České země v pohusitské době a za vlády Jagellonců
- basilejská kompaktáta a jejich význam
- Petr Chelčický a jednota bratrská
- Jiří z Poděbrad – vláda, význam (hospodářství, spolek evropských panovníků, dynastické záměry)
- stavovský stát za Jagellonců (hospodářské podnikání šlechty, zápas s městy, zemské zřízení)
- turecké nebezpečí, bitva u Moháče a její následky
Basilejská kompaktáta:
- Basilejský koncil se konal v roce 1433 (leden-duben) v Basileji (Švýcarsko)
- cíl: prosadit uznání 4 pražských artikul (svobodné kázání Slova Božího; Přijímání podobojí pro všechny; Odnětí světského majetku církvi; Trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení) pro všechny křesťany
- aby se neopakovala událost z roku 1415 z Kostnice, byla v roce 1432 svolána předběžná schůzka do Chebu, aby se stanovila jasné pravidla jednání => soudce chebský (stanovení pravidel, podle kterých budou jednání s českými husity probíhat)
- na koncilu se husité v čele s Prokopem Holým snažili prosadit 4 Pražské artikuly, ale neúspěšně a jednání se po třech měsících přenesly z Basileje do Prahy
- v této době došlo k rozkolu mezi radikálními (venkované, městská chudina, táborský a sirotčí svaz, polní vojska) a umírněnými (šlechta, měšťanstvo) husity
- umírnění chtěli mír i za cenu spojenectví se Zikmundem Habsburským a katolíky, radikálním se to nelíbilo
- 30.5.1434 bitva u Lipan – obě vojska za vozovými hradbami->umírnění předstírali ústup->radikálové otevřeli hradby->umírnění je porazili a zvítězili
- – zemřel Prokop Holý a Prokůpek
- 5. července 1936 jsou v Jihlavě přijata Basilejská kompaktáta
českým zemím povoleno přijímání podobojí (ostatní artikuly zamítnuty)
Zikmund uznává omezení moci panovník => uznán husity českým králem
povoleno kališnické (utrakvistické) vyznání v českých zemích
Zikmund uznává omezení moci panovník => uznán husity českým králem
povoleno kališnické (utrakvistické) vyznání v českých zemích
- Čechy se staly zemí dvojího lidu – husité uznáni rovnoprávnými a pravověrnými křesťany (=> katolíci a kališnici mají stejná práva)
PETR CHELČICKÝ:
- spisovatel, překladatel a myslitel
- jeho učení navazovalo na učení Jana Husa, ale v něčem se lišilo – odmítl prosazování husitských ideálů bojovnou cestou – násilím a válkami, ale cestou lásky, trpělivosti, pokorou
- odmítl učení o trojím lidu (bojovníci, duchovní, rolníci)
- své myšlenky vyjádřil v dílech O boji duchovním, O trojím lidu řeč, Sieť viery pravě
- na základě jeho učení vzniká v roce 1457 jednota bratří a sester => Jednota bratrská (patřili sem hlavně sedláři, řemeslníci, drobní zemané, měšťané, vzdělanci)
ČESKÝ STÁT ZA JIŘÍHO Z PODĚBRAD:
- 1437 zemřel Zikmund.
- nároky na trůn uplatňoval jeho zeť, Albrecht Habsburský – byl zvolen králem, ale v roce 1439 zemřel
- pak dědické nároky uplatňoval ještě Ladislav Pohrobek (Zikmundův vnuk), který se však narodil až 1440
- 1439 – 1453 – mezivládí, o moc mezi sebou bojovali katolická a kališnická šlechtou a města
- – byly vytvořeny Landfrídy (krajské spolky) – rozdělily si vládu v Čechách
- – nejvýznamnější: jihočeský (v čele Oldřich z Rožmberka), východočeský (v čele Hynek Ptáček z Pukštejna, poté Jiří z Poděbrad)
- 1444 – vznikla poděbradská jednota pod vedením Jiřího z Poděbrad
- pokračuje „drobná válka“ mezi šlechtou a městy
- v říjnu 1448 Jiří z Poděbrad náhle přepadl Prahu a ovládl ji, prohlásil se za správce země do dospělosti krále (Ladislava Pohrobka), ale katolická šlechta toto neuznala => vytvořila protiváhu v čele s Rožmberky =>vypukla válka – zvítězil Jiří z Poděbrad =>
- roku 1452 ho uznala i šlechta a Jiří z Poděbrad se stává správcem (gubernátorem) Čech
- roku 1453 se králem stal Ladislav Pohrobek (bylo mu 13), ale zastupuje ho stále Jiří z Poděbrad – usiluje o vytvoření silného státu, o hospodářský rozkvět země, chtěl posílit královskou autoritu a moc, snažil se omezit moc panstva; obnovil těžbu stříbra => hospodářský rozkvět.
