Základní rysy feudální společnosti
POJMY:
- KOLÓN = půda velkostatkářů byla pronajímána za pravidelné finanční a naturální odměny drobným nájemcům – KOLÓNŮM
- LATIFUNDIE = otrokářské velkostatky, přestaly být výnosné a místo nich byl KOLONÁT
- KOLONÁT = úprava hospodaření, zpočátku prosperovala a položila základ vzniku feudální společnosti ve středověku
- NEVOLNICTVÍ = aby se zabránilo útěkům zchudlých kolónů, a je to opatření, které dědičně připoutává kolóny k půdě
- FEUDUM = LÉNO = půda je významná, je to základní kapitál (vlastní ji ti významní), léno musel někdo od někoho obdržet(odměna za něco), lénem může být i hodnost, půda, lidi, funkce, peníze, důchody….léno znamenalo půdu, pozemkové vlastnictví, které bylo základem středověkých vztahů
- LENNÍ SYSTÉM
- Nejvýše stál král– a ten vlastní všechna léna, a uděluje to léno šlechtě a ta je zas uděluje např. zemanům
- Šlechta = vyšší feudálové
- Zemani = nižší feudálové
- Leník = ten který to léno měl v pronájmu
- Ve společnosti byli dvě vrstvy: FEUDÁLOVÉ(z náčelníků A PODDANÍ
- FELONIE = odebrání léna
- RENTA = povinný poplatek, který platí tomu, kdo jim dává to léno nebo žijí na jeho pozemku, v naturáliích
- Feudální renta = desátek – povinný odvod desetiny produktů svobodného rolníka církvi
- Feudální renta v naturáliích – část vlastní úrody, kterou musel svobodná rolník odevzdat jako nájemné půdy
- Feudální renta v penězích – daně a dávky
- Feudální renta v úkonech – robota – neplacená práce na panském pozemku
- VYŠŠÍ KLÉRUS = církev, na stejné úrovni šlechty
- ARISTOKRACIE = ,,krátos‘‘ – vláda, je to privilegovaná vrstva, neboli šlechta, a odvozuje se od toho kolik má ta vrstva léna – nižší a vyšší šlechta
- AUTARKIE = v Itálii byly feudální statky většinou soběstačné
- PRONIE = (pronoisa =ochrana, péče) představovaly různé výhody (půda či důchody) za poskytnutou vojenskou pomoc, vlastníci měli různé imunity či pravomoci, zejména vybírat renty a daně na svých pozemcích, v Byzantské říši
- KONFISKACE = zabavení majetku
A) zánik otrokářství – kolonát, zánik rodové společnosti – občina, marka
- Za vlády vojenské dynastie Severovců v Římě se projevují příznaky hospodářské a sociální krize. S nedostatkem nově dobytých území klesal počet nových otroků, kteří by mohli pracovat na polích. Také se zvyšovaly rozdíly mezi nejbohatší vrstvou vlastníků půdy a drobnými rolníky č bezzemky. Byly zakládány kolonie – půda velkostatkářů byla pronajímána za pravidelné finanční a naturální odměny drobným nájemcům – kolónům. Otrokářské statky – latifundie (vznikly kvůli barbarům)– přestávaly být výnosné. Takže toto hospodaření – kolonát – zpočátku prosperoval a položil základ vzniku feudalismu. (Kolóni chtěli na rozdíl od otroků na svěřených pozemcích pracovat, ale jejich postavení se až do 3. stol. n. l. zhoršovali a upadli do dluhů. A aby se zabránilo útěkům zchudlých a zoufalých kolónů, byla přijata opatření, které dědičně připoutaly kolóny k půdě – nevolnictví.)
- Rodová občina = společenství pokrevně spřízněných lidí, pracují na společné půdě, výpěstky si dělí; v období raného středověku se tento vztah postupně mění v sousedskou občinu, tedy venkovskou společnost bez pokrevních vazeb
- Území společné pro všechny = MARKA (z germánského pohledu), OBČINA (ze slovanského pohledu – společná půda)
- Marka za Karla Velikého (768 – 814) – ovládl většinu západní a střední Evropy, násilím dokončil christianizaci říše, rozdělil ji na hrabství v čele s hrabaty (shodná s biskupstvími), na obranu hranic budoval příhraniční území – marky (s vojenskou posádkou).
