Revoluce a války
V polovině 50. let se Massini znovu pokusil vyvolat povstání, ale znovu neúspěšně -> iniciativu přebírá Sardinský premiér Kamilo Benzo Cavour, jehož oporou byla Piemonstká buržoazie, usilující o rozšíření svého vlivu na jih. Cavour získal spojence i v Napoleonu III., který chtěl za pomoc proti Rakousku Savojsko a Nizzu. Když v dubnu 1859 vypukla protirakouská povstání ve Florencii, Parmě a Modeně, Rakousko zaútočilo, ale v Sardinsko-Rakouské válce bylo poraženo v bitvách u Magenty a Solferina x Napoleon III. se zalekl posílené Sardinie a uzavřel s Rakouskem separátní mír -> k Sardinii připojeno Lombardsko, ale když se nové vlády v Toskánsku, Parmě a Modeně také vyslovily pro spojení se Sardinií, musel s tím Napoleon III. souhlasit.
V dubnu 1860 vypuklo povstání na
Po celé 19. století usilují liberálové o porážku konzervativců a vytvoření skutečně konstituční monarchie -> celkem 5 revolucí, ve kterých se na obou stranách výrazně angažuje armáda. Přes porážku Karlistů jsou liberálové nespokojeni -> 1840 povstání generála Espartery, který se stal novým regentem, ale brzy začal vládnout diktátorsky -> po 3 letech vyhnán a Isabella II. (1833-1868), předčasně zplnoletěna, ale vládne za ni generál Narvaez, který se opírá o konzervativní velkostatkáře a katolickou církev a znovu začíná vládnout absolutisticky -> povstání generála O´Donella, který liberálními požadavky (např. svoboda tisku, snížení daní) získal podporu měst a do čela vlády se vrací generál Espartero x po 2 letech liberálové zbaveni moci a v čele vlády se pak střídají generál O´Donell, prosazující rozvoj průmyslu a generál Narvaez prosazující zájmy velkostatkářů -> 1868 povstání generálů Prima a Serana -> Isabella II. uprchla a novým králem byl vybrán Italský princ Amadeus I., ale ten situaci nezvládá a po 3 letech abdikuje -> 1873 se Karlisté pokusili rozpoutat 2. Karlistickou válku a současně republikáni vyhlásili republiku, ale republikáni se brzy rozhádali mezi sebou -> generál Pavia svrhl republikány, porazil Karlisty a králem se stal Isabelin syn Alfons XII. a země se konečně stává konstituční monarchií, kde se ve vládě střídají radikálnější a konzervativnější liberálové.
Francie za 2. císařství
V prosinci 1851 provedl Ludvík Bonaparte státní převrat a stal se doživotním prezidentem, a v roce 1852 se nechal korunovat na císaře Napoleona III. Zavedl faktický absolutismus, protože jmenoval parlament (kandidáty na poslance) i vládu.
V 50. letech byly silně omezeny občanské svobody, ale podporuje se průmysl (strojírenský, železářský, hutnický, chemický) a doprava (železnice, průplavy), protože císař prosazuje zájmy buržoazie x má omezené finanční zdroje -> půjčuje si na provoz císařského dvora. V zahraniční politice má velké koloniální ambice – Indočína, Sýrie, Suezský průplav – stavitel Ferdinand Leseps, otevřen 1869, účastní se i řady válek v Evropě, například Krimské nebo Sardinsko – Rakouské.
V 60. letech nastává… x přichází neúspěchy v zahraniční politice – pokus o nastolení císařství v Mexiku, skončil popravou dosazeného císaře Maxmiliána I., válka s Pruskem, skončila v září 1870 porážkou v bitvě u Sedanu a zajetím císaře -> ve Francii vyhlášena republika x Prusko stupňuje své požadavky a situace se zhoršuje – pařížská komuna, která se pokouší o sociální opatření při bránění země x po 27 dnech krvavě potlačena (asi 25 tisíc mrtvých). Ve Francii obnovena republika, s rozhodujícím vlivem buržoazie x velmocenské postavení Francie upadá.
