Francouzská revoluce (1789 – 1799)

– příčiny:
– kritika absolutismu
– všeobecná nespokojenost se současnou situací
– 25 mil. obyvatel => 20 mil. žije na vesnici
– nesouhlas s celým společenským řádem
– problémy v obchodu – prosperují jen přístavy
– porážka v 7leté válce – žádné územní zisky (jen ztráty)
– velké výdaje Ludvíka XVI. – drahé sídlo i přes úpadek státu, neustálé zvyšování nákladů na dvůr => zvyšování státního dluhu
– nerovnost francouzské společnosti – 2 privilegované stavy (duchovenstvo, šlechta) a 1 neprivilegovaný (poddaní)
– 1785 – obrovská neúroda => sešity stížností (1/5 obyvatelstva žebráci), hladové bouře => opozice proti vládě a panovníkovi => růst státního dluhu => Ludvík XVI. potřebuje peníze, ale nemůže zvýšit daně, protože lidé nemají peníze => jediné možné řešení je zdanění privilegovaných vrstev

1. fáze: 1789 – svolání generálních stavů po 175ti letech
– cílem panovníka je zavést daně u privilegovaných stavů => odpor stavů (290 duchovních, 270 šlechticů a 580 měšťanů a ostatního lidu
– král chce jednat pouze o finančních otázkách – to odmítá 3. stav, chce jednat o více problémech => prohlašuje se za Ústavodárné národní shromáždění
– => král se chystá ve Versailles k vojenskému potlačení, snaha donutit 3. stav k poslušnosti => nespokojenost lidu, bouře => 14. 7. 1789 dobyta Bastila (symbol královské moci) = počátek revoluce => král zaskočen, neučinil vojenské tažení

– symboly revoluce:
– hymna Marseillaisa
– svoboda, rovnost, bratrství
– trikolóra (červená + modrá = barva Paříže; bílá = barva královského rodu)
– gilotina
– zřizování národních gard v čele s markýzem La Fayettem
– Ústavodárné shromáždění vydává tzv. srpnové dekrety:
– zrušen sociální systém starého režimu = konec absolutismu a stavovského zřízení, zrušeny privilegia šlechty, robota, církevní desátky
– 26. 8. 1789 prohlášení práv člověka a občana = Deklarace práv člověka a občana
– svoboda a rovnost před soudem, právo na soukromé vlastnictví a osobní svobodu, svoboda vlastního názoru, daně pro všechny bez rozdílu
– 1791 – král se pokusil o útěk, ale je zadržen a vrácen do Paříže, donucen odpřísáhnout věrnost ústavě
– duben 1792 – válka Francie s protifrancouzskou koalicí => spojenci pronikli až do Paříže
– srpen 1792 – republikáni svrhují městskou správu, zřízena revoluční komuna a útok na královský palác => král zajat a uvězněn – zákonodárné shromáždění vydává nové volby => orgán přejmenován na Národní konvent
– girondisté
– jakobíni (Marat, Robespierre, Danton)
– kordiliéři
– září 1792 – 1. zasedání Národního konventu
– 21. 9. 1792 zrušeno království
– 22. 9. 1792 vyhlášena republika
– 21. 1. 1793 – král veřejně popraven gilotinou (v říjnu pak královna; syn Ludvík XVII. zemřel v dětském věku)

2. fáze: ½ 1793 – rozpor mezi girondisty a jakobíny => nemožná činnost obou klubů
– 2. červen 1793 – 29 nejznámějších girondistů zatčeno v konventu => popravení => jakobínská diktatura:
– zřízen Výbor veřejného blaha – povinnost státu zajistit práci a bezplatné vzdělání
– září 1793 – zavražděn 1 z hlavních představitelů jakobínů Marat => jakobínský teror
– likvidace domnělých nepřátel bez soudu
– od 1793 – stát a VVB řídí Maxmillien de Robespierre
– znává teror jako legální formu boje proti odpůrcům
– Výbor veřejné bezpečnosti – boj s domácími odpůrci
– Výbor bdělosti – hledání skutečných i domnělých odpůrců
– teror i ve vlastních řadách = tzv. zběsilé čistky
– 1794 – snaha odstranit křesťanství – zaveden kult nejvyšší bytosti
– zrušen církevní kalendář – zaveden nový: nové názvy měsíců, letopočet začíná rokem 1792 vyhlášením republiky
– => ztráta lidové podpory, sjednocení odpůrců proti Robespierrovi => zatčen a bez procesu popraven + 100 dalších jakobínů = konec teroru, zrušena komuna = thermidoriánský převrat

3. fáze: 27. 7. 1794 thermidoriánský převrat

Vzestup a pád Napoleona

– 9. 11. 1799 (18. brumair) Napoleon Bonaparte provedl státní převrat = konec velké francouzské revoluce
Konzulát
– V čele státu 3 konzulové, Napoleon nejvyšším konzulem
– Tažení do Itálie přes Alpy – 1796 bitva u Lodi
– 1800 porazil rakouskou armádu u Merenga
– 1804 občanský zákoník (Code civil) – potvrzení práv občanů získaných revolucí
– zisk území: Sársko, Rýnsko, Rúrsko