B) charakteristika feudálních vztahů, feudální renta
- O středověku lze hovořit jako o feudalismu (5. – 10 stol.) (lat. Feudum = léno) – půda je významná, základní kapitál (a vlastní ji ti významní)
- Společnost je ryze zemědělská (90 % obyvatel), nástroje jsou dokonalejší – rádlo, pluh
- Způsob hospodaření = dvojpolní , dvojhonný systém (osetá plocha a úhor) – způsob obdělávání půdy v době do 7. století, polovina pole je oseta, druhá polovina je ponechána ladem – využitá jako pastvina – prohnojení
- Král (náčelník) svolával li na lidové shromáždění většinou na polích (nebyly sněmy)
- Léno musel někdo od někoho obdržet (odměna za něco), léno znamenalo půdu, pozemkové vlastnictví, které bylo základem středověkých vztahů
- Lenní systém :
- Nejvýše stál král – byl to nejbohatší feudál, vlastník veškeré půdy (léna), dával svým družiníkům léno a za odměnu se mu dostalo věrnosti a vojenské pomoci v době tažení, a král jim poskytoval ochranu
- feudálové – bývalí členové vojenské družiny, nyní aristokracie – urození, jsou odměňováni za své služby propůjčenou půdou (lénem) a poddanými
- svobodní rolníci – poddaní – odevzdávají dávky z pronajaté půdy (dominikál = půda vrchnosti, rustikál = půda rolníků, obce)
- vzniká aristokracie
- existují tedy dvě skupiny obyvatel:
- šlechta = urození, držitelé propůjčené, později dědičné půdy. Dělí se na vyšší šlechtu (panstvo, žijí na hradech) a nižší šlechtu (zemani, žijí na tvrzích). Šlechtic mohl být obdařen titulem rytíř – za statečnost v boji. Šlechtic měl povinnost být věrný panovníkovi. Tvoří vrchnost, nepracují, věnují se boji, zábavě.
- poddaní = neurození, pracují na pronajaté půdě a odevzdávají rentu – v naturáliích, později v úkonech a nakonec v penězích.
- v lenním systému se od těch nejnižších očekávala ROBOTA (neměli nic takže mohli jen pracovat), od zemanů chtěli peníze, a od systému se očekávala renta
- renta byla v naturáliích , v penězích (daně a dávky), v úkonech (robota), desátky
- sedlák měl vlastní půdu, ale 6 dní v týdnu musel pracovat na panském (musela pracovat celá rodina, statek i s koňmi) a ten 1 den pracovali na svém
- poddaní neměli nakonec žádná práva a vše jim musel jejich pán povolit, dokonce ani děti nemohli mít
- všichni mají vojenskou povinnost pro svého pána (pro toho kdo jim dává léno)
- léno si udržovali dědičně, aby o něho nemohli přijít (felonie – odebrání léna)
- když král někoho obdaroval, tak to nechal zapsat v církvi a církev jim pak za to dávala vzdělání, chtěla místo pro kláštery, kostely…církev postupně bohatla (v 18.století měla církev 1/6 půdy – více než král)
- církev:
- křesťanství je jediné, oficiální náboženství většiny evropských států, zprvu ještě bojuje proti pohanství
- původně hlásalo rovnost všech lidí na zemi. Časem změna – učení o trojím lidu, které bylo prý dáno Bohem = 1.duchovní (starost o spásu duše), 2.páni (vládne, bojuje a ochraňuje lid), 3. poddaní (prostý lid, pracuje a poslouchá). Lidé si budou rovni po smrti – útěcha. Tato změna souvisela s budováním církevní hierarchie a moci a vzájemné spolupráce s vládnoucí feudální vrstvou
- v 5. století vzniká papežství
- církevní moc rostla od 6. století – římský biskup se prohlásil zástupcem Boha, následovníkem sv. Petra = stal se papežem (Řehoř Veliký). Narůstal i majetek a aby nedošlo po smrti kněze k problémům s dělením jeho majetku mezi jeho dědice (potomky), byl v církvi zaveden celibát = zákaz sňatku.
