STAROVĚKÝ ŘÍM
- vývojová období – království, republika, císařství
- římská společnost, hospodářství, vojenství
- římská expanze (punské války, provincie, limes Romanus)
- počátky křesťanství, hospodářská krize, spory s barbary (rozdělení říše a zánik impéria)
- „stěhování národů“ (příčiny a důsledky)
- význam římské civilizace pro evropskou vzdělanost a kulturu
- Caesarovy Zápisky z války Galské (zařaď časově, urči původ, objasni obsahově)
PŘÍRODNÍ PODMÍNKY A OSÍDLENÍ ITÁLIE
- Apeninský poloostrov = 2. nejvyspělejší oblast starověké Evropy. Má výhodnou zeměpisnou polohu. Leží uprostřed Středozemního moře, ze tří stran moře, ze S Alpy. Těžištěm bylo Z pobřeží.
- Celý poloostrov je prostoupen pohořím Apeniny, vytváří údolí, kotliny. Pobřeží málo členité, dostatek zem. půdy → agrární země (obilí, vinná réva), teplé, výhodné podnebí (sklizeň až 2x za rok).
Historicky nejstarší jsou kmeny:
1. Italikové = Italické kmeny. Ty osídlily poloostrov ve 2. tis. př. n. l. → nejpočetnější z nich – Latinové + Sabinové + Samnité + Umbrové = „Latinské kmeny“.
2. Ve 2.tis. př. n.l. – Ligurové (okolo Janova),
3. v 1. tis.př. n. l. – Venetové – (okolo Benátek) – indoevropského původ,
4. V 10. a 8. stol. př.n.l. – Etruskové ze SZ pobřeží (dn. Toskánsko) = městská civilizace.
5. v 8.stol. př. n. l. – Řekové – (J Itálie , Sicílie = Velké Řecko), vyspělá městská civilizace,
6. v 8.stol. př. n. l. – Féničané – (SZ Sicílie), osady řízené Kartágem,
7. v 5. stol. př. n. l. – Keltové – (Pádská nížina).
- Nejvyspělejší byli Etruskové. Jsou národem neznámého původu (neindoevropského), asi z MA, nebyl rozluštěn jejich jazyk, užívali řec. písma, vytvořili velmi vyspělou kulturu. Velké chrámy – znali klenbu a oblouk, města, zavodňovací zařízení.
- Jejich kultuře předešel vznik Villanovské kultury = nejstarší kultura doby železné. Pojmenováno podle vesničky Villanova, kde bylo roku 1853 nalezeno rozsáhlé pohřebiště.
- Nevytvořili jednotný stát, jen na přelomu 7. a 6. stol. federaci států, která trvala asi 100 let. Rozpadla se na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. . Etruskové byli vyspělí zemědělci, obchodníci (hl. s kovy – Pb, Cu, Fe, Sn, Ag), řemeslníci (lux. zboží – keramika, zrcadla, šperky, zbraně), velmi vyspělé sochařství, výtvarné umění, v čele etruští králové.
2. POČÁTKY ŘÍMA – DOBA KRÁLOVSKÁ (753 – 510 PŘ.N.L.)
- Podle tradice- zal. 753 př. n. l – Romulus = 1. král (až do 510 př.n.l. 6 králů), Romulus a Remus – odchovaní vlčicí – ve vzájem. souboji Remus zabit.
- Historicky věrohodnější – 575 př. n. l. – zásluha Etrusků nebo Latinů, na 7 pahorcích Kapitolu (1. osídlení – 2000 př.n.l.).
- Vznik Cloaca maxima – odvodňování bažin, kanál, kt. odváděl vodu do Tiberu
- Římané se zabývali pastevectvím, zemědělstvím, řemesly – hl. však zemědělci – to bylo považováno za nejčestnější povolání. Poč. žili na úrovni rodového zřízení, pak se vytváří monarchie. Etruskové byli králové.
- Obyvatelstvo se dělilo na:
a) patricije = potomci urozených otců, římští aristokraté, privilegovaní, plnoprávní, protože si mohli opatřit koně → římská jízda!
b) plebeje = početnější vrstva svobodných obyvatel, neurození, neplnoprávní, potomci porobených kmenů nebo přistěhovalci.
b) plebeje = početnější vrstva svobodných obyvatel, neurození, neplnoprávní, potomci porobených kmenů nebo přistěhovalci.
- V Římě se vyvinuly pevné právní vztahy mezi oběma skupinami svobodného obyvatelstva. Zchudlí plebejové se dali pod ochranu patricijů, nazývali se klienty, ochránci patroni. (Patron – ochrana, boháč, v nouzi, před soudem, Klient – závislý, chudý, zavázán v polit. boji, ve volbách).
- Patricijové vytvářeli první státní orgány.
- Podle rodové příslušnosti se rody sdružovaly v tzv. kuriích – tvořilo ji 10 rodů. 10 kurií tvořilo 1 tribui (tribus = kmen) → podle kurií bylo složeno vojsko a scházelo se LS.
