Srovnání totalitních hnutí – fašismus, komunismus- společné rysy, země sympatizující s fašismem
Srovnání fašismu a komunismu
- obě dvě ideologie se nenáviděly, ale mají podobné rysy
- jsou totalitní – úplná kontrola nad lidmi a odstranění občanských a lidských práv
- likvidují demokracii – pluralita politických stran je zničena
- opírají se o propagandu – jejich pohled je jediný a správný
- v obou systémech se objevuje demagogie (špatný výklad pravdy, který je vykládán jako správný)
- oba chtějí novou společnost – komunisté beztřídní společnost – fašismus – nadvláda čisté vyvolené rasy nad světem
- likvidace politických odpůrců (pracovní tábory – v Rusku gulagy, ve fašismu pak také vyhlazovací)
- vývoj dějin je nevyhnutelný, zákonitý – svět k nim spěje
- neomezená osobní diktatura – likvidují individualitu člověka (jeho iniciativa ve prospěch celku)
Země sympatizující s fašismem
ITÁLIE: Fašistické hnutí se zrodilo v Itálii. Iniciátorem a vůdcem se stal socialistický novinář Benito Mussolini. K jeho přívržencům patřili radikálně nacionalističtí důstojníci, kteří byli zklamaní z výsledků 1. světové války. Bylo jim líto, že Itálie nezískala po válce žádné nové území. Seskupovali se v ozbrojených skupinách nazvaných bojové svazy (italsky fasci di combattimento – odtud je odvozen název fašismus). Tyto svazy rychle rostly, později vzniká samostatná fašistická strana, která vystupovala proti socialismu. Požadovala pozemkovou reformu, lepší sociální zabezpečení, zábor církevní půdy. Fašistické hnutí se silně nacionalistické, strana požadovala, aby byla k Itálii díky výbojné zahraniční politice připojena Dalmácie, Albánie a Itálie získala nadvládu nad Středomořím. Harmonický rozvoj této velké Itálie měl zajistit vůdcovský princip. Stát reprezentuje vůdce – jako syn národa. V Itálii se dostalo Mussolinimu oslavného pojmenování Duce. V roce 1922 byl vyhlášen pochod fašistických milicí na Řím. Fašističtí ozbrojenci, zvaní jako černé košile, se vydali demonstrovat do Říma, kde se jim podařilo vystrašit vládu. Fašisté ukázali svou sílu, bez boje se zmocnili státní moci. Král Viktor Emanuel III. jmenoval Mussoliniho ministerským předsedou. Mussolini postupně v Itálii zavedl režim fašistické diktatury.
1925 byl schválen zákon, podle kterého mohl schvalovat zákony jen nový orgán nazvaný Velká fašistická rada. Předsedal jí samozřejmě Mussolini.
Po vítězství fašismu v Itálii se toto hnutí rozšířilo i do dalších evropských zemí, ohlas našlo i v Latinské Americe: Španělsko (Primo de Rivery), Portugalsko (Antonio Salazar), Polsko (Jozéf Pilsudký), Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Argentina, Dominikánská republika…
ITÁLIE: Fašistické hnutí se zrodilo v Itálii. Iniciátorem a vůdcem se stal socialistický novinář Benito Mussolini. K jeho přívržencům patřili radikálně nacionalističtí důstojníci, kteří byli zklamaní z výsledků 1. světové války. Bylo jim líto, že Itálie nezískala po válce žádné nové území. Seskupovali se v ozbrojených skupinách nazvaných bojové svazy (italsky fasci di combattimento – odtud je odvozen název fašismus). Tyto svazy rychle rostly, později vzniká samostatná fašistická strana, která vystupovala proti socialismu. Požadovala pozemkovou reformu, lepší sociální zabezpečení, zábor církevní půdy. Fašistické hnutí se silně nacionalistické, strana požadovala, aby byla k Itálii díky výbojné zahraniční politice připojena Dalmácie, Albánie a Itálie získala nadvládu nad Středomořím. Harmonický rozvoj této velké Itálie měl zajistit vůdcovský princip. Stát reprezentuje vůdce – jako syn národa. V Itálii se dostalo Mussolinimu oslavného pojmenování Duce. V roce 1922 byl vyhlášen pochod fašistických milicí na Řím. Fašističtí ozbrojenci, zvaní jako černé košile, se vydali demonstrovat do Říma, kde se jim podařilo vystrašit vládu. Fašisté ukázali svou sílu, bez boje se zmocnili státní moci. Král Viktor Emanuel III. jmenoval Mussoliniho ministerským předsedou. Mussolini postupně v Itálii zavedl režim fašistické diktatury.
1925 byl schválen zákon, podle kterého mohl schvalovat zákony jen nový orgán nazvaný Velká fašistická rada. Předsedal jí samozřejmě Mussolini.