- Po té se chtěla církev osamostatnit
- Ve středověku zanikne písmo.. ale u kněží přetrvá, takže jediná církev umí číst a psát
- Kláštery se snažili zachovat antickou kulturu (opat- představený kláštera, abatyše – představená kláštera
- rozkol v křesťanství – 1054 – velké schizma – na západní (římská, latinská, katolická ) větev a východní (byzantská, řecká, pravoslavná)
- do toho působí stěhování národů (do 6. století) a vše je krátkodobé a v pohybu (5.,6. století Germáni obsazují západ Evropy a Anglii, Slované obsazují střední Evropu, Číňané, Mongolové, Hunové se stáhli do Asie, Arabové – Arabský poloostrov a hrozbou pro Evropu byli kočovníci Maďaři a Tataři (- mongolové) a Turci (- osmani)
- vývojové oblasti
1) oblast románsko – germánská
2) oblast byzantsko – slovanská (jazyk slovanský, písmo latinizováno)
3) islámská oblast (oblast Arábie, Asie, Afriky – vytlačí Vizigóty
4) oblast dálného východu
3) islámská oblast (oblast Arábie, Asie, Afriky – vytlačí Vizigóty
4) oblast dálného východu
- Barbaři = ti co žili za Limes Romanus, měli 2 způsoby života:
1. usedlý způsob (Germáni a Keltové, zemědělci, základ půda)
2. způsob kočovný (nomád) – (základ dobytek, koně, pohybovali se, např. Tataři, Hunové)
2. způsob kočovný (nomád) – (základ dobytek, koně, pohybovali se, např. Tataři, Hunové)
C) raně feudální státy
BYZANTSKÁ ŘÍŠE
- vývoj na území Východořímské říše v letech 395 (rozdělení Říma) až 1453 (dobytí Konstantinopole Turky)
- někteří vidí počátek Byzantské říše v založení Konstantinopole (325-330)
- 395 je Římská říše rozdělena na Východořímskou říši (Byzantská říše, přetrvá) a Západořímskou říši (zaniká 476 působením germánských kmenů)
- východní část Říma nazývaná Byzantská říše (podle řecké osady Byzantion, která se nacházela v místě Konstantinopole)
- hl. město – Konstantinopol
- pokračování antických tradic
- jazyk – řečtina, náboženství – křesťanství (pravoslavné)
- velká města – Konstantinopol, Soluň, Alexandrie
- v čele církve – patriarcha
Justinián
- Vládl v 6. století
- Jeho vláda = zlatý věk
- Chtěl zpět všechna ztracená území
- Porazil Vandaly, Ostrogóty, Langabardy,
- Další nepřátelé Slované (Sever), Peršané (východ), Visigóti ve Španělsku (neuspěl)
- Povstání Niká! (zvítězíš!): vedeno stranou zelených v cirku, povstali napadali domy aristokracie, i císař uprchl z Konstantinopole, protože měl strach, ale jeho žena Theodora ho přesvědčila ať zůstane a bojuje – a tak bylo zabito 30000 lidí a vláda Justinina byla zachována
- Byl považován za hlavu světské i církevní moci = caesaropapismus
- vydal zákoník CORPUS IURIS CIVILIS a definitivně odstranil pohanství
7. – 9. století
- V 7. – 9. století došlo k správním reformám a vznikl nový systém: byly zakládány exarcháty (Ravenna, Kartágo), v jejímž čele stáli exarchové – vojenští velitelé nebo místodržící
- Vznikly thémata = územní jednotky spravované a obdělávané lidmi kteří tu půdu vojensky bránili – zřídil to císař Herakleios (610- 641), později se z thémat vyvinuly vojenské dědičné statky
- Slované začali pronikat na Balkán, obsadili Makedonii a Thrákii
- Další významný císař byl Michal lll.(842-867) – ze syrské dynastie, důležitý pro dějiny Slovanů, protože pomáhal uskutečnit christianizaci Velkomoravské říše, když vyhověl žádosti knížete Rastislava a r 863 tam vyslal soluňské věrozvěsty Konstantina a Metoděje