- Protože rostl počet plebejů, někteří bohatli, v 6. stol. př. n. l. – reformy etruského krále SERVIA TULIA. Obyvatelstvo rozděleno do 5 tříd podle majetku. To mělo vliv na postavení občana
- v setninovém = centurijním shromáždění. Bohatí měli převahu – 94%, každá třída měla povinnost stavět daný počet setnin, převaha i v hlasování, hl. 1. třída
- Existovala také skupina obyvatel – třída, která byla svobodná, ovšem bez jakéhokoliv majetku → měli pouze děti = proletariát = bezzemci (proles = potomci, děti) = měli 1 zástupce.
- Vzniká zde senát – poradní sbor krále = patrés = nejstarší z nejbohatších patricijských rodů → aristokratický stát!
- Král – moc soudní, nábož., vojen., patriarch. otrokář. Tento systém skončil v r. 509 př.n.l., vyhnáním posledního etruského krále = TARQUINIUS SUPERBUS.
RANÁ ŘÍMSKÁ REPUBLIKA (do punských válek) 509 / 265 př. n. l.)
- Římanům se podařilo zbavit etruské nadvlády. V r. 510 (509) př. n. l. – správa Říma se stala věcí všech svobodných a plnoprávných občanů → věcí veřejnou = res publica (lat.) = – začátek římské republiky – patricijská republika.
- O nejstarších římských dějinách mnoho nevíme, Řím byl po dlouhou dobu drobným městským státem, kt. často musel bojovat se silnějšími protivníky.
- Státní zřízení:
- Římané nechtěli vládu jedince. V čele republiky stáli 2 konzulové – nejvyšší úředníci volení na 1 rok – věci správní, vojenské, soudní – byli rovnoprávní. Když byl Řím bezprostředně ohrožen byl postavem do čela 1 člověk – diktátor – jmenovali ho 2 konzulové, na půl roku – měl neomezené pravomoci.
Pojmy:
• kvestoři – správa státní pokladny (2 pomocníci konzulů)
• praetoři –( pozd.), výkon práva
• censoři – evidence státního majetku a jmění občanů, dohled nad mravy (voleni z nejbohatších aristokratických rodin )
• senát – poradní sbor starších – 300 patricijů (věci finanční, řízení státu, polit. jednání)
• equites – jezdci – privilegovaná skupina zámožných občanů, vedle senátorů nejmocnějších, stavěli do boje jízdu
• římské vojsko – všichni svobodní občané vlastnící majetek (výzbroj na vlastní náklady), vojen. služba neplacena, kdo splnil voj. službu, mohl se ucházet o státní úřad.
• kvestoři – správa státní pokladny (2 pomocníci konzulů)
• praetoři –( pozd.), výkon práva
• censoři – evidence státního majetku a jmění občanů, dohled nad mravy (voleni z nejbohatších aristokratických rodin )
• senát – poradní sbor starších – 300 patricijů (věci finanční, řízení státu, polit. jednání)
• equites – jezdci – privilegovaná skupina zámožných občanů, vedle senátorů nejmocnějších, stavěli do boje jízdu
• římské vojsko – všichni svobodní občané vlastnící majetek (výzbroj na vlastní náklady), vojen. služba neplacena, kdo splnil voj. službu, mohl se ucházet o státní úřad.
- V nejstarším Římě je nejtypičtějším jevem boj plebejů o politickou moc. Patricijové se nechtěli vzdát svých výsad (příslušnost ke starým rodům). Plebejové si byli vědomi své důležitosti v době války – hl. vojen. povinnosti → hrozba odchodu plebejů z Říma = secese – vojenské oslabení, nemohli uzavírat právoplatné sňatky s patriciji.
- Plebejské secese – hrozba vystěhováním z Říma. Vybojovali si právo účastnit se tribunu lidu. Proti vůli patricijských úředníků hájí zájmy plebejů. Byli osobně nedotknutelní – měli právo veta = zakazuji – pokud by poškozovalo rozhodnutí plebeje. Veto se nevztahovalo na soudní výroky.
- Patricijští úředníci a soudci se řídili zvykovým právem, kt. mohli vykládat podle své libovůle. Proto – ústupek patricijů – v Římě dochází k sepsání zákonů zvykového práva, tj. Zákonů 12 desek.
- Byl to 1. římský zákoník = základ římského právního systému, vystaveny na fóru. To vedlo k politickému zrovnoprávnění plebejů a patricijů. Vznikla rovnoprávná třída římských obyvatel. Byly však stále majetkové rozdíly (neplacené úřady).
- Vznik vládnoucí skupiny – nobility. – nobilis = vznešený = bohatí plebejové + bohatí patricijové.
- Dělení půdy:
a) Ager publicus – pozemkový fond státu
b) Ager romanus – v majetku majetných = nobility
b) Ager romanus – v majetku majetných = nobility
Čeho dosáhli plebejové secesí?
• plebejská shromáždění = vydaná usnesení (plebiscita), závazná pro všechny plebeje
• právo uzavírat sňatky s patriciji (od 445 př. n. l.)
• právo být voleni jako konzulové (od 367 př. n.
• právo zastávat kněžské funkce (od 300př.n.l.)