Po vítězství fašismu v Itálii se toto hnutí rozšířilo i do dalších evropských zemí, ohlas našlo i v Latinské Americe: Španělsko (Primo de Rivery), Portugalsko (Antonio Salazar), Polsko (Jozéf Pilsudký), Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Argentina, Dominikánská republika…
- Sov.svaz- nástup Stalina a jeho politické kroky, industrializace a kolektivizace, sovětské koncentrační tábory, Trockij
V květnu 1917 Lenin vytvořil čtyřčlenné byro ÚV ve složení Lenin, Zinověv, Kameněv a Stalin. Od července 1917, kdy se Lenin musel uchýlit do ilegality, vedl Stalin toto byro i ÚV. Již nyní si postupně vypracovával pozici nad svými nejdůležitějšími spolupracovníky (a konkurenty): Zinověvem, Kameněvem, Sverdlovem a Trockým.
Během říjnového převratu hrál Stalin klíčovou úlohu společně s Leninem a Trockým. Po uchopení moci bolševiky Lenin sestavil vládu, v níž se Stalin stal komisařem pro národnostní problematiku, ale jelikož zuřila občanská válka byl vyslán na frontu, kde měl za úkol bránit povolží proti bělogvardějcům. Již tenkrát používal brutální taktiky,aby si získal loajalitu obyvatel, vyvražďování rodin, dětí…
Poté se jako velitel účastní bolševické expanze do Polska (1920), ve vedení války ostré spory s Tuchačevským a Trockým, Stalin neposlouchá rozkazy a i jeho vinou Rusko prohrává a ztrácí část Běloruska a Ukrajiny.
1921 se stává generálním tajemníkem strany. Ale již 1922 se dostává do roztržek se samotným Leninem, ten jej chtěl snad i odvolat, ale nemoc jeho snahy přerušila. 1924 Lenin umírá, sepisuje závěť: Soudruh Stalin jako generální tajemník soustředil ve svých rukou obrovskou moc a já si nejsem jist, že jí dokáže vždy dost obezřetně užívat…
S. Stalin je příliš hrubý. Tato jeho vada … je nepřijatelná ve funkci generálního tajemníka. Proto navrhuji s. Stalina z této funkce odvolat.
Stalin se Leninovy závěti zmocnil a byl si svou pozicí již natolik jist, že ji osobně přečetl na Ústředním výboru, přičemž maximálně využil toho, že kritizovala i jeho další členy. Vzápětí nato nabídl svoji rezignaci, kterou ale výbor odmítl. Odmítli ji dokonce i jeho největší oponenti, kteří by sice byli jako celek silnější než on, ale nenáviděli se navzájem natolik, že jim Stalinovo prozatímní ponechání ve funkci připadalo jako rozumné řešení.
V následujících pěti letech Stalin zlikvidoval všechny své významné odpůrce. Nejdříve s pomocí Zinověva a Kameněva odstavil od velení v armádě Trockého. Pak za přihlížení Trockého a Kameněva vyhnal Zinověva z politbyra. Poté s Kameněvem vyhnal z politbyra Trockého a zcela je ovládl. V roce 1927 prosadil vyloučení Zinověva a Trockého ze strany, Trockého pak nechal vypovědět ze Sovětského svazu, což byla ovšem chyba. Trockij v zahraničí nemlčel a jeho proslovy, články a knihy způsobovaly Stalinovi spoustu potíží minimálně na mezinárodní úrovni. Situace se vyřešila až poté, co se Stalinovi podařilo zorganizovat Trockého zavraždění. Posledním veřejně vystupujícím Stalinovým odpůrcem ve vedení bolševické strany byl Bucharin (jeho věrný spojenec až do roku 1928), který se postavil proti brutální kolektivizaci vesnice a teroru, který Stalin rozpoutal, nicméně šlo spíše o gesto, neboť v této době již proti Stalinovi neměl nikdo šanci.
Během říjnového převratu hrál Stalin klíčovou úlohu společně s Leninem a Trockým. Po uchopení moci bolševiky Lenin sestavil vládu, v níž se Stalin stal komisařem pro národnostní problematiku, ale jelikož zuřila občanská válka byl vyslán na frontu, kde měl za úkol bránit povolží proti bělogvardějcům. Již tenkrát používal brutální taktiky,aby si získal loajalitu obyvatel, vyvražďování rodin, dětí…
Poté se jako velitel účastní bolševické expanze do Polska (1920), ve vedení války ostré spory s Tuchačevským a Trockým, Stalin neposlouchá rozkazy a i jeho vinou Rusko prohrává a ztrácí část Běloruska a Ukrajiny.