Císařství

Vídeňský kongres
(1814-1815)
– Zahájen po první porážce Napoleona v září 1814
– Zástupce mají na kongresu všechny evropské státy kromě Turecka
– Přerušen za stodenního císařství
– Hlavním organizátorem kongresu byl rakouský kancléř Metternich
Účastníci:

Rusko – car Alexandr I., jednání vede kníže Razumovskij
Prusko – král Fridrich Vilém III.
Rakousko – František I., kancléř Metternich
Británie – jednání se účastní různí diplomaté
Francie
Výsledky:
Územní vyrovnání:
– Prusko: zisk Porýní, Sárska, Vestfálska, Poznaňska, Dolní Lužice, Pomořan
– Rusko: část Varšavského vévodství (= Kongresovka), východní oblasti Finska, část Besarábie
– Rakousko: Benátsko, Lombardsko, SV Haliče, Tyrolské oblasti, Dalmácie, Solnohradsko, muselo se vzdát Jižního Nizozemí
– Británie: Malta, ostrovy v Jónském moři, Antily, Cejlon,
– Švýcarsko: zachovalo si samostatnost
– Sardinské království: samostatnost
– Švédsko: zisk Norska, které bylo odebráno Dánsku
– Rýnský spolek: zrušen → Německý spolek
36 států + 4 svobodná města
základním orgánem Spolkový sněm
vláda = spolková rada: rovnost členů, všichni právo veta
partikulární stát, nemá reprezentanta
Restaurace původních systémů
Uznána legitimita původních rodů, obnovení monarchií (Portugalsko)
Snaha o rovnováhu v Evropě
Oslabení Francie – stanovení reparací (= náhrada za náklady na válku, náhrada škod)
Zabezpečení výsledků kongresu
Dohoda o uskutečňování tzv. následných kongresů:
– 1818 Cáchy
rozhodnutí o stažení pruských vojsk z Francie

Habsburkové požadují pomoc proti revolučním tendencím v Itálii – nedohodli se
V Opavě byly za účelem pořádání kongresu strženy hradby a místo nich založeny parky – organizuje purkmistr Johan Schössler
V době kongresu fungují v Opavě 3 divadla
Usadil se zde kníže Razumovskij – v tzv. paláci Razumovských – dnešní Historický ústav (nad knihovnou)

řeší povstání důstojníků v Itálii
účastní se i Francie → pomoct má zasáhnout proti povstalcům

Systém Svaté aliance

– dohoda mezi Rakouskem (František I.), Pruskem (Fridrich Vilém III.) a Ruskem (Alexandr I.)
– podepsána 26. 9. 1815
– dohoda o vzájemné pomoci v rámci monarchistické a křesťanské solidarity a udržování míru X revolučním, nacionálním a liberálním hnutím
– usiluje o udržování politického a sociálního pořádku
– také název kvietismus = metternichovský absolutismus = kancléř Metternich byl vůdčím evropským diplomatem, odpůrce reforem, názor že změna vede k ohrožení funkčnosti systému
– ve 20. letech 19. stol. potlačení revolučních hnutí ve Španělsku a Neapolsku

Revoluce 1848

revoluční rok 1848 – tato revoluce označována jako „ jaro národů “.
závažný zlom v dějinách velké části Evropy.
Nikdy předtím a zatím nikdy potom neproběhla v Evropě taková série revolucí, které se vzájemně inspirovaly a ovlivňovaly.

Itálie
Nejdříve boje na Sicílii a na Apeninském poloostrově.Na Sicílii povstání proti nadvládě Bourbonů.Požadování samostatnosti Itálie.Úspěch povzbudil Neapol, liberálové dosáhli od krále ústavní režim, propuštění politických vězňů.1830- ústava po vzoru francouzské.
1848 – četná povstání, centra v Miláně a v Benátkách.Nepokoje v Itálii, přesto sardinský král v březnu vyhlásil válku Rakousku za jednotu Itálie – poražen.
V Toskáně demokraty vyhlášena republika, převrat v papežském státě, papež vyhnán.
1849 – demokraté úspěch – Římská republika.
Sardinský král neúspěchy ve válce proti Rakousku.Rakousko úspěch proti italské revoluci
(maršál Radecký) – rozvrácení republik v Toskáně a Benátkách.
I přes porážku nesmírný význam této revoluce v dějinách Itálie.Poprvé pokus revoluce o sjednocení Itálie.

