – ministrem vnitra byl Alexandr Bach). Tvůrcem neoabsolutismu však nebyl jen Bach, ale také císař František Josef I. a Felix Schwarzenberg (= nový německý kancléř , snažil se prosadit velkoněmecké pojetí)
- Ministr vnitra Alexandr Bach vytvořil státní aparát, jehož hlavní opory tvořily armáda a policie.
- Cíl – centralizmus, upevnění vídeňské vlády.
- Důležitou oporou se stala armáda, budovaná na všeobecné branné povinnosti.
- Vláda zrušila celní hranici mezi západní částí říše a Uhrami (1850).
- Provedl celní reformy a byl kladen důraz na rozvoj komunikací, poštovní služby a vědecký charakter studia. (=pozitivní strana tohoto absolutismu)
- Od roku 1852 byla také zavedena němčina jako jediný vyučovací jazyk.
- Roku 1855 byl uzavřen konkordát s církví (spojení oltáře a trůnu), byla zbavena státních dohledů (zavedených v době Josefa II.), církev měla znovu vliv ve školství a v kultuře.
- Mezi klady neoabsolutismu řadíme hospodářský rozvoj a rozvoj obchodu, vznik obchodní a živnostenské komory. Byl vydán tzv. „živnostenský řád“, který umožňoval svobodné podnikání. Byly též odstraňovány cechy (pro rozvoj kapitalismu). Nejprůmyslovějšími oblastmi Rakouska byly Čechy a Dolní Rakousy.
- Roku 1859 Rakousko prohrálo válku s Itálií (bitva u Magenty, bitva u Solferina) – byl odvolán Bach a panovník přichází na potřebu přetvořit svou říši.
- Svolal tedy rozšířenou říšskou radu a v říjnu 1860 vydal Říjnový diplom, v němž slibuje ústavu. Tu také v únoru následujícího roku vydává → Únorová, Schmerlingova ústava
- Byla to centralistická ústava, která vyhovovala zájmům Rakouských Němců, ale zájmy ostatních národů přehlížela
- Rozděluje moc na exekutivu (v jejím čele stál panovník), zákonodárnou moc (říšská rada tvořená dvěma sněmovnami (panskou a poslaneckou) – do poslanecké sněmovny se volilo na základě volebního censu, voliči byli rozděleni do čtyř majetkových kurií (velkostatkářská, příslušníci živnostenské a obchodní komory, města a venkov)).
- Schmerlingova vláda nebyla příliš úspěšná, prosazovala ideu – jednotného Rakouska → znepřátelila si tím Čechy, Maďary, Italy, Poláky i německé liberály → 65 platnost únorové ústavy pozastavena
- Po pádu absolutismu dochází k rozvoji kultury a společenského života, roku 1861 začaly vycházet Národní listy (František Ladislav Rieger, František Palacký) – formulovali český národní program (rovnoprávnost národa, autonomie, občanské svobody). V letech 1859 – 1874 vycházel Riegerův slovník naučný. V 60. letech vznikaly různé spolky: Sokol – M. Tyrš, J. Fiegner (heslo: Tužme se!); Hlahol (pěvecký spolek) – B. Smetana; 1863 Umělecká beseda v Praze. (Kytice, Babička, almanach Máj, Hřbitovní kvítí). Americký klub českých dam (1865), jehož úkolem bylo vzdělat ženy. Roku 1864 vzniklo Prozatímní divadlo. Praha se stává „hlavním“ městem novodobé české společnosti.
- dochází k liberalizaci – 2 hlavní směry:
→liberálně – nacionalistický – opírají s eo zájmy střední vrstvy
→ z těchto směrů se vyvinuli Staročeši a Mladočeši
- F. L. Rieger, F. Palacký, F. Brauner – bratří Grégové, Karel Sladkovský,
- konzervativní, hájili zájmy vyšších vrstev – liberální, hájili zájmy nižších vrstev
- program:budování české státnosti – program:občanská rovnost
- po r. 1918 zanikají – stávají se členy
- Československé strany národně demokratické
- Česká politika roku 1863 zahájila „pasivní rezistenci“ = neúčastnila se zasedání říšské rady a sněmů (kvůli německé převaze).