Dělení obyvatel:
a) humilióres = nižší občané, méně majetní
b) homestióres = vyšší občané, úředníci, důstojníci, senátoři
a) humilióres = nižší občané, méně majetní
b) homestióres = vyšší občané, úředníci, důstojníci, senátoři
4. SJEDNOCENÍ ITÁLIE
- Římský stát vedl nepřetržitě války, jak obranné tak x vnějšímu nepříteli.
- Díky reformám se upevňuje postavení tohoto městského státu – začíná provádět agresivní politiku → cílem je získat půdu a otroky. Kolem r. 400 př. n. l. je vedena válka proti Etruskům
- pak proti Keltům – ti se spokojili s bohatým výkupným a odtáhli. (387 př. n. l. – pronikli Keltové do Latia a do Říma)
- Začínají války s italickými kmeny, které jsou postupně ovládnuty, uzavírají s nimi i vynuceně tzv. spojenecké smlouvy. Dál pokračují proti Řekům v J Itálii
- 270 př. n. l. sjednocení Itálie, ŘÍM = mocný stát ve Středomoří. V tomto státě jsou plnoprávní pouze Římané, ostatní měli povinnosti římských občanů, ale ne volební právo.
- Římské území se dělí na kolonie = město nově založené na území, které chce Řím získat a na municipia = původní města, která se sama připojí k Římu
- Spojenci = opora moci, dodávali vojáky, rostl počet římských legií. To byla výborně vycvičená a ukázněná armáda, pěší jednotky. Budovali i silnice – Via Appia (z Říma do Capuy, Via Cossia do Etrurie apod.)
- Po ovládnutí Itálie bylo cílem dobytí Sicílie. Zde narazili na odpor Kartága, i ono mělo zájem na Sicílii. Rozhodovalo se o tom, kdo bude silnější ve Středomoří. Tento zápas je příčinou dlouhodobých punských válek.
- Po celé Itálii se rozšiřuje Latina, na J se udržuje helénská vzdělanost.
5. PUNSKÉ VÁLKY (264 / 133 př.n.l.)
- Záminka – spor o nadvládu v Syrakusách (Sicílie) – zemědělská půda.
- Kartágo – námořní a obchodní velmoc (panství na Sic., Sard., Kors., objev.plavby, západoafr. pobř., žoldnéř. armáda, silné loďstvo, využívali slony) Punové = Kartaginci.
- První zaútočilo Kartágo (Hamilkar) – 1. punská válka – 264/241 př. n. l. – vedena po souši, rozhodnuta na moři. Měli lodě s můstky a háky – přechod pěchoty na loď protivníka = pozemní boj → vítězství Říma
- zisky Sicílie (museli odevzdat Punové), Sardinie, Korsika = provincie = mimoitalské državy + válečné náhrady (3 200 talentů stříbra, 1 talent = 26 kg). 241 př. n. l. – b. u Aegatských ostrovů.
- Současně získávají Dalmácii, části Galie – po řeku Pád – Mare nostrum = Naše moře = Středozemní moře. 1. Punská válka – položila základy římské námořní moci.
- 2. punská válka – 218 / 201 př. n. l.
- Kartágo přes své ztráty z 1. pun. v. si uchovali vliv v Z Středomoří, konkrétně rod Barkovců
- Hamilkar získal pro Kartágo rozsáhlá území v Hispánii s bohatými doly na Ag + Au a Cu a zisk z těchto dolů se stal základem opětovného hospodářského vzestupu Kartága. Kartágo se snažilo vyvarovat střetnutí s Římany, ale ti zuřili na jejich vzrůstající moc. Kartaginci získali město Saguntum jako spojence (předtím spojenec Říma), přístav v Hispánii. A když byl obsazen Kartágem, Řím má záminku k další válce.
- R. 218 př. n. l. zahájil Hanibal tažení do Itálie (chtěl přenést válku na území nepřítele) přes Galii, za 14 dní překročil Alpy, s velkými ztrátami, do Pád. nížiny (nečekaně na S Itálie), spojují se s Kelty (za 33 dní pochodu ztratil 30 tis. mužů, zůstal 1 slon), 217 př. n. l. byli Římané poraženi.
- V té době působí v Římě diktátor Fabius Maximus Cuncrator (Váhavý, Loudal), vyhýbal se rozhodujícímu střetnutí s Hanibalem, a proto je odvolán.
- Zvoleni konzulové, vytvářejí armádu, která byla u Khan (Canae) 216 př. n. l. poražena, přestává existovat římské vojsko. Postupně se situace mění, protože Hanibal se neodvažuje napadnout Řím (+nedostatečná pomoc z Kartága).
- Naopak vojsko, které Kartaginci vyslali na pomoc z Hispánie poraženo, Hispánie dobyta Římany, Římané se vylodili v Africe (vojevůdce Publius Cornelius Scipio, zv. Africanus), Hanibal se musel vrátit, 202 př. n. l. do Kartága poraženo v b. u Zamy r. 201 př. n. l. velmi tvrdé mírové podmínky.
- Důsledky- Kartágo- ztratilo Hispánii, loďstvo,výzbroj, náhrada (260 t stříbra), konec ovládání Středomoří Kartágem.