FrancieOpozice proti Ludvíku Filipovi – složky liberální, demokratické a socialistické.
Bankety – veřejné shromáždění pod záminkou soukromých oslav. Jeden banket zakázán, to vyvolalo veřejný konflikt.
22.února 1848 – povstání v Paříží, vyslány proti nim národní gardy, v ulicích vyrostly barikády.Během jediného dne pád starého režimu, Ludvík Filip se zřekl vlády.
Prozatimní vláda zřídila národní dílny(práce pro nezaměstnané), všeobecné hlasovací právo.
Nové volby, úspěch republikánští liberálové, zklamání demokratů – jejich prohru zavinili rolníci, byli nespokojeni s nárůstem daní po revoluci.Nová vláda nenavazovala na předešlé změny.V květnu povstání socialistů(vůdce A.Blangiuhi) – potlačeno.
červen 1848 – živelné povstání řemeslníků, tovaryšů a dělníků – nesouhlas se zrušením národních dílen.toto povstání krvavě potlačeno.
Vytvořena tzv.strana pořádku(monarchisté, bonapartisté).Člen této strany vyhrál v prezidentských volbách – Ludvík Bonaparte (synovec velkého císaře).Vítězství této strany i ve volbách 1849 – zrušeni všeobecného hlasovacího práva, omezení svobod tisku a shromáždění.Ludvík Napoleon využil nepokojů ve Francii, státní převrat 1851.
1852 se dal prohlásit císařem Napoleonem III.

Německo (Německý spolek jako aliance států v čele s Rakouskem a Pruskem)
Revoluce v Bádensku, Bavorsku a Sasku.
Prusko – povstání v Berlině.Proti vojsku postaveny barigády, udrženy dva dny, král ustoupil,
Odvolal vojsko, slíbil změny ústavy.V čele umírnění liberálové.
březen – svolání do Frankfurtu zástupců německých zemí, jednání o budoucnosti Německa.
18.května Frankfurt nad Mohanem, zvolen parlament, který působil více než rok.
Frankfurtský parlament – pokus o ústavní sjednocení Německa.
Dva směry :1.velkoněmecké řešení – hranice někdejší SŘŘ s rakouskými a českými zeměmi.
                  2.maloněmecké řešení – odmítala účast habsburské monarchie v procesu
otevírala cestu Prusku k vedoucí úloze v tomto procesu
Nejsilnější skupinou liberálové.
Březen revoluce také v habsburské monarchii., rychlý spád revolučních hnutí.
r.1849 potvrdili Habsburkové svoji vládu v Rakousku,Itálii a Uhrách.
Frankfurtský parlament připravoval novou něm.ústavu.skončil kompromismem liberálů a demokratů.
Březen 1849 – občanská svoboda, rušení feudální závislosti, všeobecné hlas.právo pro muže, stanovení vlády parlamentu.
Stále zachována monarchie, v čele císař, ten měl řídit zahraniční politiku a armádu.
Nabídnuto pruskému králi, podle jeho vzoru odmítlo většina něm.panovníků.Nezdar frank.parlamentu.
1849 – jaro – pokus o znovuoživení revolučního nadšení, zpočátku úspěchy, ale nakonec potlačeno pruským králem.Rozehnání frank.parlamentu, neúspěšný pokus o pokračování zasedání ve Stuttgartu.
Revoluce poraženy, přesto poměry předrevoluční doby nebyly stejné.

Rakousko
Zrod austroslavismu- politické buržoazní hnutí v Rakousku Uhersku.
Povstání ve Vídni, Metternich nucen odstoupit.Císař slíbil ústavu,ministři zvoleni z řad umírněných liberálů.Metternich byl nucen rezignovat a utekl do Anglie.
podnětem bylo zostření cenzury a policejní špiclování univerzit, jejich pedagogů a studentů.
Svou roli v radikalizaci sehrála také krutá zima a neúroda v letech 1847 – 1848 a inspirace revolučním hnutím ve Francii.

Vídeň
Březen- ozbrojené srážky studentů, pak i měšťanů s vojskem
císař propustil kancléře Metternicha – nastupuje Kolovrat, zrušena cenzura, zavedeny občanské svobody, zrušena omezení Židů, ministři pracují na ústavě – vnucená – oktrojovaná = Pillersdorfova ústava – příslib autonomie pro Maďary
květen – obnovené povstání ve Vídni – císařský dvůr do Innsbruku
červen – nová vláda, Alexandr Bach – ministr vnitra
červenec – začátek Vídeňského říšského sněmu – účastní se Palacký, Rieger
zrušeno poddanství a robota za náhradu
Uhry připravují ústavu – Chorvaté proti – pomoc od Vídně – rakouští povstalci je nepustí – krvavě potlačeno – ve Vídni výjimečný stav – císař odvolal Vídeňský sněm a svolal Kroměřížský sněm
Kroměřížský sněm (1848 – 49)
práce na nové říšské ústavě – Rakousko se má stát konstituční monarchií s dvoukomorovým parlamentem – nedošlo
2. 12. změna na trůně – nastupuje František Josef I. (synovec Ferdinanda I., vládl nejdéle: do r. 1916) – kroměřížský sněm rozehnán
nová oktrojovaná ústava = Stadionova – silné pravomoce císařů a ministrů
1849 – příprava Májového spiknutí – odhaleno a potlačeno – Karel Havlíček do Brixenu

České země
– dva proudy – představitelé, kteří se hlásili k myšlence velkoněmecké koncepce.
– vlastenci – hlásili se k austroslavismu
červen Praha – sjezd zástupců slovanských národů. Nedokončeno, povstání českých demokratů potlačeno

Polsko
Poláci v pruském záboru.Hlavně v Pozňansku se podíleli na revolučních událostech a něm.demokraté jim slibovali rovnoprávnost.Ale ve frank.parlamentu byli polští zástupci téměř izolováni.
Povstání pod vedením generála Ludvíka Mieroslwského – neúspěch.
Poláci emigrovali do Francie.Při sněmu v Praze nebyli pro austroslavismus, stálé usilování o jednotnost Polska.Pokus v Krakově – výsledek – Krakov připojen k Rakousku.