1921 se stává generálním tajemníkem strany. Ale již 1922 se dostává do roztržek se samotným Leninem, ten jej chtěl snad i odvolat, ale nemoc jeho snahy přerušila. 1924 Lenin umírá, sepisuje závěť: Soudruh Stalin jako generální tajemník soustředil ve svých rukou obrovskou moc a já si nejsem jist, že jí dokáže vždy dost obezřetně užívat…
S. Stalin je příliš hrubý. Tato jeho vada … je nepřijatelná ve funkci generálního tajemníka. Proto navrhuji s. Stalina z této funkce odvolat.
Stalin se Leninovy závěti zmocnil a byl si svou pozicí již natolik jist, že ji osobně přečetl na Ústředním výboru, přičemž maximálně využil toho, že kritizovala i jeho další členy. Vzápětí nato nabídl svoji rezignaci, kterou ale výbor odmítl. Odmítli ji dokonce i jeho největší oponenti, kteří by sice byli jako celek silnější než on, ale nenáviděli se navzájem natolik, že jim Stalinovo prozatímní ponechání ve funkci připadalo jako rozumné řešení.
V následujících pěti letech Stalin zlikvidoval všechny své významné odpůrce. Nejdříve s pomocí Zinověva a Kameněva odstavil od velení v armádě Trockého. Pak za přihlížení Trockého a Kameněva vyhnal Zinověva z politbyra. Poté s Kameněvem vyhnal z politbyra Trockého a zcela je ovládl. V roce 1927 prosadil vyloučení Zinověva a Trockého ze strany, Trockého pak nechal vypovědět ze Sovětského svazu, což byla ovšem chyba. Trockij v zahraničí nemlčel a jeho proslovy, články a knihy způsobovaly Stalinovi spoustu potíží minimálně na mezinárodní úrovni. Situace se vyřešila až poté, co se Stalinovi podařilo zorganizovat Trockého zavraždění. Posledním veřejně vystupujícím Stalinovým odpůrcem ve vedení bolševické strany byl Bucharin (jeho věrný spojenec až do roku 1928), který se postavil proti brutální kolektivizaci vesnice a teroru, který Stalin rozpoutal, nicméně šlo spíše o gesto, neboť v této době již proti Stalinovi neměl nikdo šanci.
INDUSTRIALIZACE
1925 bylo v Sovětském svazu v průmyslu i v zemědělství v podstatě dosaženo předválečné úrovně výroby, přesto však zůstával zaostalou agrární zemí. Továrny měly většinou zastaralé zařízení a vyráběly převážně spotřební zboží. Chyběla průmyslová odvětví vyrábějící stroje, automobily, traktory a chemické výrobky.
1925 bylo v Sovětském svazu v průmyslu i v zemědělství v podstatě dosaženo předválečné úrovně výroby, přesto však zůstával zaostalou agrární zemí. Továrny měly většinou zastaralé zařízení a vyráběly převážně spotřební zboží. Chyběla průmyslová odvětví vyrábějící stroje, automobily, traktory a chemické výrobky.
KOLEKTIVIZACE
Znamenala pro vesnické obyvatele rozhodný revoluční zvrat. Oporou kolektivizace na vesnici se stali drobní a střední rolníci a vesnická chudina. Část středních rolníků měla však ke kolektivizaci nedůvěru a odmítala do kolchozů vstoupit. Někteří z nich podléhali vlivu vesnických boháčů-kulaků, kteří byli přímými nepřáteli sovětského zřízení na vesnici a nabádali je k nepřátelským činům proti sovětské vládě. V některých krajích organizovali protisovětská povstání. Vláda začala proti kulakům provádět mimořádná opatření, přičemž se opírala o vesnickou chudinu a střední rolníky.
SOVĚTSKÉ KONCENTRAČNÍ A PRACOVNÍ TÁBORY-GULAG
sovětské pracovní a koncentrační tábory. Byly zřizovány od roku 1918 pro odpůrce sovětské moci, pachatele kriminálních činů, mentálně postižené občany, od 30. let zejména pro oběti politických čistek a zemědělce odmítající kolektivizaci. První gulagy byly často budovány v místech bývalých carských vyhnaneckých oblastí na ostrovech Solovky v Bílém moři, později i v evropské části Sovětského svazu a podél trati Bajkal-Amur (kde sloužily jako zdroj levné pracovní síly). Tábory byly postupně rušeny na přelomu 80. a 90. let.
sovětské pracovní a koncentrační tábory. Byly zřizovány od roku 1918 pro odpůrce sovětské moci, pachatele kriminálních činů, mentálně postižené občany, od 30. let zejména pro oběti politických čistek a zemědělce odmítající kolektivizaci. První gulagy byly často budovány v místech bývalých carských vyhnaneckých oblastí na ostrovech Solovky v Bílém moři, později i v evropské části Sovětského svazu a podél trati Bajkal-Amur (kde sloužily jako zdroj levné pracovní síly). Tábory byly postupně rušeny na přelomu 80. a 90. let.