- Římané zakázali Kartágu válčit → pouze v Africe a pouze se souhlasem Římanů
- 3. Punská válka→ 149/146 př. n. l.
- Kartágo napadlo Numidii (spojenec Říma), nestačili se zeptat Římanů, Římané oblehli město, buď vystěhování do pouštních oblastí nebo → 146 př. n. l. Kartágo zničeno→ Řím = nesilnějším státem ve středomoří – na území Kartága – africká provincie Říma
- Chudé obyvatelstvo nezískalo válkami nic, vojáci (voj. služba neplacena, neměli zdroj obživy), Řím se začíná oslabovat, obj. se obrovské množství otroků → levná pracovní síla v zeměď., v řemesl. díl.
- vydírání provincií – dobytá území mimo Itálii, sice osobně svobodní, ale odevzdávali četné daně a dávky.
- Otrocké práce na latifundiích = rozsáhlé velkostatky, těžké život. podmínky, pouze část otroků žila lépe, hl. řečtí otroci – lékaři, umělci, učitelé, vychovatelé, správci, filozofové .
- Výběrčí daní = publikáni = bohatí Římané, kt. je vykořisťovali. Požadovaný obnos museli zaplatit předem do státní pokladny, zpět získáván v provinciích.
- Zbohatli i equites = výběrčí daní, jezdci, obchodníci, podnikatelé, finančníci, úplatky – nákup pozemků, prodávali se za vyšší cenu.
6. SOCIÁLNÍ BOJE V ŘÍMSKÉ REPUBLICE
- Nespokojenost plebejů se začala projevovat sociálními boji. Nejnespokojenější však byli otroci. Dochází ke vzpourám, měly však malý význam. Větší ohlas měla vzpoura okolo 130 př. n. l. na Sicílii, kde se otrokům podařilo na 6 let ovládnout území (otroci ukřižování, svrženi ze skály), přeneslo se do Itálie. Nejvýznamnější bylo Spartakovo povstání – 73/71 př. n. l.
- Spartakus byl gladiátor + 70 dalších gladiátorů – útekli, skryli se u vrcholku sopky Vesuv u Neapole, počet vzbouřenců vzrostl na 60 tisíc, společně táhli od J k Pádu, poráželi římské vojsko. Avšak – dochází k rozporům – část otroků chtěla domů, část zničit Řím. Znovu táhli vítězně až na J, k poslednímu střetnutí dochází u V pobřeží Itálie (cesta úniku na Balkán), většina otroků padla, i Spartakus, 6000 otroků přibito na kříži pro výstrahu podél silnice Via Appia z Capuy do Říma.
- Sociální hnutí plebejů – pozemkové reformy bratří Gracchů. (Jejich matka byla dcerou Publia Cornelia Scipia, zv. Africanus.) Zahájili kampaň za zlepšení postavení plebejů. Celé reformy zahájil starší z bratrů – Tiberius Gracchus.
- V r. 133 př. n. l. se stal tribunem lidu. Navrhl zákon o pozemkovém maximu → maximální výměra ze státní půdy – nadměrná půda statkářů měla být rozdělena bezzemkům, kteří ji ztratili. Při uvedení zákona do praxe – rozpory, Římané se rozdělili na 2 skupiny, proti byli bohatí latifundisté = optimáti (optimus = nejlepší), pro – populáři – hájili zájmy lidu.
- Tiberius Gracchus byl 123 př. n. l senátory zabit na Kapitolu
- Činnost zahájil mladší z bratrů Gaius Gracchus, který chtěl to, co jeho bratr + prosazoval snížení cen obilí pro plebeje → obilní zákon – navrhl zrovnoprávnění spojenců (Italikové) s Římany. R.121 př. n. l. zabit odpůrci (porušil zákon druhou kandidaturou). Výsledkem bylo, že zákon o rozdělení půdy nebyl nikdy uveden do praxe
7. KRIZE ŘÍM REPUBLIKY – 133/ 31 PŘ. N. L
- Příčiny krize?
- v hospodářství – rostl počet otroků
- v oblasti správní- potíže ve správě rozsáhlého území (dosavad.úřady už nevyhovovaly)
- v politice a vojsku – bezzemci nemohli sloužit v řím.voj. → oslabení řím. voj.
- v oblasti sociální – nemajetné vrstvy se domáhaly obživy, rostoucí moc a bohatství nobility, vzpoury otroků
- v oblasti morální – mravní úpadek, touha po majetku, osobní prospěch před zájmy státu, vydírání provincií, úplatky → neklid, ohrožení stability státu – řešení problému → – pozemková reforma bratří Gracchů
Vojenská reforma
- Populár Gaius Marius – schopný velitel, zřídil žoldnéřskou armádu, do armády přijal chudé bezzemky, výzbroj a výstroj na státní útraty, tvrdý výcvik, pravidelný plat (žold), podíl na váleč. kořisti, slib přidělení půdy po 16 letech služby jako zdroj obživy vysloužilcům – veteránům
- → místo občanské – profesionál. žoldnéřská armáda
- Římské občanské právo rozšířeno na všechno svobodné italské obyvatelstvo jižně od Pádu (spojenci zrovnoprávněni s Římany)
- zápas mezi oběma skupinami
- optimáti x populáři
1.Občanská válka – 88/82 př. n. l. – zvítězili optimáti
- Sullova diktatura – 82/79 př. n. l. – diktátor – neomezená vláda doživotně, vláda v Římě pomocí vojska, teror, za Sully se poprvé objevují proskripce = seznamy politicky nepohodlných osob, které mohl každý zabít, zabavit majetek, postaveni mimo zákon, zbaveni náboženské ochrany. Po smrti Sully se senát znovu pokusil obnovit staré společenské zřízení – tj. republiku.