Uhry
Uherské stavy proti habsburskému centralismu, podpora maďarského národního hnutí, prosazování maďarštiny jako úředního jazyku místo latiny, budování vlastní kultury.
1848 hnutí pod vedením Lájosa Kossutha zrušení feudálních výsad, osvobození rolníků, občanská svoboda.
Centralizace v uhrách – politika národního útisku vůči nemaďarským národům(Slováci, Ukrajinci, Chorvati, Rumuni, Srbové).
březen 1848- revoluce v Prešpurku
císař Ferdinand I. přijal požadavky Uher – jsou dočasně nezávislé na Vídni
březen 1849
Výbor na obranu vlasti – budují vojsko, velitelem je Lajoś Kosshut – požadavek nezávislosti
v Bratislavě – Uherský zemský sněm – vojsko do Maďarska
13. srpen
rozhodující bitva u Villágoś – maďarská porážka – Uhry vojensky připojeny zpět k monarchii
Rozpory a výpady proti Maďarsku, 1848 toho využilo Rakousko, protirevoluční jednotky pod vedením

Důsledky
Revoluce zasáhly celou Evropu kromě Británie a Ruska.
Revolucionáři nikde nedosáhli svých cílů, zanechalo to ale i tak závažné a trvalé výsledky.V celé Evropě kromě Ruska odstraněny feudální výsady, osvobozeni rolníci – kapitalismus, zrušení poddanství a roboty
Hospodářský význam pro obchod.Někde zachovány zbytky občanských práv a svobod(zejména Francie i za císařství).
Revoluční rok 1848 – zdroj zkušeností, k revoluci se vraceli politikové v dalších obdobích, snažili se navázat na myšlenky revoluce.
1848 – národní hnutí – poprvé mohli formulovat požadavky nejen jazykové ale i politické.

Pojmy:

Sjednocovací proces, průmyslová revoluce v Evropě druhé poloviny 19. století

Porevoluční Evropa:

Velká Británie
– „dílna světa“, hospodářský a politický vzestup
– 1851 – Londýnská světová výstava
– střídají se 2 politické strany – konzervativci a liberálové
– uzákonění soc. reforem, zlepšení hygieny, stavební normy, odborová hnutí
– Irská otázka neřešena

Francie
– 1852 – 2. císařství za Napoleona III. – přestavba Paříže v moderní město
– 1853-56 – Krymská válka
– Turecko x Rusko
– Rusko potřebuje přístup po moři – poplatky Turecku v úžinách
– Rusko porazí tur. loďstvo v Černém moři
– Napoleon III. nedovolí Rusku získat moc, přidá se k Turecku, ruská flotila obklíčena — jednání   o míru
– 1870-01 – Prusko-francouzská válka
– touha Francie získat Belgii
– bitva u Sedanu a Metz
– Napoleon III. zajat – sesazen v Paříži – republika – Napoleon III. se dohodne s Prusy, ti mu pomohou — útěk politiků
– ve Versailles vyhlášeno nové Německo
– 28. března 1871 – vyhlášena Komuna
– nejednotnost cílů
– hospodářská opatření
– jen v Paříži – chybí podpora venkova a ostatních měst
– „krvavý týden“ 21. až 28. května – 30 tisíc komunardů popraveno, uvězněno
– — hospodářský propad
– 1875 – ústava – prezidentský systém, v senátu monarchisté
– 1877 – vítězství republikánů ve volbách – 3. republika (až dodnes)
– 1889 – světová výstava v Paříži – Eiffelova věž

Sjednocení Itálie
– 1859 – sardinsko-francouzské vojsko x Rakousko
– sardinský král Viktor Emanuel II. a ministerský hrabě Camillo Cavouri |kavůr| – získali na svou stranu Napoleona III.
– vítězství u Magenty| a Solferina
– Napoleon III. uzavřel mír s Františkem Josefem I. – Benátsko neosvobozeno
– Sardinské království – Lombardie, středoitalské státy (díky revolucím a plebiscitům)
– 1860 – Giuseppe Garibaldi – z Janova na Sicílii – dobyl ji + Neapolsko — předal bourbonskému králi Emanuelovi II.
– 1861 – Viktor Emanuel II. se stal 1. italským králem
– 1866 – Prusko-rakouská válka
– Itálie spojencem Pruska, porážka Itálie, přesto získává Benátsko (díku vítěznému Prusku a Napoleonovi III.)
– G. Garibaldi – chtěl Řím, Napoleon III. mu zabránil
– 1871 – papežovi zůstal jen Vatikán, Řím hlavním městem sjednocené Itálie, Itálie se stala liberální konstituční monarchií