Do prezidentských voleb v roce 1860 šla demokratická strana nejednotná, -> prezidentem zvolen republikán Abraham Lincoln, který požadoval omezení otroctví jen na dosavadní otrokářské státy -> 11 států Jihu vystoupilo z USA a roku 1861 vytvořilo Konfederované Státy Ameriky -> začíná občanská válka Severu proti Jihu, když Jižané napadli na Jihu jednotku věrnou USA. Z počátku má převahu Jih (je bohatší a většina důstojníků byla z Jihu a Jižané měli i výborné velitele, generály Leeho a Jacksona). Sever usiluje o obnovení jednoty USA -> na podzim 1862 prezident Lincoln před volbami vydal Homesteat Act, zaručující bezplatný příděl 160 akrů volné půdy na západě a s platností od 1. ledna 1863 vyhlásil zrušení otroctví. Do armády Severu začínali být přijímáni i černoši a byli v ní eliminováni stoupenci Jihu -> obrat ve válce – 1863 Sever vítězí v bitvě u Getisburku, zesiluje námořní blokádu Jihu a do čela armády Severu povolán generál Grand. Postupně se projevuje průmyslová převaha Severu a vyčerpanost Jihu -> 1865 Jih kapituluje x stoupenec Jihu zastřelil prezidenta Lincolna -> na Jihu USA probíhá tzv. rekonstrukce = pod vojenskou okupací Severu zaváděn politický a ekonomický systém Severu x plantáže přetrvávají a postavení osvobozených černochů se mění velmi zvolna.
Již od vzniku USA sílí rozpory mezi otrokářskými a ne-otrokářskými státy. Moc otrokářských států Jihu posiluje poptávka po bavlně, pěstované na plantážích -> 5 násobek počtu otroků x moc ne-otrokářských států Severu posiluje svobodné podnikání a průmyslová revoluce a rozšiřující se zemědělské farmy a ranče.
(zde chybí text) Poprvé hned po koupi Louisiany – vyřešeny roku 1820 Missourijským kompromisem = na severu svobodné státy, na jihu otrokářské.
Dohodnutý poměr sil však byl narušován postupným dobýváním severního Mexika, od kterého se odtrhl Texas, kde převažovali američtí přistěhovalci, když USA Texas anektovali, vypukla Mexicko – Americká válka, o níž USA získali území na severu od Rio Grande -> nové spory nejprve o Kalifornii, kde se otrokářství neprosadilo a pak o Kansas, kde měla o orientaci rozhodnout většina -> závody v přistěhovalectví mezi Severem a Jihem -> Kansas nakonec svobodným státem.
V 50. letech zesílilo abolicionistické hnutí, požadující zrušení otroctví a roku 1859 se John Brown pokusil ve Virginii zahájit protiotrokářské povstání x uvězněn a popraven. Demokratická strana se stala stranou otrokářů -> vzniká protiotrokářská republikánská strana a spor se vede o to, zda otroctví je záležitost vlastnictví nebo občanských práv.
Krimská válka
Rusko za Mikuláše I. (1825-55) mělo postavení četníka Evropy, který potlačoval jak revoluce v cizích zemích, tak domácí opozici, ať už šlo o Slavjanofily, kteří prosazovali návrat před absolutismus k rolnické občině, nebo Zapadniky, kteří prosazovali liberalismus, demokracii a průmyslový rozvoj. Po porážce revolucí se Rusko pod záminkou ochrany pravoslavných věřících snaží ovládnout i část slábnoucí Osmanské říše, hlavně Arménii, Bospor a Dardanely -> 1853 zničením Tureckého loďstva v bitvě u Sinope a obsazením Podunají začíná Krimská válka x Francie a Británie, které mají vlastní zájmy ve Středomoří, -> 1854-55 obléhání Sebastopolu a Rakousko hrozí útokem v Podunají -> ukazuje se zaostalost Ruské armády, zvláště horší pušky a horší lodě -> 1856 Pařížským mírem muselo Rusko uznat celistvost Turecka, neutralitu Černomoří, Bosporu, Dardanel a Dunaje a zříci se vlivu v Podunají -> nový car Alexander II. (1855-81) musel připustit určité reformy – nebrání průmyslové revoluci, zavedena omezená městská samospráva a roku 1861 zrušil nevolnictví x vliv velkostatkářů na venkově nezmenšen a samoděržaví trvá. Rusko začíná dobývat západní Turkestán, kde se tamní chanáty staly Ruskými protektoráty, smlouvou s Čínou získává přiamuří x 1867 jako bezcenné území prodává Aljašku USA.