- Dochází k uzavírání aliancí vojevůdců s ctižádostivými politiky.
- R. 60. př. n. l. – 1. triumvirát (tajná úmluva)
- optimát Crassus (vítěz nad Spartakovým vojskem) + senátor Pompeius (bojoval na V) + populár G. I. Caesar (ctižádostivý politik, působivý řečník, spisovatel)
- Zpočátku byl nejvýznamnější Pompeius, získal MA, Sýrii, senát se ho bál, proto mu nařídil, aby se vrátil zpět do Říma. Pompeius zůstává v Římě, Crassus s armádou táhne do Mezopotámie
- Caesar dostal za úkol dobýt Zaalpskou Galii, dn. Francii, dosáhl význam. úspěchů, útočil i do okolních zemí, do Germanie, na Británii, ovládal území Belgů – velká válečná kořist, oddanost vojáků → roste Caesarova popularita.
- R. 53 př. n. l. Crassus padl v Mezop., začíná boj mezi Pompeiem a Caesarem → boj mezi senátory a populáry – 2. obč. v. 49/45 př. n. l. – Caesarův vítězný pochod na Řím přes Rubikon, Pompeius vyhnán, v Egyptě zabit.
- Caesarova diktatura – Caesar se prohlásil za doživotního diktátora, C. samovláda znamená rozklad republikánského zřízení, měl v úmyslu nahradit starý nevyhovující způsob vlády novým.
Pojmy:
• vrchní velitel vojska – imperator
• nejvyšší kněz – pontifex maximus
• vládce Říma – právo jmenovat úředníky a senátory, rozhodovat o státní pokladně
– Jeho diktatura měla i kladné rysy – např. obnovil Kartágo, rozvoj řemesel, obchodu, měst, obnovil pořádek ve správě provincií, reforma kalendáře – od 1.1.45 př. n. l. nahrazen lunární rok → tzv. Juliánský kalendář ( až do r. 1582)
– Proti Caesarovi se vytváří opozice → optimáti, zásadní republikáni, 15. 3. 44 př. n. l. zavražděn Caesar v senátu, Republikáni se pokoušejí obnovit starý systém.
– Na obranu Caesarovy památky se staví 3 významní muži
– 2. triumvirát – 43 př. n. l.
– Marcus Antonius + Lepidus – (nejvyšší kněz) + Oktavianus – synovec, Caesarův dědic
– po porážce republikánů začali zápasit o moc mezi sebou, Lepidus – odchází na kněžskou dráhu do Afriky, spor mezi Marcem Antoniem a Octavianem vyvrch. 3. občanskou válkou 31 př. n. l., b. u Aktia, Markus Antonius spolu s Kleopatrou spáchají sebevraždu
• vrchní velitel vojska – imperator
• nejvyšší kněz – pontifex maximus
• vládce Říma – právo jmenovat úředníky a senátory, rozhodovat o státní pokladně
– Jeho diktatura měla i kladné rysy – např. obnovil Kartágo, rozvoj řemesel, obchodu, měst, obnovil pořádek ve správě provincií, reforma kalendáře – od 1.1.45 př. n. l. nahrazen lunární rok → tzv. Juliánský kalendář ( až do r. 1582)
– Proti Caesarovi se vytváří opozice → optimáti, zásadní republikáni, 15. 3. 44 př. n. l. zavražděn Caesar v senátu, Republikáni se pokoušejí obnovit starý systém.
– Na obranu Caesarovy památky se staví 3 významní muži
– 2. triumvirát – 43 př. n. l.
– Marcus Antonius + Lepidus – (nejvyšší kněz) + Oktavianus – synovec, Caesarův dědic
– po porážce republikánů začali zápasit o moc mezi sebou, Lepidus – odchází na kněžskou dráhu do Afriky, spor mezi Marcem Antoniem a Octavianem vyvrch. 3. občanskou válkou 31 př. n. l., b. u Aktia, Markus Antonius spolu s Kleopatrou spáchají sebevraždu
8. RANÉ CÍSAŘSTVÍ – PRINCIPÁT (27 př. n. l. – 284 n. l.)
Principát → zvl. forma vlády, spojující absolutistickou monarchistickou moc se zachováním republikových institucí. V čele princip = 1. Muž státu
Principát → zvl. forma vlády, spojující absolutistickou monarchistickou moc se zachováním republikových institucí. V čele princip = 1. Muž státu
- OKTAVIANUS → za pomoci vojska se stává neomezeným vládcem v Římě, pokračoval v tom, co začal Sula – voj. diktatura. Vzdal se dobrovolně výjimečné moci, uvedl v činnost staré, ústavní úřady, ale obsadil je sám.