Sjednocení Německa
– 1849 – pruský král odmítl císařskou korunu z rukou frankfurtského parlamentu
– 1862 – pruský ministerský předseda Otto von Bismarck
– 1864 – válkou připojeny dánské země Holštýnsko a Šlesvicko
– 1866 – bitva u Hradce Králové (u Sadové) – Prusko x Dánsko
– Prusové vyhráli – podpora Italů, získají Frankfurt, Šlesvicko, Hannover, Holštýnsko propojí s Braniborskem a Neklenburskem
– Pražský mír
– 1870 – podpora hohenzollernského prince v kandidatuře na uprázdněný španělský trůn
– francouzský diplomat hrabě Benedetti v Emži – upuštění od kandidatury, změna slov – válka
– Francie napadá Prusko – vítězství Pruska v bitvě u Sedanu, Napoleon zajat
– 1871 – Versailles – vyhlášeno něm. císařství (císař Vilém I.), nejvyšší výkonná moc – Bismarck
– 1890 – Bismarck odvolán – nastupuje Vilém II. (vnuk Viléma I.)
– kolonizace – J. Afrika, Tichomoří, Turecko, Čína
– přátelství s Ruskem, udržování přátelských vztahů s Habsburky
– 1900 – rozvoj loďstva – zhoršení vztahů s VB

Průmyslová revoluce  (1760 – 1830)
– její kolébkou se stala VB
– byly vybudovány silnice, železnice, továrny,…
– lidé se stěhují do měst za prací – vzniká dělnictvo a jeho protějškem se stali kapitalisté (buržoazie)
– hromadné zavádění strojů ve výrobě — manufaktury v továrny
– zemědělství upadá – průmysl je na 1. místě
předpoklady PR:
– rozvinutá manufakturní výroba
– nahromadění kapitálu – jedinec má volné peníze
– dostatek surovin – hl. v koloniích (dovoz)
– volná pracovní síla, zrušení poddanství
– dostatek odbytišť, nové pracovní postupy
vynálezy:
– 1764 – spřádací stroj
– 1785 – 1. mechanický tkalcovský stav
– 1763 – parní stroj od Jamese Watta (ne moc dokonalý)
– hutní pece – technologické postupy při zpracování železa -černé uhlí – koks -výroba oceli -stroje, kolejnice, zbraně
– těžba uhlí – mechanický výtah, parní stroje, železniční síť
– doprava – asfaltové silnice, Suezský průplav (1859-69, francouzská společnost, převzala VB)
– 1814 – lokomotiva od Georga Stephensena
– kolesový parník od Roberta Fultona
– parní pluh, samovazač (sbíral a stlačoval slámu), parní mlátička na obilí
důsledky PR:
– nové společenské vztahy: podnikatel x dělník
– svobodný trh práce
– roste populace — urbanizace — vznik řady velkoměst — vystěhovalectví (přesuny obyvatelstva)
– rozvoj zájmů – změna živ. stylu
– narušení živ. prostředí
– sociální nerovnost – stroje berou práci
– prohlubuje se nerovnoměrnost vývoje (VB — Belgie — Francie, USA — Německo)
– díky Východoindické společnosti (VB) také do Indie – odpůrcem je Čína — „opiové války“ (VB vyhrála, získala Šanghaj, Kanton, Hongkong do věčného užívání)

Věda v 19. století
– obrovský rozmach – vzniká mnoho škol technického zaměření – dílny, laboratoře
– nové obory – chemie, elektrotechnika,…
– nová průmyslová centra – Porúří, Slezsko, Ural, Středozápad a Středovýchod USA
Fyzika:
– termodynamika (zákon o zachování a přeměně energie)
– elektromagnetismus (Marconiho telegraf)
– jaderné výzkumy (nová záření) – Rentgen, Piere a Marie Currie (Sklodowská) – radium, polonium
Biologie:
– Charles Darwin (O vzniku druhů přirozeným výběrem)
– J. G. Mendel (dědičnost, hrách setý)
– J. E. Purkyně (popsal buňku)
– Robert Koch (objevil TBC)
– I. P. Pavlov (činnost nervové soustavy)
Chemie:
– Lavoasier, Mendělejev
– výroba umělých látek

Proměny společnosti
– 2. průmyslová revoluce (technicko – vědecká revoluce)
– využívání motoru (výbušný motor), elektřina, mechanizace, dochází k monopolizaci
– v průmyslu na 1. místě – USA, NĚM, VB, FR, JAP
– v obchodu – VB
– roste význam chemického průmyslu – léky, výbušniny, umělé barviva, plasty, syntetická vlákna
– rozvoj zbrojního průmyslu – Krupp (Něm), Škodovka Plzeň
– nové zdroje energie – nafta — automobilový průmysl – ŠKODA, Laurin a Klement, TATRA
– letecký průmysl – 1905 – bratři Rightové, 1909 – Blérist
nové názory na řízení průmyslu:
– taylorismus (denní úkolová práce, kvalifikovanost)
– zavedení pásové výroba – Ford, Tomáš Baťa