Věda a kultura v polovině 19 století
Rozvoj podnikání vedl k završení první průmyslové revoluce a k dalšímu rozvoji vědy a techniky – v 50. letech se začíná těžit ropa -> petrolejové lampy, a první pokusy se spalovacím motorem. V 60. letech se začíná využívat elektřina, když Verner Siemens vynalezl dynamo a objevují se vynálezy usnadňující život – šicí stroj – Singer, psací stroj – Remington, byl položen podmořský telefonní kabel z Evropy do USA a v Londýně začalo jezdit metro.
Z věd se nejvíce rozvíjejí: biologie a chemie – Jan Evangelista Purkyně – buněčná teorie Selmveis – hygiena, asepse, Charles Darwin – evoluční teorie 1859 X odpor církve a konzervativců. Luis Pasteur – očkování proti vzteklině, pasterizace (tepelná úprava tekutin), Alfred Nobel (Švéd) – dynamit, Dimitrij Ivanovič Mendělejev – periodická tabulka prvků.
Technika ovlivňuje i architekturu -> nové stavební materiály, jako železo, železobeton, sklo x objevují se historizující styly, jako novorenesance, nebo novogotika a umění začíná reagovat na společenské problémy -> vzniká realismus = snaha o pravdivé zobrazení skutečnosti -> vznik fotografie – malíř Lui Daguerre (1839). Nejvíc se realismus rozvíjí v literatuře – Charles Dickens (Děti v průmyslové Anglii, Oliver Twist, David Copperfield), Honorré de Balzac – Špatnosti Buržoazní společnosti, Nikolaj Vasilievič Gogol – kritika ruského měšťanstva, Fiodor Michalejovič Dostojevski – Sociální problémy Ruska, Lev Nikolajevič Tolstoj – Stav Ruské společnosti.
Rakousko a Čechy do nástupu Bachova absolutismu
Přes porážku revolucí procházelo Rakouské císařství liberální modernizací, zvláště v hospodářství a státní správě. Prováděcí zákony upravily podmínky výkupu z roboty – robotní povinnost byla kapitalizována a rozdělena na třetiny – třetinu museli uhradit rolníci, třetinu uhradil stát a třetinu si musela uhradit šlechta, za to, že byly zrušeny povinnosti vrchnosti. Výkup z roboty urychlil rozvoj zemědělství – za peníze z výkupu se modernizují velkostatky -> nové budovy (stodoly, sýpky) a nové stroje (sečky, mlátičky), nové stroje si pořizují i bohatší sedláci.
Vláda také… jednotný celní a daňový prostor, rozvíjí se telekomunikace – telegraf a poštovní známky. Byla vytvořena státní správa, místo vrchnostenské – základem obce (později samosprávné), nově vytvořeny okresy a bylo upraveno soudnictví a trestní řád.
Ještě počátkem 50. let vycházejí nezávislé noviny (např. Havlíčkův Slovan), ale konzervativci posilují svůj vliv -> v srpnu 1851 tichý státní převrat = vláda se stala jen poradním orgánem císaře a jemu byla odpovědná, 1851 silvestrovské patenty = oktrojovaná ústava zrušena jako „nevhodná a nepřiměřená“ a byla nahrazena zásadami organického řízení – obnoven absolutismus a cenzura a omezeno spolčovací právo. Všechna moc se soustředila u císaře, jehož oporou se stal ministr vnitra Alexandr Bach, tj. policie s četnictvem, armáda, úřednictvo a katolická církev.
Posledním pokusem o revoluci byla snaha radikálních demokratů o májové spiknutí v roce 1849 x spiklenci například Sabina Frič nebo Sladkovský byli pozatýkáni předem a tentokrát odsouzeni k tvrdým trestům.