- obratný politik→ osobní moc spojil s republikánskou tradicí, nutnost koncentrace moci→ zdání, že republika trvá.řídí se dle PAX romanus = většinový římský mír
- Senát i sněm. → porad. orgány vládce, jemuž byla svěřena moc nade vším, tj. nad impériem (souhrn moci správní = úřad konzula doživot. + tribuna lidu s právem veta, vojenské = diktatura, soudní
- Byl mu přidělen titul Augustus = Vznešený (od senátu), i jiné tituly → imperátor → nejvyšší velení námezd. vojska → principát, Caesar → přidal si jméno, později se změnilo na titul (Císařství).
- zahájil nový způsob vlády. Začal omezovat práva nobility, začal sám spravovat provincie – tím se postavení provincií mnohem zlepšilo, rozvinul zemědělství, řemesela, obchod, výstavba.
- Zmocnil se území jižně od Dunaje → 3 provincie = Raetie, Noricum, Panonie. Tím se Dunaj a Rýn se stali přirozenou hranicí Řím. říše. Po těchto výbojích narůstal význam armády, byla přeorganizována na nové legie, do legií vstupovali lidé z rozšířeného území.
- Zvláštní jednotky = císař osob. stráž → praetoriáni (císař. palác + cís. moc.)
- zákony→ obrana starobylých tradic římské společnosti (v oblasti rodinných vztahů i autority pánů vůči otrokům ), omezeno propouštění na svobodu, přísné tresty.
- upevnil postavení bohatých
- Hospodář. rozkvět říše (hl. provincií a kultury)
- Vyspělá řemesla, rozvoj silnic, obchodu,vývoz zboží→ JANTAROVÁ STEZKA (z jihu přes Moravu k Baltu) → lux. zboží
- nástupnictví → císař musel včas určit nástupce (vlastní či adoptivní syn) = dědic císařského majetku, senát mu udělil úřední pravomoci, konečné slovo často měla armáda
- bitva v Teutoburském lese – 9. n. l., bitva proti germánům, římané zlikvidováni
1. JULSKO – KLAUDIJSKÁ DYNASTIE – 14 /69 n. l. ( 27/68 n. l.)
- Celá řada císařů, Tiberius, Caligula (tzv. botička) – ztráta morálních zábran, Claudius, Nero – zapálil Řím, pak za rok 3 císaři. Tiberius vydal zákon o urážce majestátu.
- Augustus (z rodu Jůlů) adoptuje Tiberiuse = učiní ho svým nástupcem, Tiberius je z rodu Klaudiovců proto Jůlsko-Klaudiovská dynastie
- Nero obklopen Senecou, Petroniusem a Burrem Nero zavraždil svou matku Agripinu, uvažoval o výstavbě zlatého domu což však nebylo dovoleno, jako pomstu nechal vypálit Řím i Cloaku Maximu
- Rozšíření území o Mauretánii, Británii, V část MA, židovské války v Palestině.
2. DYNASTIE FLAVIŮ – 69 /96 n. l.
- Titus Flavius Vespasianus – nepochází z bohaté šlechty, porazil židovské povstání v Palestině, provolán císařem legiemi na V
- Titus – mírný, vládl ve shodě se senátem, snaha o ustálení poměrů v Římě
- R. 79 n.l. výbuch sopky Vesuv, Pompeje zality
- Domitianus – ml. syn Vespasiana, sklony k šílenství, krutý, začal budovat pásmo pevností mezi Rýnem a Dunajem – LIMES ROMANUS. Proklet.
- S výboji Flaviovců za lines romanus se objevuje nový typ hospodaření, místo latifundií vzniká kolonád – lidé jsou svobodní, od velkostatkářů si pronajímají půdu, kolóni však mohli upadnout do dlužního otroctví
3. ANTONIOVCI – 96 /192 n. l.
- „adoptivní císaři“, zavedena adopce = princip pro stanovení nástupce, bez ohledu na příbuzenský vztah, ale podle schopností politických a vojenských.
- Zakladatel je císař Nerva, velmi moudrý vyřešil nástupnickou otázku, nástupce adoptuje
- Traiánus – neitalský původ, hispánec, největší územní rozloha – Dacie (rumunsko), Arábie, Kavkaz, S pobřeží Č. moře, poslední dobyvatel, vybudoval Triánův val v Anglii
- Hadrianus – budoval Limes Romanus, byl nucen zastavit výboje, na místě pevností pak vznikají významná města = Vindobóna = Vídeň, Aquincum = Budapešť. Hadriánův val – 5/6 m vysoký, 110 km dlouhý – privincie Británie. Židé se museli vystěhovat z Palestiny = diaspora.
- Marcus Aurelius = filozof na trůně – napsal „Hovory k sobě“, přechod k obranným válkám, počátek krize principátu, ze S germáni, vládl ve Vindobóně,
- poslední římské výboje až na dnešní Slovensko – MARKOMANSKÉ VÁLKY nápis na skále Trenčínského hradu (179/180 n. l.), na oslavu vítězství nad Markomany = germáni. Vybudována vojen. opevnění – Bratislava, Děvín, Komárno, Mušov. Po jeho smrti se Řím dostává do krize.