Zemědělství:
– soustředí se na intenzifikaci, meliorace (zavlažování), umělá hnojiva a stroje
období má několik základních znaků:
– monopolizace – hospodářské krize nabízejí ztrátové podniky v konkurzu, soustředění továrníků na firmy, které podnikají v „jeho“ oboru
– kartel – každý výrobce vyrábí samostatně, dohodnou se na zdroji surovin, trhu, tak aby si nekonkurovali
– syndikát – výroba společná, více podniků, obchodní organizaci mají společnou
– trust (trast) – výroba i obchod je společný, „řetězení“ podniků = spojují se podniky, které pracují na jednom konečném podniku (např. výroba zbraní – doly, hutě, železárny, zbrojovka)
– koncern – nejen výroba a prodej, banka (financuje), pojišťovna, doprava, propagace
– vývoz kapitálu – investuje se do kolonií – je to pro ně finančně výhodnější
– vznik finančního kapitálu (prostředky, jež nespotřebováváme, ale užíváme jich k vytváření zisku)
– vznik akciové společnosti (kapitál je rozdělen mezi akcionáři)
– hospodářské rozdělení světa – velmoci si rozdělili světový trh – imperialismus
– život se zdánlivě zjednoduší — splátkový systém (auto na splátky) — nadbytek výrobků
– antisemitismus – téměř všude – tzv. aféry
– hilsneriáda – Žid obviněn z rituální vraždy křesťanky, proti byl i TGM
– Dreyfusova aféra – vojenský úředník v generálním štábu francouzské armády, obviněn z vlastizrady (pro Němce), doživotní trest, nakonec omilostněn
– snaha o vznik žid. státu

Rozpad Osmanské říše
– patří k nejzaostalejším státům, úpadek od počátku 19. století
– vzniká tzv. „východní otázka“ = soupeření mezi FR, VB x RUS
– cíle velmocí:
– snaha ovládnout Bospor a Dardanely, vliv v Africe (snaha izolace Turků od Egypta), Francie kolonizuje Alžírsko a Tunis, obava z rostoucí moci Ruska

Krymská válka (1853 – 56)
– vyprovokovalo ji Rusko, na souši i na moři, zničilo tureckou námořní flotilu (černomořskou)
– od r. 1855 – vstup Francie a VB — Rusko poraženo — pařížský mír r. 1856
– územní ztráty Ruska i Turecka
– Bospor a Dardanely – vznik neutrálních mezinárodních vod

Rusko
– vládnou příslušníci Romanovského rodu
– absolutismus (samoděržaví)
– 1825 – „povstání děkabristů“ – smrt Alexandra I. – dochází k povstání carské armády proti Mikuláši I. – potlačeno — nasazení tajné policie, cenzura,…
– slavjanofilové (hledají oporu v jiných slovanských národech) a zapadnici (chtěli spolupracovat s nejvyspělejšími státy západní Evropy) – obě skupiny pronásledovány
– porážka v Krymské válce měla své důsledky:
— nastupuje car Alexandr II. (syn)
– snaha odstranit nevolnictví (zrušeno 1861)
– reformy
– rozvoj průmyslu – těžební, textilní, potravinářský; výstavba železnic
– 1863 – potlačeno povstání v polské kongresovce
– 1877 – Rusko x turecká válka
– Rusko některá vítězství, VB zprostředkovatel – snaha o oslabení Ruska
– 1878 – Berlínský mír
– samostatnost získala Bosna a Hercegovina (okupování Habsburky)
– VB získala Kypr
Alexandr III.
– ruší některé reformy
– dochází k populační explozi — 1891 – hladomor
– pronásledování Židů – pogromy, zabavování majetku — mnoho emigruje do USA
Mikuláš III.
– hospodářské reformy – nové průmyslové podniky, roste počet dělníků — postavení dělníků velmi nízké – vzniká dělnické hnutí
– 1904-05 – Rusko x japonská válka
– válka o vliv v Číně – povolení Rusku kotvit v přístavu Port Artur — Japonci zaútočili na loďstvo
– Japonsko zvítězilo, zprostředkovatelem míru se stává USA
– dochází k revolučním vystoupení lidu – r. 1905
– 22. ledna 1905 – demonstrace v Petrohradě
– carská stráž začne střílet po davu střílet – „krvavá neděle“ – ztráta důvěry v cara
– vzpoura na křižníku Potěmkin v Rumunsku, stávky
– říjen 1906 – generální stávka
– — demokratizace po generální stávce, povolení některých politických stran, zrušena cenzura
– liberální strana – zástupci inteligence, snaha o ústavu
– eseři – potomci bojarů – pozemková reforma
– soc. demokracie – široká základna
– menševici – volný trh a svoboda podnikání
– bolševici – zrušení monarchie, konfiskace půdy, zestátnění
– od 1907 – utichají revoluční snahy – car reformuje (reforma státoprávní – vzniká státní duma – volena vrchností)
Tran-sib
– 1912 – z bolševiků se odděluje KS – V. I. Uljanov (Lenin)

