Hospodářský a společenský vývoj ČSR po II. světové válce
Košický vládní program (vyhlášen 5. 4. 1945)
- formulace čsl. nár. zájmů, zejména ve vztahu k odčinění Mnichova, válečného utrpení a škod
- slib sociálních reforem (znárodnění, pozemková reforma)
- potrestání vál. zločinců, zrádců a kolaborantů
- čsl. státního občanství byli zbavení Němci a Maďaři, kteří se provinili proti republice => jejich majetek přecházel pod národní správu a poté byl konfiskován či znárodněn
- stát 2 rovnoprávných národů
- paritní (rovné) zastoupení členů politických stran ve vládě => zvýhodnění komunistů (mají zastoupení jak v Čechách, tak i na Slovensku = zdvojení zastoupení)
- zákonodárná moc v rukou prezidenta – dekrety: (zákonodárný sbor ještě neexistuje)
- Dekret prezidenta republiky o znárodnění bank, pojišťoven a klíčového průmyslu (vydán několik dní před ustavením Prozatímního národního shromáždění)
- Retribuční dekret = potrestání nacistických zločinců, zrádců a kolaborantů
- Dekret o konfiskaci a rozdělení pozemkového majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů
Politická orientace
- obrovské budovatelské nadšení po osvobození, heslo: „Roztočme kola!“
- orientace země k SSSR = snaha KSČ dostat se k moci (Gottwald, Kopecký)
- prosazována i orientace na západ – ČSR = „most mezi Východem a Západem“ (prezident Beneš a ministr zahraničních věcí Jan Masaryk)
- Beneš se spoléhá na československo-sovětskou smlouvu z r. 1943
- odstoupení Podkarpatské Rusi ve prospěch SSSR
Vnitřní politické uspořádání
- důraz na kontinuitu státu; platí ústava z roku 1920
- 28. října 1945 – vytvořeno Prozatímní národní shromáždění
- Beneš je potvrzen jako prezident, předsedou vlády je podruhé Zdeněk Fierlinger
- nejvíce pozornosti získaly dekrety znárodňovací a dekrety řešící odsuny Němců a Maďarů z ČSR (není v nich nařízen odsun menšin z republiky, není zde uplatněn princip kolektivní viny, to, že realita jejich dodržování byla odlišná, je věc jiná) => dělo se na základě článku XII postupimské konference
-
„Divoké odsuny“vlna nacionalismu => květen 1945 = vyhánění Němců z republiky (asi 30 000 mrtvých)s sebou jen 30-50 kg zavazadla => konfiskace – vyčleněno několik desítek tisíc lidí na prácidodatečný odsun 1946 – „klidný“
- národní výbory – reprezentovaly místní správu
- státní správa má asymetrickou podobu – na Slovensku zůstala zachována Slovenská nár. rada (moc zákonodárná i výkonná), později vzniká sbor pověřenců => u nás rada neexistuje – byla na sovětský nátlak rozpuštěna
- Národní fronta Čechů a Slováků – po volbách 1946 politické strany z exilu
- Čechy – ČSSD, ČSNS, KSČ, ČSL
- Slovensko – DS, KSS, SP, SS
- nevznikaly nové strany => zakázáno
- podpora ze stran odborů
Reformy
- na základě dekretů prezidenta republiky z roku 1945, vycházely z Košického vládního programu a týkaly se ústavních orgánů ČSR, zajištění obnovy nár. hospodářství,…
- znárodnění = přechod bank, pojišťoven, dolů a prům. odvětví, která měla nad 500 zaměstnanců, do vlastnictví národních podniků (75 % průmyslu je v rukou státu, znárodněno 2 100 podniků)
- existoval i soukromý sektor a řemeslná malovýroba
- pozemková reforma = změna poměrů především na vesnicích => přidělování zkonfiskované půdy bezzemkům a drobným rolníkům především v pohraničních oblastech = odchod lidí do pohraničí (řídí ministerstvo zemědělství pod správou KSČ = politické zásluhy pro komunisty)
→ pokleslo sociální napětí ve společnosti – mizí sociální rozdíly ve společnosti
Retribuce
- = potrestání zločinů spáchaných v době války a okupace
- vznik mimořádných lidových soudů v 1946 – odsouzen K. H. Frank => popraven
- Národní soudy (Praha, Bratislava) – souzeni členové protektorátní vlády (prezident Slovenské republiky J. Tiso a další)
Reforma bezpečnostních složek
- vznik Sboru národní bezpečnosti (SNB) – např. bývalí partyzáni
- Státní bezpečnost
- Po 1946 se dostávají pod kontrolu komunistů
Hospodářské a sociální problémy
- nedostatek potravin a textilu => přídělové zásobování, příděl metrového textilu
- 1947 – katastrofální sucho = neúroda => nedostatečná pomoc ze SSSR (žádali jsme více), přesto nás „zachránili“
- listopad 1945 – měnová reforma – zablokovány válečné vklady, zavedení jednotné měny (koruny)