Pod vlivem revolucí v Jižní a Západní Evropě svolal klub Repeal shromáždění do Svatováclavských lázní v Praze, kde byla přijata petice císaři požadující: obnovení jednoty ZKČ (ale toto Moravané odmítli), rovnoprávnost Čechů a Němců, zrušení roboty a poddanství, svobodu tisku, shromažďování a vyznání. Císař v kabinetním listu sice všechny požadavky akceptoval, ale jejich řešení odkázal na budoucí říšský sněm -> 10. dubna ustaven národní výbor (spojením Čechů a českých Němců), který měl připravit volby do zemského sněmu. Brzy však došlo k roztržce, kvůli volbám do Frankfurtského sněmu na území Čech, a když Palacký za Čechy účast odmítl, Velkoněmci odešli z národního výboru -> počátek názorového oddalování Čechů a Němců v Čechách.
Během jara 1848 se revoluce začíná šířit i mimo Prahu – začínají vycházet další noviny, Národnímu výboru dochází z českého venkova stovky petic, týkajících se budoucí ústavy a roboty. Oficiálně vznikají dobrovolnické sbory na obranu revoluce, a to měšťanské národní gardy a studentská akademická legie. Šafařík zakládá spolek Lípa Slovanská a na červen byl do Prahy svolán Slovanský sjezd s cílem ukázat sílu Slovanských národů v Rakousku a podpořit Austroslavismus.
Pod vlivem revolucí v Evropě se aktivizuje Maďarská inteligence v čele s Liošem Košutem a Šandorem Peterfim a po březnovém povstání ve Vídni byla ustavena samostatná Uherská vláda a Uherský sněm pak zrušil robotu, uzákonil občanská práva a místo latiny zavedl jako úřední řeč Maďarštinu. Revoluce také ovlivnila i další národy v Uhrách – už v březnu požadují Chorvati sjednocení všech Chorvatů, zrušení feudalismu a vytvoření samostatné Chorvatské armády, jejímž bánem (tzn. velitelem) zvolili Rakouského důstojníka Jelačiče. V květnu se sešlo shromáždění Slováků v Liptovském Mikuláši a ludový túr zformuloval národní požadavky: uznání slováků za národ, uznání slovenštiny jako oficiálního jazyka, vlastní sněm. Se svými národními požadavky se ozývají i Sedmihradští Rumuni a Banáčtí Srbové x Uherská vláda všechny požadavky odmítá, čímž staví nemaďarské národy proti sobě -> Slované podporují císaře proti Maďarům a v září zahájil bán Jelačič tažení na Pešť x Maďarům se podařilo jeho vojska vytlačit z Uher a dalšímu útoku Rakouské armády zabránilo povstání ve Vídni.
Pod vlivem dění v Německu vypuklo 13. března povstání ve Vídni -> Metrnich donucen uprchnout, císař Ferdinand I. jmenoval novou vládu a slíbil svolat ústavodárný sněm. Na obranu revoluce vznikly národní gardy a 25. dubna byla vydána první ústava – liberálům vyhovovala x radikálové jí odmítali -> vláda využívá rostoucího napětí mezi stoupenci revoluce a chce rozpustit národní gardy -> velký odpor -> vláda jednak slíbila volby do ústavodárného sněmu, ale současně císař odjel z Vídně a vláda nařídila uzavřít vysoké školy, aby revoluční studenti opustili Vídeň -> opět bouře, vláda vyhlašuje volby a 22. července začal jednat ústavodárný říšský sněm x ignorovali ho Maďaři a Italové, kteří chtěli vlastní stát. Po měsíci jednání přijal sněm 7. září 1848 nejdůležitější zákon – zákon o zrušení roboty a poddanství, čímž v Rakouském císařství definitivně končí feudalismus.
Na konci léta posílili odpůrce revoluce úspěchy maršála Radeckého v Itálii a vláda se rozhodla vojensky zlikvidovat revoluci v Uhrách x Řijnové povstání ve Vídni, protože obyvatelé Vídně vojenský zásah odmítali -> císař utekl do Olomouce a povstání po 3 týdnech krutě potlačil generál Vindiškréc.