- V 8. století stála v čele Byzance syrská dynastie a s ní je spojeno hnutí obrazoborectví – ikonoklasmus (bojovalo proti církevnímu majetku a klášterům, bojovalo prostřednictvím obrazů a ostatků svatých) a císař Konstantin V. konfiskoval majetek církve a z klášterů udělal kasárna, později to bylo zase znovu obnoveno
- Díky obchodním cestám byly obchodní kontakty s Kyjevskou Rusí
10. – 11. století
- 9. – 11. století vládla Makedonská dynastie (stabilní říše, silná, císař Basileos II. porazil 1018 Bulhary a přičlenil je k Byzanci)
- V 11. století se objevili Turci – roku 1071 v bitvě u Mantzikertu zvítězili nad Byzantskou říší a začali se usazovat
- Další nepřátelé : Arabové, Normané, Varjagové
Latinské císařství
- Byzantská říše očekávala od křižáků ochranu proti Turkům, ale ti se obrátili proti ní a vedly na Byzanc křížové výpravy. Roku 1204 (4. křížová výprava) dobyli Konstantinopol a založili Latinské císařství (1204 – 1261)
- Říše nemohla být jednotná, protože se snažili získat hlavně kořist
- Úpadek říše
- Nikájské císařství – vláda dynastie Laskarisů a ti chtěli obnovit Byzanc
Pozdní období
- Završil se proces feudalizace
- Pronie se staly dědičnými (pronie = představovaly různé výhody (půda či důchody) za poskytnutou vojenskou pomoc, vlastníci pronie obdrželi i imunity či pravomoci, hlavně právo vybírat renty a daně na svých pozemcích = feudální systém v Byzanci
- Vláda Palailogovců (poslední císaři v Byzanci)
- 14. století – vnitřní spory (povstání zelótů 1342 – 49 – bylo poraženo
- Turci 1453 dobyli Konstantinopol a Konstantinopol přejmenován na Istambul
Kultura:
- chrám Hagia Sofia (boží moudrost) v Cařihradu
- mozaikové obrazy, ikony, ornamenty
- smíšení řecké a orientální kultury
FRANCKÁ ŘÍŠE
- zakladatelem říše byl francký král Chlodvík (482 – 511) z merovejské dynastie a dobýval území ovládána germánskými kmeny, po jeho smrti vláda jeho rodu upadla
- Chlodvík ovládl Galii, 495 přijal křesťanství → 1. barbarský stát s podporou katolické církve
- Kodifikace práva – Sálský zákoník (Lex Salina) z počátku 6. století
- moci se ujali tzv. majordomové (major domus = velký dům)-správce domu, starali se o domácnost, měli velký pozemkový majetek
- vytváří se dědičná držba panovnického titulu
- Pipin III. Krátký se roku 751 nechal prohlásit králem
- Nástupce Pipina Karel Mertel a založil tak novou dynastii Karlovaců (nejznámější Karel Veliký)
- Karel Veliký (768 – 814)
- za jeho vlády největší územní rozmach a rozkvět říše
- Roku 800 získal od papeže (Lev III.) císařskou korunu
- násilím dokončil christianizaci říše
- Bojoval s Polabskými Slovany a s Čechy – donutil je platit daň míru
- rozdělil ji na hrabství v čele s hrabaty (shodná s biskupstvími), na obranu hranic budoval příhraniční území – marky (s vojenskou posádkou)
- ohrožení hranic → na obranu zřízeny marky, spravovány markrabaty nebo vévody kolem roku 700 růst moci správců královského dvora, tzv. majordomů
=> postupně omezována moc krále
- kulturní rozkvět říše => tzv. karolinská renesance:
- zakládány školy při klášterech, napodobování děl antické literatury
- nové písmo = karolinská minuskule → vznik latinky
- Hlavní město neměl, nejčastěji pobýval v Cáchách.