Lev Davidovič Trockij
- byl bolševický revolucionář a marxistický teoretik židovského původu
Spolu s Leninem byl hlavním představitelem ruské říjnové revoluce v roce 1917. Významnou úlohu sehrál jako vrchní velitel bolševické armády během ruské občanské války. Po Leninově smrti upadl do nemilosti Stalina a byl vypovězen ze země. Pobýval v Turecku a nakonec se usadil v Mexiku, kde byl v roce 1940 zavražděn.
Nacistická totalitní moc se opírala o:
VÝZNAMNÍ NACISTÉ:
Projevy krize
– pokles průmyslové výroby o téměř 40% (Německo, Polsko, ČSR, Kanada) o 46% (USA)
– docházelo ke hromadění zboží ve skladech
– zemědělská krize – USA, Kanada, Argentina, Polsko, Rumunsko, Jugoslávie
– nadbytečné zboží se znehodnocovalo (např. v USA se pálila pšenice)
– zhroucení světového obchodu (znovu se prosazuje protekcionusmus – celní ochrana)
– nezaměstnanost – 30 – 40 mil. lidí
– postihla všechny sociální vrstvy od dělníků po živnostníky
– ztráta životních perspektiv
– USA – 12-14 mil.; Německo 5-6 mil.; Británie 3 mil., ČSR 1 mil.
– polozaměstnanost – do práce se chodilo pár dnů v týdnu
– pokles mezd => sociální nepokoje, demonstrace, stávky
Ekonomické pokusy, jak krizi řešit
– státní zásahy do ekonomiky včetně pokusů o plánování oblasti měny
– protekcionismus
– vytváření mezinárodních monopolů – omezování konkurence
John Keynes
– kritik liberalismu – volného trhu (jeho oponentem byl von Hayek)
– měl vliv v době hospodářské krize v USA, v Americe vliv na prezidenta Roosevelta – ten šel
. roku 1932 do volební kampaně s heslem New Deal a volby vyhrál (1937 druhý New Deal)
– keynesiánství založeno na státních zásazích do ekonomiky
– cíl: zastavit krizi a oživit výrobu; pod kontrolu státu se dostal bankovní systém a finance vůbec
– regulace zemědělské výroby
– výkup do státních zásob
– farmáři dostávali odměny za to, že omezovali produkci (snižovat oseté plochy, stavy dobytka)
– přijat zákon o obnově průmyslu
– dohoda podnikatelů o cenách a výrobě
– financování veřejných prací z federálních zdrojů – budování silnic, letišť, přehrad
– starost o sociální postavení dělníků a zaměstnanců
– stanoveny minimální mzdy, aby byla kupní síla
– stát zaručoval postavení odborů (zástupců dělnictva)
– budou vyjednávat se zaměstnavateli
– mají právo na stávku
– žluté odbory „žluťáci“ – vznikly pod patronací a kontrolou zaměstnavatelů
– New Deal znamenal zlepšení hospodářské situace v USA
– 1937 dosaženo stavu před hospodářskou krizí, snížila se nezaměstnanost
KŘIŠŤÁLOVÁ NOC: protižidovský pogrom zorganizovaný nacisty v Německu, Rakousku a českých Sudetech v noci z 9. na 10. 11. 1938. Záminkou byl atentát na radu německého vyslanectví v Paříži, spáchaný H. Gryszpanem na protest proti zacházení s polskými Židy v Německu. Vypalovány a ničeny synagógy, židovské hřbitovy, obřadní prostory, židovské domy, podniky a obchody. O život přišly desítky Židů, tisíce odvlečeny do koncentračních táborů. Miliónové škody byli nuceni uhradit sami Židé. Název „křišťálová“
je odvozen od množství střepů z rozbitých oken a výkladních skříní, které pokryly ulice.
OSA BERLÍN-ŘÍM: Jako Osa Berlín-Řím, později Osa Berlín-Řím-Tokio, zkráceně Fašistická osa nebo jen Osa, se označovalo vojensko-politické uskupení nacistického Německa, Itálie a následně Japonska. Toto spojenectví bylo ustanoveno německo-italskou smlouvou z října 1936, která určovala německé a italské sféry vlivu v Evropě. Na tuto základní smlouvu navázal tzv. Ocelový pakt z května 1939, ve kterém se oba spojenci dohodli na společném postupu v případě války v Evropě a na s tím související ekonomické a vojenské výpomoci. Ještě v roce 1936 se k Ose přidalo Japonsko, které s Německem uzavřelo Pakt proti Kominterně (tj. spojenectví namířené proti Komunistické internacionále a potažmo proti Sovětskému svazu). Dne 27. září 1940 byl v Berlíně v rámci Osy uzavřen Pakt tří, který potvrzoval spojenectví fašistického režimu v Itálii, nacistického v Německu a militaristického v Japonsku.