Říšský sněm se přesunul do Kroměříže a dále připravoval ústavu x kancléřem se stal Vindiškrécův švagr Felix Schwarcenberg a připravuje ukončení „hry na revoluci.
- postup revoluční vlny Německem
- postoj pruského krále na jaře 1848
- ustavení národního shromáždění ve Frankfurtu
- maloněmci x velkoněmci
- změna vlády v Prusku
- konec nár. shromáždění
- poměry v Německu po skončení revoluce
V červencové monarchii (červencová revoluce) měla největší moc finanční velkoburžoazie -> střední a drobná buržoazie je nespokojena s neúčastí na řízení země, protože byl vysoký volební cenzus. V polovině 40 let přišla neúroda, která vyhrotila zásobovací problémy -> opozice pořádá shromáždění zvaná bankety, na nichž požaduje volební reformu x shromáždění 22. února vláda zakázala -> vypukla únorová revoluce – do 24. února bylo v Paříži 2000 barikád, spojili se studenti, dělníci a buržoazie -> král uprchl a 25. února byla vyhlášena republika. Pro nezaměstnané byly zřízeny národní dílny dotované z daní a bylo zavedeno všeobecné hlasovací právo, což byla chyba, protože venkov nežil revolucí -> ve volbách zvítězili ve městech liberálové, ale na venkově monarchisté -> národní dílny jako neefektivní zrušeny, aniž by se řešilo postavení nezaměstnaných -> červnové povstání dělníků v Paříži, které bylo během 4 dnů krvavě potlačeno a zneužito proti republikánům -> vyhlášen výjimečný stav a byla přijata nová ústava, která byla hodně monarchistická – prezident byl sice volen, ale sám pak jmenoval polovinu parlamentu a všechny vysoké úředníky a důstojníky -> v prosinci 1848 prezidentem zvolen Ludvík Bonaparte a poměry se rychle vrací do předúnorových dob.
Itálie byla rozdělena na řadu států, kde často vládla cizí dynastie a navíc trpěla řadou hospodářských problémů. Nejhorší byla situace na jihu -> už v lednu 1848 vypuklo povstání na Sicílii proti Španělským Burbonům, které se brzy rozšířilo i do Neapolska, v únoru do Toskánka a v březnu do Piemontu a do papežského státu -> všude jsou vyhlašovány liberální ústavy. Když vypukla revoluce ve Vídni, vzbouřilo se i rakouské Benátsko a Lombardsko -> Sardinský král Karel Albert využívá situaci a vyhlašuje Rakousku válku, s cílem ovládnout Itálii x v červenci 1848 je v bitvě u Custozzy poražen Rakouským maršálem Radeckým a přistupuje na příměří. Mezitím se zaktivizovali revoluční demokraté vedení Massinim, Garibaldi vytváří dobrovolnické sbory, chystá se plán konfederace Italských států a v Benátkách, Florencii a Římě byly vyhlášeny republiky.
V březnu 1849 Sardinie opět vyhlásila válku Rakousku a opět byla poražena maršálem Radeckým v bitvě u Novary -> Rakousko si svá území udrželo a v létě padly městské republiky, i když v Benátkách až po bombardování -> na trůny se vracejí vyhnaní vládci x revolucionáři musí uprchnout a Itálie zůstává nesjednocenou.
V západní Evropě se ve 30. letech liberálové dostali buď přímo k moci (Británie, Belgie) nebo k velkému vlivu ve společnosti (Francie) x ukazuje se, že liberalismus je výhodný jen pro majetné -> rozšiřuje se demokratismus, prosazující skutečné přiznání a užívání svobod všemi občany bez ohledu na majetek, zvláště požadavek všeobecného rovného hlasovacího práva.
V jižní a střední Evropě byly revoluce a povstání poraženy -> emigranti z těchto zemí odchází do liberálnějších států, zvláště do liberálních kantonů Švýcarska -> 1834 zakládá v Ženevě Josephe Mazzini hnutí Mladá Evropa združující emigranty zvláště z Itálie, Německa a Polska, kteří se pod hesly Francouzské revoluce snažili neúspěšně spasit své země.