- Po smrti Karla Velikého byla říše rozdělena Verdunskou smlouvou roku 843 mezi jeho 3 vnuky (území na západ od Rýna – dnešní Francie, na východ od Rýna – Svatá Říše Římská)
- Marka = společná půda (z germánského pohledu)
- Občina = společná půda (ze slovanského pohledu)
ARABSKÁ ŘÍŠE
- Arabský poloostrov
- Pronikli do Středomoří a na Pyrenejský poloostrov
- Arabské semitské kočovné kmeny (Beduíni) obývaly Arabský poloostrov. Těžily z výhodné polohy na křižovatce obchodních cest (Evropa – Asie – Afrika)
- Mohamed(571 – 632):
- Sjednotil arabské kmeny
- tvůrce nového náboženství – islámu (Islám je vírou v jednoho boha Alláha, který řídí lidské osudy (ten je předurčen), hlásal nutnost absolutní víry a oddanosti a povinnost šířit mečem = džihád (válka proti nevěřícím,svatá válka). To ospravedlňovalo expanzi Arabů do světa. Posvátnou knihou je Korán. Věřící se nazývají muslimové)
- roku 622 odešel (hidžra) z Mekky před pronásledováním do Medíny a zahájil svatou válku. Rok 622 je považován muslimy za rok 1 = počátek letopočtu
- Nástupci Mohameda (chalífové) pak dobyli střední Asii, sever Afriky
- Panovník = chalífa – sídlil v Damašku
- Roku 711 obsadili Španělsko
- Od 12. století pak křesťané dobývali nazpět – 1492 vyhnání Arabů ze Španělska
- Hlavním městem arabské říše – Bagdád
- Obrovská arabská říše se rozpadla na jednotlivé emiráty a chalifáty. V 11. stol. Arabové poraženi Turky, kteří přejali islám.
- Vysoká úroveň kultury a vzdělanosti – návaznost na řeckou, indickou, perskou. Vědecké ústavy, vysoké školy. Hlubší přírodovědné znalosti než křesťané – v anatomii, fyzice, matematice, astronomii. Typická kultura – ornamentalistika, neexistuje portrétní malířství, ve stavitelství podkovovitý oblouk a kupole; minarety, mešity, paláce – př. Tádž Mahal v Indii
- Emiráty = vláda v nich byla dědičná, staly se vazalskými státy říše
- Majorát = zásada o nedělitelnosti rodového dědictví, které připadalo nejstaršímu synovi
D) první feudální státy ve východní Evropě, slovanské státní útvary
– Byzantská říše, Kyjevská Rus
KYJEVSKÁ RUS (882 – 1169)
- V 9.století vznikly 2 centra: Novgorod a Kyjev
- Kníže Oleg zakladatel Kyjevské Rusi (882 ji ovládl)
- Vládcové označování jako dynastie Rurikovců
- Vladimír Svatý (10. – 11. století) přijal od Byzance (z východu) křesťanství
- Správa státu se opírala o krajské správce a jejich úkolem bylo vybírání daní a veřejný pořádek
- Křesťanství přijato z Byzance
- Metropolita: největší vysvěcená moc, v čele církve
- Jaroslav Moudrý (11. století) – zavedl nástupnický řád (-stařešinský řád = vládne nejstarší příslušník rodu)
- důležité vojsko – vydržováno z daní, ze 2 částí: starší družina: bojaři, nejmajetnější šlechta, mladší družina – řadoví vojáci
- ze začátku daně vybírá panovník, spoustu dětí, dcery i syny vdává do různých zemí = sňatková politika
- Po smrti Vladimíra Monomacha začalo knížectví upadat
- Útoky nepřátel – Bulharů, Pečeněhů (11. – 12. století), Mongolové (12. – 13. století)
- 1169 definitivní rozpad Kyjevské Rusi kdy suzdalský kníže Ondřej Bogoljubov (12.stol.) dobyl Kyjev a ta se pak rozpadla na 4 menší celky
- Prameny : epos Slovo o pluku Igorově, Povesť vremennych let, Ruská pravda (nejstarší zákoník)
- Vznikla zde cyrilice základ pozdější azbuky
PŘÍCHOD SLOVANŮ A SÁMŮV KMENOVÝ SVAZ
- Jejich pravlast ležela přibližně na území mezi řekami Vislou a Dněprem
- Od 5. století se Slované začínají stěhovat za půdou a v důsledku tlaku Hunů do střední a jihovýchodní Evropy, odkud odešli Germáni
- Proto dnes máme 3 větve Slovanů:
1. východní (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci)
2. jižní (Bulhaři, Slovinci, Srbové, Chorvati, Makedonci)
3. západní (Češi, Slováci, Poláci, Lužičtí Srbové)
2. jižní (Bulhaři, Slovinci, Srbové, Chorvati, Makedonci)
3. západní (Češi, Slováci, Poláci, Lužičtí Srbové)
- Slované žili jako zemědělci v rodovém zřízení
- živili se i lovem a rybolovem, směňovali výrobky
- obývali polozemnice, byli hospodářsky soběstační
- Náboženství – pohanské – víra v řadu bohů (nejvyšší – bůh hromu Perun, bůh dobytka Veles, bůh slunce Dažbog)
- Postupný rozklad rodového zřízení, vznik kmenových svazů v čele s náčelníky = knížata
- 6. století vpadli do střední Evropy asijští bojovníci Avaři a podmanili si Slovany. Centrem jejich nepevné říše byla uherská nížina. Nutili Slovany bojovat v avarském vojsku a slovanské ženy Avaři v zimě zneužívali.