- Fašismus v Itálii- pochod na Řím, Mussolini min. předsedou, Lateránské dohody, útok Itálie na Habeš
POCHOD NA ŘÍM, MUSSOLINI V 1. OTÁZCE
LATERÁNSKÉ DOHODY= dohody uzavřené v únoru 1929 mezi Svatým stolcem a Itálií ve formě smlouvy politické, konkordátu a smlouvy finanční. Rušily italský garanční zákon z roku 1871 a řešily tzv. římskou otázku. Zřizovaly Vatikánskou obec (Città del Vaticano), upravovaly postavení církve ve státě a poskytovaly papeži náhradu za škody způsobené záborem církevního státu.
ÚTOK ITÁLIE NA HABEŠ-Itálie chtěla ze Somálska, Eritrey a Habeše vytvořit tzv. východní italskou kolonii. V r. 1935 Mussolini zaútočil na Habeš, aby předvedl svou leteckou výbavu. Během léta 1935 se snaží získat obyvatele na svou stranu. 2.10.1935 z benátského sídla slovy „Kostky jsou vrženy“ vyhlásí válku Habeši, zaútočí. Měl převahu. Až do 6.5.1936 se Habešané bránili, ač byli bezbranní. Mussolini Habeš přemohl, ale jeho vítězství nebylo slavné.
LATERÁNSKÉ DOHODY= dohody uzavřené v únoru 1929 mezi Svatým stolcem a Itálií ve formě smlouvy politické, konkordátu a smlouvy finanční. Rušily italský garanční zákon z roku 1871 a řešily tzv. římskou otázku. Zřizovaly Vatikánskou obec (Città del Vaticano), upravovaly postavení církve ve státě a poskytovaly papeži náhradu za škody způsobené záborem církevního státu.
ÚTOK ITÁLIE NA HABEŠ-Itálie chtěla ze Somálska, Eritrey a Habeše vytvořit tzv. východní italskou kolonii. V r. 1935 Mussolini zaútočil na Habeš, aby předvedl svou leteckou výbavu. Během léta 1935 se snaží získat obyvatele na svou stranu. 2.10.1935 z benátského sídla slovy „Kostky jsou vrženy“ vyhlásí válku Habeši, zaútočí. Měl převahu. Až do 6.5.1936 se Habešané bránili, ač byli bezbranní. Mussolini Habeš přemohl, ale jeho vítězství nebylo slavné.
- Nacismus v Německu – Hitlerův pokus o puč, nástup Hitlera, další významní nacisté
Hitlerův pokus o puč- Pivní či pivnicový puč byl neúspěšný pokus o nacistický státní převrat v Německu, který se odehrál v bavorském Mnichově od večera 8. listopadu do brzkých ranních hodin 9. listopadu 1923. 8. listopadu 1923 nechal Adolf Hitler obklíčit měšťanský pivovar Bürgerbräukeller v Mnichově, kde se konala schůze představitelů bavorských elit (Gustav von Kahr, Otto von Lossow, Hans von Seisser). Hitler se po boku generála Ericha Ludendorffa zúčastnil schůze. Když s projevem začal Kahr, vrhl se Hitler k pódiu s vytaženým revolverem a do pivovaru vtrhla i jeho jednotka, která čekala na povel. Během chvilky si Hitler získal podporu u davu, ale hlavní vůdce se mu nepovedlo naklonit na svou stranu ani pomocí slibů, lichotek a poté i hrozeb. Se zfanatizovaným davem vyrazil do ulic Mnichova, 9. listopadu pak ještě do centra Mnichova, kde se mu ale postavila policie. Hitler vyhrožoval zastřelením rukojmí, a tak vůdce policistů ustoupil. Pochod pokračoval, ale ještě se mu postavil Michael von Godin, který vedl „zelené policisty“ a ani nevyjednával, rovnou vydal rozkaz k palbě. Bylo několik mrtvých. NSDAP byla rozpuštěna. Hitler sám byl zatčen 2 dny po krachu akce a postaven před soud. Místo 5 let si odseděl necelých 9 měsíců ve věznici v Landsbergu. Za asistence Rudolfa Hesse tam sepsal své dílo Mein Kampf. Jeho první svazek věnoval památce padlých pučistů, kteří byli v dobách Třetí říše uctíváni jako mučedníci.