- Roku 1865 vychází Palackého spis „Idea státu Rakouského“, v němž Palacký prohlašuje, že Rakousko má perspektivu jedině tehdy, bude-li federalizované. Jinak podle Palackého zanikne (ztratí oprávněnost k existenci).
- „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ (Palacký)
- Roku 1866 vyhlašuje Rakousko válku Prusku → Rakousko bylo poraženo Pruskem u Sadové (u Hradce Králové) – v čele Rak. stál Ludvík Benedek.
- Nový ministr zahraničí – který se přikláněl k maďarské koncepci dualismu → pověřen přípravou dohody s Maďary
- 1867 potvrzená stará uherská ústava – prosincová ústava
Předlitavsko Zalitavsko
– Čechy, Rak., – Uhry
Bukovina, Halič
→ pro společné úřady pojem CaK (císařské a královské)
→společná armáda, panovník finance, zahraniční politika
→hl. město Vídeň
→anexí připojena Bosna Hercegovina
- vznikl dualismus (dvojstátí)
- společného mají panovníka, zahraniční politiku, finance a armádu
- byla stanovena hranice (říčka Litava), která rozdělovala RU na Předlitavsko a Zalitavsko
- Uhry měly svoji ústavu, vládu a sněm
- České země – nejrozvinutější v Rak. monarchii : textilní průmysl, cukrovarnictví, lihovarnictví, pivovarnictví, železniční síť
- V prosinci 1867 vydal panovník Ústavu pro Předlitavsko → tímto potvrzen dualismus
- v níž definuje Rakousko jako parlamentní monarchii, zaručuje občanská práva a svobody (svoboda podnikání, ochrana soukromého majetku).
- Byl zrušen církevní dohled nad školami, zavedena povinná osmiletá školní docházka.
- Rakousko a Uhersko se lišili v politickém zřízení (Rakousko bylo liberálnější a svobodnější, Uhry centralistické – maďarizace).
- Lišili se také v hospodářství (Předlitavsko na tom bylo lépe).
60. – 70. léta – období státoprávního boje – za lepší postavení Čechů
→ 1871 císaři doručeny Fundamentální články – návrh na zrovnoprávnění Čechů s ostatními národy (staročeši a mladočeši měli rozdílné postoje k fund. článkům → což je definitivně rozdělilo)
→ problém s Moravou a Slezskem (Slezsko se distancovalo, Morava chtěla vlastní vyrovnání) → císař nepřijal → politická krize
Po odvolání fundamentálek se Češi vracejí k politice pasivní rezistence.
→ Staročeši odešli z politiky do „pasivní rezistence“ – mysleli, že budou postrádáni – nebyli, tak se vrátili zpět (díky výhře konzervativců ve volbách)
→ 1879 se vracejí do parlamentu → zaujali tzv. „drobečkovou politikou“ (pojem zavedl Reiger) → úspěchů dosahují malými krůčky → 1882 prosadili rozdělení univerzity na Karlo – Ferdinandovu (českou německou) → podnět k: sepsání Ottova naučného slovníku, diskusi o pravosti rukopisů (TGM)
→ další úspěch českých politiků byla jazyková nařízení → zvýhodnění českých úředníků
- Roku 1890 staročeši na výzvu Taaffeho začali jednat s německými liberály o národnostním vyrovnání → návrh punktace – rozdělení našeho území na oblasti české a německé → tento návrh však vyvolal velký odpor u Čechů (Češi by v německých částech měli menší práva než Němci) a společně s jeho nepřijetím končí též Staročeši → 1891 Staročeši u voleb propadli.
- V 90. letech probíhal boj za volební právo (hlavní roli zde hrála soc. dem.) V letech 1896 – 1897 byla přijata volební reforma (rozšíření volebního práva; zavedena pátá kurie = nemajetní.