4. SEVEROVSKÁ DYNASTIE A VLÁDA VOJENSKÝCH CÍSAŘŮ – 193/284 n. l.
- krize římské říše, spory o císařský trůn.
- Septimius Severus – zmocnil se Říma, dosavadní italskou praetoriánskou gardu nahradil vojáky z podunajských provincií, moc senátu omezena na úkor císařské rady = nejvyšší státní orgán, jediná státní pokladna = císařská.
- Caracalla – 212 n. l. – uděleno římské občanské právo svobodným obyvatelům celé říše.
- Stálé změny na trůně, vláda i několika císařů, vojenská anarchie, armáda ovlivňuje politické osudy říše, provolává za císaře své velitele – pronásledování křesťanů.
- Hospodářská a politická situace v Římě v období principátu.
- Vojenské výboje zvětšily území římské říše. Narůstá význam provincií, upadá význam samotné Itálie. Obyvatelé v nově dobytých provinciích přejímají římskou kulturu = romanizace (kultura + náboženství + latina).
- Nedostatek sil k výbojům, 3. stol. n. l. – hospodářský úpadek, příčina:úbytek otroků
- otroci – vzpoury, ničení, vykoupit se, propuštěnci
- koncem 1.stol. n. l. – vzn. kolonát – z lat. kolo = obdělávám, pěstuji
- drobný nájem velkostatkářské půdy kolonům = nájemcům (chudí rolníci, bezzemci – větší zájem na práci než otroci, povinnost obdělávat pronajatou půdu, odvádět nájemné v penězích, pak v naturáliích, zpoč. výnosné, pak se zadlužují = první náznaky feudalismu.
- kolonát ve 3. stol. n.l. převážil, dochází k hromadnému propouštění otroků = zákazy stěhování, připoutávání k půdě = nevolníci.
9. POZDNÍ CÍSAŘSTVÍ – DOMINÁT 284 /476 N. L
- rýsují se rozdíly mezi V a Z, nastává odliv peněz na V.
- hospodářská krize se přesouvá i do oblasti politické
- vnitřní vzpoury v provinciích = úsilí o samostatnou správu
- časté útoky nepřátelských barbarů na V a S hranici, zvl. germánů – snaha získat je ke spojenectví = přijímání do vojska apod. = BARBARIZACE armády
- Diocletián – 284/305 – jako 1. z císařů začal vládnout absolutisticky = dominus = pán.
- zavedl mnoho reforem
- původně otrok, propuštěnec, vysoké voj. hodnosti, posílil osobní moc, východisko z krize
- vyloučen vliv senátu
- dominát = císař = pán všech obyvatel říše (ne jako 1. občan), božské pocty – dominus et deus = pán a bůh – nejvyšší velitel, nejvyšší soudcem jediný zákonodárce, nový dvorský ceremoniál = adorace = líbání roucha, pokleknutí
- Řím přestal být sídlem císařů, od r. 293 n. l. systém tetrarchie – = vláda 4. (Milán, Ravenna, Nikomédie –MA, Trevír apod.)- vláda 2 + každý má 1 pomocníka
- Říše rozdělena na diecéze (12) a provincie (101), rozvoj:
• správní a daňová kontrola
• stanov. max. cen a max.odměn za práci
• do armády přijímáni i Germáni (60 legií)
• pronásledování křesťanů
• stanov. max. cen a max.odměn za práci
• do armády přijímáni i Germáni (60 legií)
• pronásledování křesťanů
KONSTANTIN 1. VELIKÝ
- vítěz v bojích o trůn, císař. moc posílená upevněním státní byrokracie, financí, tajné policie
- odlišný postoj ke křesťanství → využito k upevnění císařovy vlády
- 313 – edikt milánský → zrovnoprávnění křesťanství s ostat. náboženstvími, svoboda nábož. vyznání, uznání biskupů, kněžstvo osvoboz. od daní, vrácení zkonfiskovaných statků církvi, 1 bůh = sjednocující pouto
- 330 → založil druhé hl. m. Konstantinopol → křesťanské město na místě řecké osady Byzantion (r. 359 → zrovnoprávněno s Římem, do 1453→ hlav. m. Byzant. říše )
- Nikájský koncil = 1. Velký církevní sněm
- Po Konstantinově †
- početní růst křesťanů, upevnění víry
- prosazování křesťan. zvyků ( 7denní týden s nedělí- odpočinek + motlitby)
CÍSAŘ JULIÁN APOSTATA (= odpadlík)
pokus o obnovu tradičního antického náboženství – neúspěch, pohanství
CÍSAŘ THEODOSIUS 1.VELIKÝ
povolena jen katolická podoba křesťanství – 381 = jediné státní náboženství.
R. 393 zrušil Olympijské hry
Po † Theodosia (395 ) – rozdělení na:
a) Západořímskou říši – Honorius, Řím – úřední řečí latina, stát hospodářsky slabý, zemědělský, naturální (moc měl v rukou Stillicho = urozený vandal)
b) Východořímskou říši, Arkadius, Constantinopol – úřední řečí řečtina, vyspělá řemesla, obchod, peněžní hospodářství, vnitřní stabilita
pokus o obnovu tradičního antického náboženství – neúspěch, pohanství
CÍSAŘ THEODOSIUS 1.VELIKÝ
povolena jen katolická podoba křesťanství – 381 = jediné státní náboženství.