NÁSTUP HITLERA
Na základě celosvětového rozšíření fašismu se v Německu uskutečnil vzestup odnože fašismu – nacionálního socialismu = nacismus. Toto hnutí prosazoval Adolf Hitler se svou stranou NSDAP (Nationalsocialische Deutsche Arbeitparte). Společně s generálem Erichem Ludendorffem se v roce 1923 pokusil o puč, který mu ale nevyšel. Hitler byl uvězněn, ve vězení začal psát své dílo Můj boj (Mein Kampf), kde vypracoval ideologii nacismu: – Němci jsou árijská rasa a mají právo podrobit si všechny méněcenné národy a vládnout světu. – Za hlavní viníky 1. světové války a následného uspořádání světa označil Židy a komunisty. – Nacistická strana je jako jediná schopná odčinit versailleskou potupu a sjednotit Německo svou pevnou rukou. – Hitler si dokázal sliby naklonit všechny vrstvy společnosti – dělníky, podnikatele, chudé vrstvy.
Díky mohutné demagogické kampani se stala NSDAP v roce 1932 nejsilnější stranou v Německu. Dne 30. ledna 1933 jmenoval německý prezident Paul von Hindenburg Adolfa Hitlera říšským kancléřem. V únoru 1933 byly zlikvidovány zbytky demokracie, když byl rozpuštěn německý parlament Říšská rada. Nacisté zakázali všechny politické strany kromě NSDAP, omezili základní lidská a občanská práva. Odpůrci režimu byli nuceni odejít do emigrace. Pokud zůstali, hrozilo jim zatýkání a izolace v koncentračních táborech.
NÁSTUP HITLERA
Na základě celosvětového rozšíření fašismu se v Německu uskutečnil vzestup odnože fašismu – nacionálního socialismu = nacismus. Toto hnutí prosazoval Adolf Hitler se svou stranou NSDAP (Nationalsocialische Deutsche Arbeitparte). Společně s generálem Erichem Ludendorffem se v roce 1923 pokusil o puč, který mu ale nevyšel. Hitler byl uvězněn, ve vězení začal psát své dílo Můj boj (Mein Kampf), kde vypracoval ideologii nacismu: – Němci jsou árijská rasa a mají právo podrobit si všechny méněcenné národy a vládnout světu. – Za hlavní viníky 1. světové války a následného uspořádání světa označil Židy a komunisty. – Nacistická strana je jako jediná schopná odčinit versailleskou potupu a sjednotit Německo svou pevnou rukou. – Hitler si dokázal sliby naklonit všechny vrstvy společnosti – dělníky, podnikatele, chudé vrstvy.
Díky mohutné demagogické kampani se stala NSDAP v roce 1932 nejsilnější stranou v Německu. Dne 30. ledna 1933 jmenoval německý prezident Paul von Hindenburg Adolfa Hitlera říšským kancléřem. V únoru 1933 byly zlikvidovány zbytky demokracie, když byl rozpuštěn německý parlament Říšská rada. Nacisté zakázali všechny politické strany kromě NSDAP, omezili základní lidská a občanská práva. Odpůrci režimu byli nuceni odejít do emigrace. Pokud zůstali, hrozilo jim zatýkání a izolace v koncentračních táborech.
Nacistická totalitní moc se opírala o:
1) ozbrojené jednotky SS (úderný oddíl) a SA (útočné jednotky)
2) gestapo – tajná policie
3) bezpečnostní služba SD
4) systém koncentračních táborů – Dachau, Buchenwald, Osvětim, Terezín
Hitler společně se svými nejbližšími spolupracovníky se rozhodl, že si zajistí bezvýhradnou poslušnost i v řadách své strany. Proto 30. 6. 1934 připravili pověstnou noc dlouhých nožů, v níž oddíly SS povraždily příslušníky oddílů SA, kteří byli Hitlerovi nepohodlní. Od této doby se staly jednotky SS obávanou mocenskou silou ve třetí říši.
Když v srpnu 1934 zemřel říšský prezident Hindenburg, stal se Hitler hlavou německého státu, kromě funkce říšského kancléře se stal i vůdcem říše = Führerem.
Hitler si naklonil široké lidové vrstvy díky hospodářské politice, kdy téměř vymizela nezaměstnanost. Všemocná strana NSDAP měla pod svou kontrolou kulturu i školství. Mladí lidé byli povinně organizováni v oddílech Hitlerjugend = Hitlerova mládež.
Hitler společně se svými nejbližšími spolupracovníky se rozhodl, že si zajistí bezvýhradnou poslušnost i v řadách své strany. Proto 30. 6. 1934 připravili pověstnou noc dlouhých nožů, v níž oddíly SS povraždily příslušníky oddílů SA, kteří byli Hitlerovi nepohodlní. Od této doby se staly jednotky SS obávanou mocenskou silou ve třetí říši.
Když v srpnu 1934 zemřel říšský prezident Hindenburg, stal se Hitler hlavou německého státu, kromě funkce říšského kancléře se stal i vůdcem říše = Führerem.