Vzestup USA
osídlování západu (do 90. let 19. století)
– po získání nezávislosti se rozprostírají pouze mezi Mississippi a Atlantikem, k Tichému oceánu jsou Indiáni.
– 1846-48 válka s Mexikem – zisk Texasu, Nové Mexiko, Kalifornie
– odkoupena Florida od Španělska
– 1846 – hranice mezi Kanadou a USA (49. rovnoběžka)
– 1867 – odkoupena Aljaška od Rusů
– umožněno vysokým přírůstkem a přistěhovalectvím (Irové, Angličané,…,Číňané a Japonci), přesuny obyvatelstva
Otrokářství:
– v severních státech zrušeno již na konci 18. století
– v jižních státech se stále udržuje – plantážnictví
– 1860 – zvolen prezidentem protiotrokářský Abraham Lincoln — odtržení jižních států od Unie
– 1861 – Konfederace amerických států – jižní státy = porušení ústavy

Válka Severu proti Jihu
– 1861 – občanská válka mezi demokratickým Severem a plantážnickým Jihem
– zpočátku vítězí Jih vedený generálem Leem
– od 1863 – hospodářské problémy Jihu (zastavil se export bavlny), Sever – všeobecná mobilizace (mohou i černoši – osvobozeni z otroctví dekretem prezidenta Lincolna z 1862)
– porážka Jihu u Gettysburgu, obsazení Richmondu (hl. město konfederace)
– 1865 – kapitulace Jihu — rekonstrukce Jihu = vojáci a úředníci ze severu demokratizují Jih
– přesto pozůstatky rasismu až do 20. století
– 1865 – Lincoln postřelen v divadle
– zrušení otroctví zaručuje 13. dodatek k ústavě USA
Politický systém USA:
– Nejvyšší soud, Kongres (Sněmovna reprezentantů – 437 členů, Senát – z každého státu 2)

Velmoci na konci 19. století

USA
– rychlý hospodářský rozvoj – monopolizace
– nedostatek pracovních sil – vítání přistěhovalců
– demokratický systém, vyšší mzdy, vysoká koupě schopnost — více se vyrábí
– normalizace součástek – na různých místech různé díly (velikost šroubu,…)
– rozvoj velkoměst: Chicago,…
– o moc se dělí republikáni a demokraté – obě jsou reformní (nejsou konzervativní)
– hospodářské ovlivňování – tichomoří, Latinská Amerika
– 1898 – úspěšná válka se Španělskem o Kubu, Portoriko a Filipíny (USA vystupují jako obhájci svobody těchto států
– Panamský průplav na Kolumbijském území – Francouzi — Američané
– — válka s Kolumbií – 1914 – vznikla Panama

Německo
– elektrotechnický, elektronický průmysl
– ve vnitřní politice vychází z tradic Pruska – militarismus, absolutismus, potlačuje demokracii
– prohlubují se teorie Marxe a Engelse
– zahraniční politika:
– spojencem je Rakousko-uhersko, rivalem je Francie a VB
– buduje námořní flotilu, ovládají část Polska – inovují se loděnice,…
– 1891 – „vše německý spolek“ (pangermánský) – zajímá se o koloniální politiku (rovníková Afrika)
– zájem i o ovládání jiných států, kde žije něm. menšina – Francie, Sudety
– šovinismus – vyhrocený nacionalismus, nadřazenost

Francie
– období tzv. Třetí republiky
– platí ústava – pluralitní demokracie, časté střídání vlád (stagnuje hospodářství)
– prusko-francouzská válka (1870-71) –  platí reparace, ztráta Alsaska a Lotrinska
– drží se zemědělství – nevynáší tolik – propad v oblasti státních financí — vývoz soukromého kapitálu – Rusko, Turecko, Čína
– kulturní centrum Evropy – móda,…

VB
– 2. v hospodářství v Evropě, 3. ve světě
– liberálové a konzervativci, labouristé
– velké hranice mezi životem středních  a nižších vrstev (periferie, nízké vzdělání)
– odlišné vzdělání, viktoriánský styl (večírky,…)

Japonsko
– do poloviny 19. století žije v izolaci
– zastaralý feudální systém – mění se – snaha otevřít se světu
– řada reforem (reformy Meidži)
– 1868 – první reforma – reformy omezují šlechtu — povstání – vzpoura samurajů (zastávají tradice) – potlačeni — modernizace armády, stát se militarizuje
– změna na konstituční monarchii, ústava vyhovuje císaři (je autorem)
– hospodářské reformy – dominuje zbrojařský průmysl
– zahraniční politika – snaha ovlivnit Čínu
– Čínsko – japonská válka (1894 – 95) – Japonci vyhráli, získávají Koreu