- Roku 1457 však Ladislav Pohrobek (bylo mu17) náhle zemřel-ihned byl obviňován Jiří z Poděbrad, že ho otrávil (až roku1985 se zjistilo, že zemřel na leukémii)
- po smrti Ladislava nastaly opět spory o trůn – mnoho kandidátů, mj. Matyáš Korvín nebo Jiří z Poděbrad
- Uherská šlechta zvolila Matyáše Korvína, český sněm Jiřího z Poděbrad
- Jiří byl lepší než cizí král, protože je zaručeno, že bude chránit české zájmy
- měl podporu kališnické šlechty a měšťanstva
- nazýván „králem dvojího lidu“ (katolíků a kališníků)
- uznán i papežem (Pius II.) za českého krále za slib, že bude bojovat proti kacířství (byly v tom nejasnosti – papež považoval i kališnictví za kacířství, ale Jiří ne)
- roku 462 zrušil papež kompaktátu, prohlásil Jiřího za kacíře a dal jej do klatby
Jiří se snaží získat spojence (má obavu před křížovou výpravou)=> předkládá plán o vytvoření mezinárodní mírové organizace Liga křesťanských panovníků (spolek evropských křesťanských panovníků)
spojen s diplomatickou akcí (vysílá poselstvo do zemí západní Evropy v čele s Lvem z Rožmitálu)
Cíle: 1) omezit moc papeže a tím zajistit bezpečnost pro Čechy
2) spory mezi státy chtěl řešit mírovou cestou
3) proti tureckému nebezpečí z východu
2) spory mezi státy chtěl řešit mírovou cestou
3) proti tureckému nebezpečí z východu
- tento plán se nepodařilo uskutečnit a spor pokračoval
- roku 1465 zakládá katolická šlechta (jč, zč) tzv. „zelenohorskou jednotu“ proti Jiřímu
- 1468 – křížová výprava na popud papeže
- v čele Matyáš Korvín
- skrz Moravou a Slezskem
- roku 1469 obklíčen u Vilémova a zajat
- Jiří nakonec Matyáše propustil za slib, že ho usmíří s papežem (slib nedodržel)
- Matyáš byl za podpory zelenohorské jednoty v Olomouci prohlášen českým králem
- Jiří hledal pomoc v Polsku (za přislíbení českého trůnu polskému rodu Jagellonců)
- situace se posléze mění ve prospěch Jiřího, ten však v roce 1471 umírá.
ČESKÝ STAVOVSKÝ STÁT ZA VLÁDY JAGELLONCŮ (1471-1526):
- polský rod Jagellonců v Čechách nevládl příliš dlouho (55 let)
- roku 1471 český sněm zvolil, podle přání Jiřího z Poděbrad, Vladislava II. Jagellonského králem
- byl slabým panovníkem
- sídlil v Budíně
- za jeho vlády postaven Vladislavský sál
- za jeho vlády posílila moc šlechty a měst
- nazýván „král bene“ (král dobře)
- byl jen reprezentantem moci, faktickou moc měla šlechta (zemské sněmy)v Čechách byl nejvyšším pánem nejvyšší purkrabí, na Moravě hejtman nastoupil v nepříznivé době – na Moravě, Slezsku a Lužici vládl Matyáš Korvín (papežem schválený král) => dohodli se: ten, kdo zemře první, získá území toho druhého roku 1490 umírá Matyáš=>Vladislav králem v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, ale i v Lužici=>vzniká Českouherské soustátí (trvalo až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918), Čechy a Uhry však byly jen v personální unii (byly spojeny jen osobou panovníka)
za Vlády Vladislava byly přijaty tyto dva právní dokumenty:
- Vladislavské zřízení zemské
- z roku 1500
- zemský zákoník
- právně se zde potvrdilo postavení šlechty a omezila se zde práva měst (měla na sněmu hlas jen, když se jich to týkalo)
- v Čechách hrozila občanská válka (města × šlechta). Ta byla však zastavena zprávami z Uher o Dóžově povstání a o selské válce (strach, aby nevypukla i v Čechách)
- spor měst a šlechty měl příčinu také v oblasti ekonomický – šlechta začala podnikat (rybníkářství, pivovarnictví-to městům vadilo nejvíc, protože vařit pivo bylo jejich právo) a stala se konkurentem měst, řešením byla:
Svatováclavská smlouva
- z roku 1571
- kompromis mezi šlechtou a městy.
- města již mohla hlasovat na sněmu a šlechta volně podnikat (může městům konkurovat) a připadlo jí právo vařit pivo
- roku 1516 Vladislav Jagellonský umírá=> na český, uherský a chorvatský trůn nastupuje desetiletý Ludvík Jagellonský
- říkalo se mu Ludvík Dítě
- za jeho bezvládí nastala hegemonie panstva
- roku 1522 oženil se s Marií Habsburskou, sestrou Ferdinanda, arcivévody rakouského
- 29. 8. 1526 – bitva u Moháče proti Turkům – Ludvík Jagellonský zde umírá (zabloudil, utopil se v bažině) a tím končí vláda Jagellonců
- už na počátku 11. Století začali Seldžučtí Turci vytvářet rozsáhlou říši v JZ Asii. Turecká expanze pak pokračovala ve 12., 13., 14. i 15. a 16. Století, zvítězili v bitvě u Moháče, roku 1541 ovládli Budín, který se pak stal východiskem pro další útoky na západ.