Ve 40. letech se
Čechy v době předbřeznové
Po smrti Františka I. se roku 1835 stal 2 rakouským císařem Ferdinand I. (1835-48) – Jako poslední korunovaný český král Ferdinand V. Byl slabomyslný a tak za něj vládla státní rada, vedená kancléřem Metternichem a hrabětem Kolowratem -> přetrvává politická strnulost Rakouska a nechuť ke změnám -> vedoucí postavení ve společnosti si stále udržuje šlechta x během průmyslové revoluce se společnost stále více rozvrstvuje a stále sílí měšťanstvo = buržoazie.
Ve 30. letech ustupuje do pozadí jazyková stránka obrození a hlavním cílem se stává zajištění politické svébytnosti národa -> ve 40. letech se vytváří 2 politické proudy:
Liberálně demokratický – František Palacký, František Ladislav Rieger a Karel Havlíček-Borovský, Palacký přišel s programem austroslavismu = Rakousko se přemění ve federaci rovnoprávných národů a bude přirozenou ochranou slovanů a jednotným hospodářským prostorem
Radikálně demokratický – Karel Sabina, Emanuel Arnold, Josef Václav Frič – který měl za cíl rozbít nereformovatelné Rakousko.
Vzniká řada debatních klubů, například Radikální Repeal a debatních stolních společností. Reprezentativním střediskem se stala Měšťanská beseda v Praze, založená roku 1846. Zvyšuje se i význam novin, které stále častěji publikují nevládní názory.
Počátky průmyslové revoluce v Čechách
České země byly nejvyspělejší částí Rakouska, čehož dokladem byla už roku 1791 průmyslová výstava, protože tou dobou se už začínají manufaktury měnit v továrny, zvláště v textilnictví a papírenství. I v Čechách se výrazně rozvíjí doprava: Josef Božek zkonstruoval parovůz a paroloď, Josef Resl – zkonstruoval a v Terstu vyzkoušel lodní šroub, František Antonín Gerstner řídil výstavbu první konězpřežky v Evropě (mimo Anglii), (České B. – Linec), Jan Perner řídil výstavbu železnice z Brna do Prahy -> 1845 první vlak v Praze. Už roku 1841 vyplul první český kolesový parník z Obříštví do Drážďan.
Také se rozvíjely instituce podporující průmyslový rozvoj – 1803 byla založena České polytechnická škola (dnes ČVUT), jejíž prvním ředitelem byl František Jozef Gerstner. České peněžní ústavy – Spořitelna a Pojišťovna. Vzniká i sdružení podnikatelů – jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách.
Nové výrobní postupy se prosazují i v zemědělství – roku 1827 zkonstruovali bratranci Veverkové ruchadlo a začíná vznikat potravinářský průmysl – cukrovary: Dobrovice a Dačice, kde byl roku 1841 vynalezen kostkový cukr. Pivovary: Plzeň a Budějovice. Lihovary – zpracování brambor.
Počátky dělnického hnutí
Rozvoj průmyslu a liberalismu sice vedl k osvobození poddaných od feudálních povinností, ale současně je přinutil k práci za jakoukoli mzdu -> snahy o zlepšení situace dělníků. V první polovině 19. stol. hledají řešení utopičtí socialisté: Henry-Saint Simon (svět mají řídit lidé práce, vědci, podnikatelé, dělníci), Charles Fourier – navrhl rozdělit společnost do družstev a přerozdělovat zisky, Robert Owen – založil továrnu, kde poskytoval sociální zabezpečení, ale zkrachoval, protože měl větší náklady.
Utopičtí socialisté se neprosadili, protože požadovali dobrovolné přerozdělení zisků -> od pol. 19 stol. se prosazují revoluční socialisté vycházející z toho, že ke zlepšení postavení dělníků může dojít jedině revolucí: Augis Blankqui – vytvářel spiklenecké buňky chystající revoluci, Michael Bakunin – navrhoval zničit stát a vytvořit samosprávné komuny -> anarchismus projevující se útoky na státní úřady.