R. 393 zrušil Olympijské hry
Po † Theodosia (395 ) – rozdělení na:
a) Západořímskou říši – Honorius, Řím – úřední řečí latina, stát hospodářsky slabý, zemědělský, naturální (moc měl v rukou Stillicho = urozený vandal)
b) Východořímskou říši, Arkadius, Constantinopol – úřední řečí řečtina, vyspělá řemesla, obchod, peněžní hospodářství, vnitřní stabilita
ROZKLAD A ZÁNIK ZÁPADOŘÍMSKÉ ŘÍŠE
- R. 375 se označuje jako počátek stěhování národů, kmeny postupují na západ
- V Británii Anglové, Sasové a Jutová, Římané se z VB navrací zpět do Itálie, proces romanizace
- R. 378 střed císaře Valense proti Vizigótům, ukazuje to tlak germánů na Řím
Germánské kmeny neustále překračují hranice řím.říše. 410 – Řím dobyt Visigóty (vůdce Alarich), JZ Galie – Tolosánská říše, dnes Toulouse, dochází k romanizaci
410 – 476 se za Lines romanus objevují další kmeny – Markomani, Svébové, Kvádové, Hunové jejich vůdce je hun Atila
Hunové: turkotatarského původu, kočovníci, jejich utužení při bojích v Číně, nejvýznamnější vůdce Atila, byl rukojmí v Ravenně, jeho přítel Flavius Ethius v čele římské armády, znal způsoby římského boje
r.451 bitva u Katalaunských polí = bitva národů, Hunové x Římané, Vizigóti, Frankové pod vedením Flavia Aetia, tato bitva, kdy byli poraženi Hunové znamenala jejich návrat zpět a další nepokračování do Evropy
455 – germ. Vandalové dobyli Řím, vypleněn (odtud označení vandalství)
Řím.panovníci byli nuceni stáhnout legie z hranic, aby chránily pouze Itálii. Tím mohly germán.kmeny zaplavit říši, usazují se zde, zakládají zde své vlastní státy. Germán. náčelníci poroučejí řím. císařům.
R. 476 – Germány sesazen poslední římský císař Romulus Augustulus – Odoakarem = definitivní zánik západořím. říše. (VŘ – 1453)
Někdy zánik ŘŘ až r. 529 n.l. kdy císař VŘŘ Justinián dává zavřít Platónovu akademii v Athénách, prý kacířská škola, tímto aktem končí ŘŘ i kulturně
Řím.panovníci byli nuceni stáhnout legie z hranic, aby chránily pouze Itálii. Tím mohly germán.kmeny zaplavit říši, usazují se zde, zakládají zde své vlastní státy. Germán. náčelníci poroučejí řím. císařům.
R. 476 – Germány sesazen poslední římský císař Romulus Augustulus – Odoakarem = definitivní zánik západořím. říše. (VŘ – 1453)
Někdy zánik ŘŘ až r. 529 n.l. kdy císař VŘŘ Justinián dává zavřít Platónovu akademii v Athénách, prý kacířská škola, tímto aktem končí ŘŘ i kulturně
KULTURA ŘÍMANŮ
- Jazyk Latina se stal základem románských jazyků a dnes hojně využívaný v odborné terminologii
- Vyvíjel se postupně v 6- 9. Století n.l.
- Románské jazyky se poté odvozují z tzv. vulgární latiny (vulgus = lid)
- Jazyk nadále přetrval v papežském státě, na koncilech apod…
- ŘÍMSKÁ LITERATURA, původ z Řecka
- Caesar – Zápisky o válce galské, zápisky o válce občanské (1.stol.př.n.l.)
- Vergilius – Aéneas, navázání na Ilias a Odyssea
- Ovidius – Metamorfózy, Umění milovat
- Plautus – Komedie o hrnci
- Titus Livius – O založení města
- V divadle tradiční řecký ráz, řecká pravidla, postupně v komedii odlišení
- LÉKAŘSTVÍ, lékař Galénos = osobní lékař Marcuse Aurelia, humorální teorie, při nevyvážení 4 tělních tekutin je člověk nemocný
- ARCHITEKTURA, románský sloh, renesance a klasicismus = pokus o navázání na starověkou podobu Říma, snaha o původní rozlohu Říma, zejména za Svaté římské říše národa německého, snaha stát se římským císařem, vznik Římské jízdy
- Římská architektura po celém světě – Hadriánův val v Anglii, spojení řecké a etruské architektury, využívají klemby a oblouky
- Pantheon = chrám všech bohů
- Bazilika na kapitolu, základ tvoří 3lodní chrám
- Stavěly se 2 typy domů činžovní a atriové (dvůr uvnitř)
- ŘÍMSKÉ PRÁVO, položilo základy dnešnímu právu, šlo zde převážně o občanské právo
- V případě náboženství potom o ekumenické právo