- Po avarské porážce u Cařihradu slovanské kmeny povstaly (620) a vytvořily vojenský svaz. Do jeho čela povolali Slované franského kupce Sáma (vládl prý 35 let, 623 – 658 ?, měl mít 12 manželek)
- Centrum tzv. Sámovy říše mohlo být na moravsko – rakouském pomezí
- od jeho vedením se Slované úspěšně ubránili útoku Franků – 631 bitva u Vogastisburku, poražen franský král Dagobert
- Po Sámově smrti se útvar rozpadnul
SÁMOVA ŘÍŠE (623-658)
- Mnoho nejasností, jediný zdroj o této říše je kronika řečeného Frederega ze 7. století
- Založil ji kupec Sámo:
- 623 zvolen náčelníkem
- Stál v čele kmenového svazu (= ten fungoval na principu vojenské demokracie, svaz byl vytvořen nejspíš z obavy před Avary
- Úspěšný v boji proti Avarům, Frankům
- 631 bitva u Wogastisburku – Sámo x Dagobert (Francká říše)
VELKÁ MORAVA (cca 830 – 905, (906) – 910)
- vzniká na počátku 9. století a zaniká počátkem 10. století
- 830 Velkou Moravu zakládá na Slovensku Mojmír I. (z Mojmírovců)
- Nevzniká jako kmenový svaz, je to 1. státní útvar na našem území
- Základ 2 knížectví: moravské (Mojmírovci) a nitranské (kníže Pribina)
- Vzniká procesem christianizace (= snahy o přijetí křesťanství a může být dvojího typu: 1. co řekne panovník, 2. kmen se svobodně rozhodne
- Křesťanství přijímají ze západu (1. křesťanský kostel je postavený v Nitře na Slovensku (nepatřil k Velké Moravě)
- Mojmír platil poplatky tzv. tribut (daň za mír) – těm kteří v okolí byli silnější než on
- Kníže Rastislav se obrátil na byzantského císaře Michala III. s žádostí o vyslání církevní mise na Moravu (protože chtěl vytvořit samostatnou církevní organizaci
- Roku 863 příchod Konstantina a Metoděje (věrozvěstové ze Soluně,)
- Kníže Svatopluk – největší územní rozsah říše
- Příčinou zániku byly pravděpodobně nájezdy Maďarů
CHORVATSKO
- vznik v pol. 9. století
- 1102: ztráta nezávislosti, součástí Uher do 1918
- křesťanství z Říma (bohoslužba v latině)
BULHARSKO
- vznik 680 spojením kmenů Slovanů a Bulharů
- Bulhaři více bojují, kulturu vedou Slované, Bulhaři přebírají jazyk
- bulharská říše: 680 – 1018 (zničena Byzantskou říší)
- kníže Boris
- přijato křesťanství, bohoslužba v řečtině i staroslověnštině, po příchodu vyhnaných Metodějových žáků – vznik písma cyrilice = základ azbuky
- r. 1186 nezávislost
- koncem 14. století zničeno Turky, začleněno do Osmanské říše
SRBSKÝ STÁT
- sjednocen ve 12. století
- ve 14. století ztráta samostatnosti, ovládnut Turky
VÝCHODOFRANCKÁ ŘÍŠE
(později SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ NÁRODA NĚMECKÉHO)
- 843 verdunská smlouva, území připadlo Ludvíku Němci
- Dynastie Karlovaců (nejsilnější Bavorsko)
- Zakladatelem říše byl v 10. století Jindřich Ptáčník – začal bojovat se Slovany (Češi museli platit daň míru)
- Nástup Otonů (saská dynastie) – kultura otonská renesance (snažil se obnovit ideu římského císařství, upevnit křesťanství, svou myšlenku chtěl naplnit pomocí papeže Silvestra II.)