- reforma mezd, zavedeny přídavky na děti
- 1945 bezplatné dávky od mezinárodní organizace UNRRA (Správa spojených národů pro poválečnou obnovu a pomoc) => pomoc potravinová a ošacovací, léčiva…
- odmítnutí Marshallova plánu
Marshallův plán
- program hospodářské pomoci státům, které byly pod fašistickou nadvládou
- 1947 – přijetí pozvání vlády ČSR na pařížskou konferenci o Marshallově plánu
- následuje pozvání čsl. vládní delegace do Moskvy k jednání se Stalinem a Molotovem => ČSR zastupují premiér Gottwald a ministři J. Masaryk a Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, člen ČSNS)
- čsl. vláda nucena odstoupit od Marshallova plánu, Masarykova věta při návratu:
- „Odlétal jsem do Moskvy jako čsl. ministr zahraničních věcí a vracím se jako Stalinův pacholek… „
Volby 1946
- 26. 5. 1946 – volby do Ústavodárného nár. shromáždění – připravovány jako volby demokratické
- obrovský vzestup KSČ (1 mil. členů, předseda K. Gottwald) – předvolební sliby, příděly půdy, …
=> konkurence:
-
Národní socialisté (Petr Zenkl)
- Lidová strana (Jan Šrámek)
- Sociální demokraté (Zdeněk Fierlinger)
- Demokratická strana Slovenska, Strana slobody, Strana práce
- výhra KSČ v Čechách (na Slovensku drtivě poražena Demokratickou stranou)
- vládu sestavil K. Gottwald => obrovské spory vyvolané národními socialisty => takticky navrhnuti nestraníci jako ministři: Jan Masaryk, Ludvík Svoboda
- komunisté získali: ministerstvo vnitra (Nosek), zemědělství, informací (zpravodajské složky policie a armády)
→ Hlavní úkoly:
- dvouletý hosp. plán („dvouletka“ 1947 – 48)
- vypracování ústavy
- protesty obyvatel proti nedostatečné konfiskaci (podpora KSČ) — demonstrace, stávky => odvážnější vystupování politiků proti komunistům
- inscenované aféry, kampaně ze strany KSČ (např. údajné spiknutí ve slovenské Demokratické straně => snaha o definitivní získání moci (zpravodajci ze SSSR) => demokratům chyběla silná jednotící osobnost)
Únor 1948
- návrh milíonářské dávky s podporou ÚRO – zvláštní zdanění majetků přesahujících 1 mil. korun („Ať platí bohatí“) rozpory v Národní frontě – proti sobě 2 bloky (např. tlak na další znárodňování)
- kontrola SNB ze strany KSČ, inscenované aféry (krčmaňská – balíčky s bombami, mostecká – pokus o provokaci v řadách nekomunistických ministrů)
- 19. 2. – náměstek sovětského ministerstva zahraničí Valerian Zorin v Praze – nabízí Gottwaldovi možnost voj. prosazení KSČ => odmítl
- 20. 2. protesty proti ovlivňování SNB ze strany KSČ => 12 ministrů nekomunistických stran podalo demisi (což nebyla nadpoloviční většina, takže o osudu vlády musel rozhodnout prezident) v naději, že Beneš demise nepřijme a dojde k předčasným volbám nebo že KSČ ustoupí
- 21. 2. svolána manifestace KSČ na Staroměstském náměstí (akční výbory Národní fronty, Lidové milice, …) => protesty vysokoškoláků = jediné protesty vůči nastolování totalitní moci
- 24. 2. generální stávka na podporu KSČ, vznik Lidových milicí
- 25. 2. prezident demise přijal, vláda doplněna ministry z řad komunistů a sociálních demokratů, ve vládě zůstal Jan Masaryk a Ludvík Svoboda
- 25. 2. průvod studentů na Hrad => surově rozehnáni SNB
- 7. 6. Beneš abdikoval a 3. 9. umírá
Jan Masaryk (1886 – 1948)
- syn 1. československého prezidenta T. G. Masaryka
- jeden z nejvýznačnějších československých diplomatů 1. poloviny 20. století
- byl velvyslancem v Londýně (1925 – 1938)
- ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády
- ministrem zahraničí ve vládě Klementa Gottwalda
- v únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry
- 10. března byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu Černínského paláce => jeho smrt je dodnes záhadou => existují 3 teorie:
- šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen)
- šlo o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil)
- dle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci, kteří tam neměli co dělat) a z této římsy spadl
- policejní vyšetřování ukončené roku 2004 dospělo k závěru, že se jednalo o vraždu => to je v souladu s přesvědčením veřejnosti i mnohých historiků, že Jan Masaryk byl zavražděn komunisty, aby jim nepřekážel v nové vládě