Čína
– největší slovo má „starý buddha“, tj. císařovna matka
– povolila vstup zahraničních investorů – šlechta a lid je proti
– 1900 – boxerské povstání proti cizincům
– Čína nedosahuje úspěchu – prohrává v povstání, vliv cizinců se zvětšuje (voj. silou)
– USA nabízí politiku „otevřených dveří“ (kdo přijde, může podnikat), císař se jednání neúčastní – císařovi diplomati — selžou – popravy
– následují další povstání, důsledkem je svržení vládnoucí dynastie Čching
– situace využívají Japonci – Rusko-japonská válka – cílem je vliv na Čínu
– Porth Arthur, Japonci vítězí, získávají Mandžusko (tzv. „loutkový stát“)
– USA získává ostrovy v Tichomoří – vojenské základny

Imperialismus a kolonialismus

Imperialismus (1880 – 1914)
– expanzivní politika rozšiřování moci vyspělých států nad méně rozvinutým obyvatelstvem v jiném světadílu
– vznikají velké koloniální říše (zisk surovin, levná pracovní síla, strategické body)

Kolonialismus
– svět rozdělen na mateřské země (pokročilé) a kolonie (zaostalé)
– největší – VB (10 mil. km2), pak Francie, Portugalsko, Německo, Belgie, Španělsko, USA, Holandsko a Japonsko
– Portugalsko a Španělsko přichází o své kolonie
– charakteristická rivalita mezi státy světa – boj o kolonie = boj o trhy
– v koloniích národně osvobozenecký boj
– ohniska konfliktů:

Afrika
– cestovatelé – Skot Livingstone (prameny Nilu), Emil Holub
– misionářství
– imaginární hranice – přímé
– belgické kolonie
– francouzské kolonie – Senegal, Madagaskar
– německé kolonie – rovníková Afrika – vyhlazení Hererů,…
– italské kolonie – SV Afriky – pobřeží Rudého moře (Somálsko, Eritrea), Habeš (Etiopie) – ubránili se Italům; 1911-12 – italsko-libyjská válka – Itálie získala Libyi
– britské kolonie:
– snaha vytvořit pásmo od jihu k severu
– největší impérium na konci 19.století – čtvrtina populace a pětina zemského povrchu
– Indie, Irsko
– dominie – Austrálie, Nový Zéland, Kanada, později JAR
– búrská válka – JAR – válka o zlato a diamanty mezi VB a búry (potomci holandských přistěhovalců) – vítězí VB
Indie – rozvoj bavlnářství, zpracování juty, těžba uhlí, výroba zbraní, vývoz kapitálu

Balkán
– zasahuje turecká říše, proti ní hlavně Srbsko – spojenci Rusko, Rakousko-Uhersko, Německo
– Turci oslabení po Rusko-turecké válce

Blízký a střední východ
– zájem Ruska, Německa a Anglie – zájem o ropu
– Německo staví železnici – Berlín – Istanbul – Bagdád (dostavěna jen v Evropě)
– VB má protektorský vztah ke Kuvajtu

Dálný východ
– válka Japonska s Čínou a Japonska s Ruskem

Tichomoří
– vojenské základny – USA, VB, Francie, Španělsko (pronajímají ostrovy), Německo (některé)

Válečné konflikty v Evropě

1. Balkánská válka (1913)
– balkánská liga (Bulharsko, Srbsko, Řecko) x Turecko
– končí zásahem evropských mocností, osvobozena Makedonie a Trácie (dnešní Rumunsko)
2. Balkánská válka (1913)
– Bulharsko x Srbsko a Řecko
– Bulharsko poraženo – zisky zůstali jako při první válce
– vznikla samostatná Albánie z řeckého území
– Srbsko uvažuje o slovanské federaci – zájem o Rakousko-Uherské území na Balkáně (Bosna a Hercegovina) – organizace Sjednocení nebo smrt = „Černá ruka“

Mocenské bloky
– nepřátelství: Francie a Německa (zábor Alsaska a Lotrinska Německem v roce 1871)
– nepřátelství: Rusko a R-U (vliv na Balkáně; Rusko protěžuje Bulharsko, R-U zase Srbsko, poté Rumunsko; 1908 R-U anektuje Bosnu a Hercegovinu)
– soupeření: Německo a VB (vliv na moři)
– přátelství: Francie a Ruska (1891 – uzavřena tajná politická a vojenská dohoda; finanční pomoc Rusku na vyzbrojení a výstavbu magistrály)

– Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie (nahrazena Tureckem) x VB, Francie a Rusko
– 1879 – Něm a R-U – zakládají DVOJSPOLEK
– 1872 – Něm, Itálie, R-U – zakládají TROJSPOLEK
– 1893 – Francie smlouva s Ruskem – vzájemná pomoc proti Německu – rozdílné země
– 1904 – Francie smlouva s VB – „Srdečné dohody“
– 1907 – smlouvy doplněny o dohodu Ruska s VB – vzniká DOHODA