- Největší spory s papežstvím vedl Jindřich IV. v boji o investituru – konflikt roku 1122 řešen kompromisem = konkordátem wormským
POLSKÝ STÁT
- Základy polského feudálního státu byly položeny na konci 10. století
- První historicky doložený kníže byl Měšek I. z dynastie Piastovců
- Stát rozšířil Boleslav I. Chrabrý
- Boleslav Chrabrý vykoupil od pohanských Prusů ostatky Vojtěcha Slavníkovce
- Po smrti Boleslava byl stát v krizi (11. století) – Polsko zůstalo feudálně rozdrobeno až do konce 14. století, pak se vlády ujala dynastie Jagellovců
E) NORMANÉ
- tj. muži severu (jsou to skandinávci, a toto jméno jim dali lidi na pevnině)
- jsou známi jako Vikingové („Viking“ znamená pirát, bojovník, ten, kdo podnikal loupeživé výpravy) , germánský kmen
- Evropský sever – Skandinávie a dnešní Dánsko byl odedávna osídlen germánskými kmeny – byly odloučeny od ostatní Evropy a tak byl jejich vývoj odlišný
- Byli to zdatní mořeplavci, vynikající stavitelé lodí a kováři
- Na svých výpravách využívali moment překvapení – taktika byla rychle se vylodit, vydrancovat co se dá a zmizet
- Dlouhé lodě se špičatými hlavicemi
- Používali buď drakary – dračí lodě, lehké, rychlé, s nízkým výtlakem, pojal 30 – 50 válečníků, měl čtvercovou plachtu na snímatelném stěžni a nebo knarry – robustní plachetnice pro dlouhé výpravy, přepravovaly rodiny, dobytek, potraviny,… V noci se orientovali podle hvězdy Polárky a využívali intuici – plavba citem
- Náboženství bylo pohanské, hlavní bůh byl Thor
- I po přechodu na křesťanství nadále uctívaly staré bohy
- Písmo bylo jednoduché – čáry, protože se psalo do dřeva a do kamenů. Nazývá se „runy“
- Rodina pro každého znamenala vše (a urážku rodiny byla krutá msta, která vedla k vzájemnému vraždění)
- Žena, byla-li vdaná, měla na starost domácnost. V nepřítomnosti muže byla hlavou rodiny, tkala, vařila – vařilo se i pivo. Pralo se ve čpavkovém roztoku a kravské moči. Mohla se dát i rozvést – např. když byl hlas krve silnější než pouto k manželovi.
- Manžel měl stejné právo, ale vždy musel vrátit věno
- Děti – dívky odmala pomáhaly svým matkám v domácnosti a syny si vychovávali otcové.
- Nejdůležitější bylo ohniště – poskytovalo teplo, světlo, připravovaly se na něm pokrmy, neměly okna a tak kouř unikal ze dveří.
- Nejdříve se spokojili jen s kořistí ale kolem pol. 9.století se už začali usazovat v místech svých útoků
- Sjednocením vikingských kmenů vznikly státy Norsko, Švédsko a Dánsko – přelom 9. a 10. století.
- osídlili Island (9. stol.), Grónsko (10. stol.)
- 10. – 11. století Knut Veliký = panovník Dánska, Norska, Anglie
- 1066 bitva u Hastings, anglický král Harold poražen normanským Vilémem Dobyvatelem, který stal se anglickým králem a půdu rozdal normanské šlechtě. Postupně Normani a Anglové splynuli. Země dělena na hrabství v čele se šerify.
F) FEUDÁLNÍ ROZDROBENOST
- panovník má moc plně v rukou, ale nemá vše pevně pod kontrolou
- 1. centralizované monarchie – Anglie, Francie
- Období feudální rozdrobenosti trvalo zhruba od 11.-13. stol.
- Stát byl neustálený, nepevný svazek řady téměř samostatných oblastí, jejichž majitelé – feudálové byli spojeni s králem poměrem vazalské služby. Panovníkova moc byla slabá.