Hitler si naklonil široké lidové vrstvy díky hospodářské politice, kdy téměř vymizela nezaměstnanost. Všemocná strana NSDAP měla pod svou kontrolou kulturu i školství. Mladí lidé byli povinně organizováni v oddílech Hitlerjugend = Hitlerova mládež.
VÝZNAMNÍ NACISTÉ:
1) Hitler
2) Rudolf Hess
3) Martin Bormann
4) Heinrich Himmler – vedl jednotky SS
5) Josef Goebbels – ministr propagandy
6) Herman Göring – ministr letectva
- Hospodářská krize – data, příčiny, krach na NY burze, hlavní projevy a průběh krize i v dalších zemích, řešení krize – nejprve USA a pak další země-která a proč byla také úspěšná
Začala 24. října 1929 (tzv. „černý čtvrtek“) krachem na newyorské burze
– krach obchodů s cennými papíry, z akcií se staly bezcenné cáry papíru – zastavení amerických úvěrů – to způsobilo rozšíření krize
– hlavní příčina: nepoměr mezi poptávkou a nabídkou (krize z nadvýroby)
– situace se zhoršovala až do roku 1932 – 1933 (krize nejhlubší), pád zastaven r. 1934
– krize postihla všechna odvětví; začala jako finanční, ale projevila se v průmyslu, zemědělství,
. devalvaci měn (pokles hodnoty) => zastavuje se mezinárodní obchod
– krach obchodů s cennými papíry, z akcií se staly bezcenné cáry papíru – zastavení amerických úvěrů – to způsobilo rozšíření krize
– hlavní příčina: nepoměr mezi poptávkou a nabídkou (krize z nadvýroby)
– situace se zhoršovala až do roku 1932 – 1933 (krize nejhlubší), pád zastaven r. 1934
– krize postihla všechna odvětví; začala jako finanční, ale projevila se v průmyslu, zemědělství,
. devalvaci měn (pokles hodnoty) => zastavuje se mezinárodní obchod
Projevy krize
– pokles průmyslové výroby o téměř 40% (Německo, Polsko, ČSR, Kanada) o 46% (USA)
– docházelo ke hromadění zboží ve skladech
– zemědělská krize – USA, Kanada, Argentina, Polsko, Rumunsko, Jugoslávie
– nadbytečné zboží se znehodnocovalo (např. v USA se pálila pšenice)
– zhroucení světového obchodu (znovu se prosazuje protekcionusmus – celní ochrana)
– nezaměstnanost – 30 – 40 mil. lidí
– postihla všechny sociální vrstvy od dělníků po živnostníky
– ztráta životních perspektiv
– USA – 12-14 mil.; Německo 5-6 mil.; Británie 3 mil., ČSR 1 mil.
– polozaměstnanost – do práce se chodilo pár dnů v týdnu
– pokles mezd => sociální nepokoje, demonstrace, stávky
Ekonomické pokusy, jak krizi řešit
– státní zásahy do ekonomiky včetně pokusů o plánování oblasti měny
– protekcionismus
– vytváření mezinárodních monopolů – omezování konkurence
John Keynes
– kritik liberalismu – volného trhu (jeho oponentem byl von Hayek)
– měl vliv v době hospodářské krize v USA, v Americe vliv na prezidenta Roosevelta – ten šel
. roku 1932 do volební kampaně s heslem New Deal a volby vyhrál (1937 druhý New Deal)
– keynesiánství založeno na státních zásazích do ekonomiky
– cíl: zastavit krizi a oživit výrobu; pod kontrolu státu se dostal bankovní systém a finance vůbec
– regulace zemědělské výroby
– výkup do státních zásob
– farmáři dostávali odměny za to, že omezovali produkci (snižovat oseté plochy, stavy dobytka)
– přijat zákon o obnově průmyslu
– dohoda podnikatelů o cenách a výrobě
– financování veřejných prací z federálních zdrojů – budování silnic, letišť, přehrad
– starost o sociální postavení dělníků a zaměstnanců
– stanoveny minimální mzdy, aby byla kupní síla
– stát zaručoval postavení odborů (zástupců dělnictva)
– budou vyjednávat se zaměstnavateli
– mají právo na stávku
– žluté odbory „žluťáci“ – vznikly pod patronací a kontrolou zaměstnavatelů
– New Deal znamenal zlepšení hospodářské situace v USA
– 1937 dosaženo stavu před hospodářskou krizí, snížila se nezaměstnanost
- Situace v Německu po Hitlerově nástupu, hospodářská politika, noc dlouhých nožů, norimberské zákony, křišťálová noc, osa Berlín-Řím, dohoda s Japonskem
SITUACE V NĚMECKU A NOC DLOUHÝCH NOŽŮ VE 4. OTÁZCE
NORIMBERSKÉ ZÁKONY: rasistické zákony nacistického Německa o říšském státním občanství a o ochraně německé krve a německé cti (tzv. zákon na ochranu dědičného zdraví německého národa; Německo mělo být bez Židů, tj. „Judenfrei“). Od roku 1935 se norimberské zákony staly součástí německého právního řádu; říšským sněmem byly jednomyslně přijaty. Poté následovala řada prováděcích nařízení; poslední bylo vyhlášeno 1. 7. 1943. Norimberské zákony propůjčovaly právní podklad hromadnému vyvražďování tzv. rasově méněcenné populace; jejich platnost byla rozšířena do všech zemí, které za 2. světové války okupovalo nacistické Německo. Norimberské zákony předznamenaly holocaust.