- Ve volbách roku 1897 získala soc. dem. třetinu hlasů v Čechách. Byla tedy zastoupena v Říšské radě (11 zástupců – 5 Čechů, 6 Němců). Soc. dem. vstoupila do Říšské rady s tzv. „protistátoprávním prohlášením“, ve kterém se říkalo, že národnostní otázku může řešit až socialismus. Soc. dem. vydávala deník Právo lidu, vznikla z její iniciativy tzv. „dělnická akademie“ (vzdělávací instituce pro dělnictvo; spoluzakladatelem byl T. Masaryk).
- V roce 1897 vzniklo OSČ (Odborové Sdružení Českoslovanské).
- Téhož roku ve volbách zvítězili mladočeši (o jejich přízeň se snažil ministerský předseda Badeni, který plánoval vydat tzv. „Badeniho jazyková nařízení“ → v Čechách byla za vnitřní jazyk uznána němčina i čeština). To by ale byla nevýhoda pro německé úředníky, kteří by se museli učit česky a složit zkoušku z Čj. Proti tomuto návrhu se tedy zvedla nevole a Bádeniho nařízení nebylo přijato (zvětšuje se tím konflikt mezi Čechy a Němci; Badeni nucen odstoupit
Průmyslová revoluce u nás
- poč. 20. a 30. léta 19. st.
- textilní výroba, hutnictví železa, strojírenství
- 1860 – 1872 – Grunderské období – největší rozvoj průmyslu
- rozvoj dopravy – 1837 – 39 zahájena stavba dráhy Vídeň – Brno (přes Opavu, Olomouc)
- 1845 – Státní dráha – Vídeň – Olomouc – Praha
- 1847 Praha připojena na telegraf
- neexistovala strana, která by hájila dělníky → 1874 vzniká Sociálně demokratická strana dělnická→byli pronásledováni, strana zakázána, následně opět povolena
- Punktace – plán – měl rozdělit české země podle převažující národnosti na německé a smíšené (česko-německé) – navrženo Němci a Staročechy → Mladočeši rázně odmítli → konec Staročechů
- FJ I. – v roce 1916 † – po něm – bratr Karel I. – poslední rakouský císař
Tomáš Garrigue Masaryk
- 1. československý prezident
- ženat s Charlottou Garrigue
- od r. 1882 přednášel na Karlo – Ferdinandově univerzitě, později přijat mezi Mladočechy
- pracoval na zviditelnění českého národa, během války přesvědčoval státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu
- 1915 emigroval do Švýcarska, pak spolu s Benešem do Francie, následně do Londýna a v r. 1918 do USA
- Československo bylo mezinárodně uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem (v období tzv. první republiky)
Masarykova Česká otázka - Masarykova Česká otázka vyšla poprvé v roce 1895. Následovaly další vydání s drobnými či většími úpravami.
Události kolem Velké francouzské revoluce se podepsaly na politickém a historickém vývoji celé tehdejší Evropy. Masaryk se domnívá, že historie národů není nahodilá a že se v ní projevuje určitý plán Prozřetelnosti. Úkolem každého národa je pak podle něj pochopit, jaký je světový plán a najít své místo v něm. Podle tohoto poznání pak má každý národ postupovat v politice i při vší své práci.
Na národní obrození lze pohlížet z několika hledisek. Jedním z nich je právě hledisko politické. K tomu, abychom pochopili důvody vzniku revolučního hnutí v tehdejší Evropě a zejména v zemích Rakouska-Uherska je potřeba znát politickou situaci té doby. Habsburkové jako vládnoucí rod výrazně ovlivňoval svou protireformační politikou české literární snažení. Jako příklad můžeme uvést německý jazyk ve školách (až v roce 1816 byla zavedena čeština ve školách), školy byly pouze německé a vědecké práce byly psané pouze v němčině. Až reforma Josefa II. poskytla alespoň částečnou volnost v otázce náboženské svobody, což mělo velký význam.
Snahou národních buditelů bylo najít základní filozofickou myšlenku, která bude vedoucí myšlenkou pro celé obrození, protože všechna práce myšlenková i praktická musí být založena na jistém a pevném filozofickém základě. Podklad pro tento filozofický základ našli paradoxně v německé filozofii.