Základy jednotné Francie
- Francie se od poloviny 9. Do konce 12. Století vyvíjela na západním území Francké říše
- Přestože byla jednotná, postavení králů bylo slabé, narůstala moc šlechty
- Přetrvává vláda karlovské dynastie
- Králové v této době měli malou moc, naopak velkou moc získávali velmožové (pozemkové vlastnictví)
- Velmi rychlý růst lenního systému (králové potřebovali podporu šlechty)
- Karel Holý (843-877) za své vlády ztratil Akvitánii, Bretaň
- měl problémy se sousedními státy, především s Normany, získávají Normandii jako léno
- na trůně se rychle měnili panovníci, nedokázali si podrobit šlechtu
- mnoho feudálů měli větší pozemkové vlastnictví než král- Robertovi
- Hugo Kapet (987- 996), původem Robertovec, byl roku 987 zvolen francouzskými velmoži králem (byl pánem oblasti kolem Paříže)
- I nadále panovala feudální rozdrobenost, větší moc měla různá hrabata (z Flander, Champagne, Anjoux, Blois a z Toulouse)
- Dynastie se ocitla v hlubokém úpadku (1. Pol. 11. Stol.)
- Rozepře s normanským vévodou Vilémem Dobyvatelem- pozdější komplikované vztahy s Anglií
G) ROMÁNSKÝ STYL
- Rozvíjí se hlavně v západní Evropě v 11. a 12. století
- Název románský sloh vznikl až v19. století (teprve v tu dobu bylo rozpoznáno že čerpá z antiky)
- Tento sloh sloužil hlavně k propagaci křesťanství
- První hrady – církev, vysoká šlechta
- Architektura:
- Převažovaly církevní stavby (sakrální) nad světskými (profánními)
- Baziliky, u nás rotundy
- V kostelech sochařství (výzdoba portálů, románský sloup..) a malířství (nástěnné malby, malby na sklo, oltářní malba..)
- Používali hlavně valenou a křížovou klenbu
- Při stavbě bazilik byl dán geometrický řád
- Sochařství:
- Šířilo náboženské ideje
- Nezájem o prostor a plastický tvar
- Nepoužívali perspektivu (neznali ji)
- Neexistovaly volné sochy
- Postavy měli velikost odpovídající jejich postavení v náboženské hierarchii
- Ornamenty s rostlinnými či geometrickými motivy
- Malířství:
- Oltářní malba, malba na skle, ale hlavně knižní malba (=iluminace)
- Bible chudých (=bibli pauperum) – malby v kostelech plnili informativní fci pro nezvdělané
- Iluminace byla určená vzdělancům
Památky: rotunda sv. Víta v Praze, rotunda ve Znojmě, v Levém Hradci. Bazilika sv. Jiří na Pražském hradě, Břevnově a v Předklášteří u Tišnova
H) PÍSEŇ O RALLANDOVI
- Vznik na přelomu 11. a 12. století
- Je to starofrancouzský epos
- Autor neznámý
- Obsah : Děj vypráví o hrdinovi eposu Rolandovi, který měl svůj mocný meč Durandal a roh Olifant. Roland je člen vojska francouzského krále Karla Velikého, mimochodem korunovaného papežem na císaře přesně v roce 800. Karel dobývá Saracény ve Španělsku. Ovšem v Zaragoze mají Saraceni svoji hlavní pevnost, která nemohe být dobyta. Důležitá byla bitva u průsmyku Roncevaux. Karlovo vojsko odjíždí pod falešnými sliby úlisného krále Marsila. Jenže právě když projíždí poslední část vojska, vedená Rolandem průsmykem, napadnou je lstiví Saraceni. Saracénů je mnohem více, ale Holand udržuje Durandalem výhodu pro jeho vojsko. Olivier – Rolandův přítel – vyžaduje aby Roland zatroubil na Olifant, ale Roland odmítá. Nakonec je donucen přivolat posily Olifantem, protože se mu Durandal při lítém boji rozbil. Jenže zatroubí tak silně, až umře. Karlova vojska se stihnou vrátit a rozsekat Saraceny. Zmocní se pak i oslabené Zaragozy a křížová výprava je dokončena. Později je zjevem archanděla Gabriela donucen k dalším křížovým bitvám.
-
Další významné eposy: Píseň o Nibelunzích (staroněmecký), epos Edda (staroislandský)Písemné prameny: zákoníky (Sálský zákoník, Zákon Sudnyj Judem, Corpus iuris civilis), eposy….Hmotné prameny: mince, denáry, typy staveb, zbytky keramiky…
Nuda, vubec to neni srozumitelne…