NORIMBERSKÉ ZÁKONY: rasistické zákony nacistického Německa o říšském státním občanství a o ochraně německé krve a německé cti (tzv. zákon na ochranu dědičného zdraví německého národa; Německo mělo být bez Židů, tj. „Judenfrei“). Od roku 1935 se norimberské zákony staly součástí německého právního řádu; říšským sněmem byly jednomyslně přijaty. Poté následovala řada prováděcích nařízení; poslední bylo vyhlášeno 1. 7. 1943. Norimberské zákony propůjčovaly právní podklad hromadnému vyvražďování tzv. rasově méněcenné populace; jejich platnost byla rozšířena do všech zemí, které za 2. světové války okupovalo nacistické Německo. Norimberské zákony předznamenaly holocaust.
KŘIŠŤÁLOVÁ NOC: protižidovský pogrom zorganizovaný nacisty v Německu, Rakousku a českých Sudetech v noci z 9. na 10. 11. 1938. Záminkou byl atentát na radu německého vyslanectví v Paříži, spáchaný H. Gryszpanem na protest proti zacházení s polskými Židy v Německu. Vypalovány a ničeny synagógy, židovské hřbitovy, obřadní prostory, židovské domy, podniky a obchody. O život přišly desítky Židů, tisíce odvlečeny do koncentračních táborů. Miliónové škody byli nuceni uhradit sami Židé. Název „křišťálová“
je odvozen od množství střepů z rozbitých oken a výkladních skříní, které pokryly ulice.
OSA BERLÍN-ŘÍM: Jako Osa Berlín-Řím, později Osa Berlín-Řím-Tokio, zkráceně Fašistická osa nebo jen Osa, se označovalo vojensko-politické uskupení nacistického Německa, Itálie a následně Japonska. Toto spojenectví bylo ustanoveno německo-italskou smlouvou z října 1936, která určovala německé a italské sféry vlivu v Evropě. Na tuto základní smlouvu navázal tzv. Ocelový pakt z května 1939, ve kterém se oba spojenci dohodli na společném postupu v případě války v Evropě a na s tím související ekonomické a vojenské výpomoci. Ještě v roce 1936 se k Ose přidalo Japonsko, které s Německem uzavřelo Pakt proti Kominterně (tj. spojenectví namířené proti Komunistické internacionále a potažmo proti Sovětskému svazu). Dne 27. září 1940 byl v Berlíně v rámci Osy uzavřen Pakt tří, který potvrzoval spojenectví fašistického režimu v Itálii, nacistického v Německu a militaristického v Japonsku.
- Fašistické hnutí ve Španělsku, španělská občanská válka
Španělská občanská válka (červenec 1936 – duben 1939) patří k nejkrvavějším, ale i nejnepřehlednějším konfliktům 20. století, zároveň jde o válku, která na velmi dlouhou dobu hluboce rozdělila nejen španělskou společnost. Vypukla v momentě, kdy proti demokraticky zvolené republikánské vládě vojensky vystoupila armáda pod vedením generála Francisca Franca.
Příčiny a počátky tohoto konfliktu lze hledat v dlouhodobé společenské a ekonomické krizi, která postihla Španělsko po první světové válce a vedla k takové radikalizaci společnosti, že ta své problémy již nebyla schopna řešit jinak než válkou. Španělsko bylo již dlouhodobě politicky nestabilní, nepřátelství rostlo velmi dlouho a obyvatelé se celou dobu jakoby „připravovali“ na válku.
Příčiny a počátky tohoto konfliktu lze hledat v dlouhodobé společenské a ekonomické krizi, která postihla Španělsko po první světové válce a vedla k takové radikalizaci společnosti, že ta své problémy již nebyla schopna řešit jinak než válkou. Španělsko bylo již dlouhodobě politicky nestabilní, nepřátelství rostlo velmi dlouho a obyvatelé se celou dobu jakoby „připravovali“ na válku.