Klidnější cestu navrhovali: Ferdinand Lassalle: důraz kladl na volební právo, družstevnictví a státní podporu, Joseph Proudhon: malovýroba dle potřeb společnosti (velké vlastnictví je krádež hodnot vytvořených prací). Nejpropracovanější systém vytvořili Karel Marx a Bedřich Engels, kteří v manifestu komunistické strany třídní boj dělníků proti buržoazii, všeobecnou revoluci, zestátnění továren a kolektivní vlastnictví. Marx v knize Kapitál provedl analýzu tehdejšího kapitalismu a navrhl řešení
První průmyslová revoluce v Evropě
Od konce 18. Století se průmyslová revoluce šíří z Anglie do dalších zemí, zvláště do Francie, Pruska, USA a pak Rakouska. Z odvětví se nejvíc rozvíjí doprava. -> v roce 1807 sestrojil v USA Robert Fulton říční parník (řeka Hudson) a roku 1814 postavil v Anglii George Stephenson parní lokomotivu -> od roku 1825 pravidelné železniční spojení. Dalším odvětvím byly telekomunikace – 1837 sestrojil Američan Samuel Morse telegraf, včetně dorozumívacího kódu.
Užívání parního stroje vyvolalo potřebu uhlí (koksu) a železné rudy -> vznik železáren u dolů a řek. Zvláště v Porýní, Porúří (řeka rúr) (Jestekroupy), v Belgii a ve Slezsku.
Důležité se stávají technické vědy (průmysl – termodynamika) a banky (financování výroby) proměňují se také výrobní vztahy – buržoazie se definitivně stává samostatnou společenskou vrstvou, která v duchu ekonomického liberalismu požaduje od státu stanovení jednotných vnějších podmínek (tzn. Norem podnikání) x nezasahování do vnitřních záležitostí (do postavení dělníků).
Dochází ke snižování výrobních nákladů zaváděním strojů do výroby, ale přetrvává dlouhá pracovní doba (10-14 hodin) a nízké mzdy <-> zaměstávání dětí (i 10 letých) a žen -> dochází k paradoxu. Stroje práci usnadňují a současně i berou -> živelné stávky, v Anglii hnutí rozbíječů strojů.
Velká Británie v první polovině 19. Století
Vznikají tzv. Dopisující společnosti (dopisují si s jinými revolucionáři, požadují všeobecné volební právo). Dělnická hnutí – akce proti mechanizaci výroby. Nově vzniklá průmyslová centra získala zastoupení na úkor shnilých městeček. -> Zdvojnásobení počtu voličů (necelá ¼ obyvatel). Chartisté (charta lidu), požadovali všeobecné volební právo, parlament požadavky odmítá.
Povstání v Polsku a v Belgii
Červencová revoluce ve Francii (1830)
Ludvík 18, bratranec 16, liberálové sílí, proti konzervatisté. Nová ústava – zachovává revoluční reformy, volební právo jen ti nejbohatší, velkostatkáři brzdí rozvoj průmyslu. 1824 se králem stává Karel X., chce obnovit absolutismus, navrátit zabavený majetek. Prohlubují se problémy, kritika krále, v březnu výzva k odstoupení, král nechal Parlament rozpustit. -> 25. Července zavádí cenzuru, propuká revoluce 27., 29 Karel zdrhá. Vojáci se přidávají ke vzbouřencům – La Fayette obnovil národní gardy (generál).
Povstání děkabristů
Za Napoleonských válek se řada důstojníků seznámila s ideály VFR (velké fran. Rev.) -> Po skončení válek byli propuštěni a znovu se prosazoval tupý drill. Car Alexandr I. (1801-25) opustil náznaky liberalismu a zavedl silně konzervativní režim, jehož oporou byl ministr války Arakčejev, který zřizoval vojenské osady (nevolníci současně vojáci), posiluje se vliv pravoslavné církve, která pomáhá uchovávat stávající poměry.
Liberální důstojníci zakládají tajné spolky – nejvýznamnější Jižní spolek, vedený Pestělem, který navrhl novou ústavu, a severní spolek, vedený Muraviovem, který připravoval povstání -> když v listopadu 1825 zemřel car a nastalo bezvládí (protože následník se vzdal trůnu) vypuklo povstání děkabristů – část armády obsadila centrum Petrohradu, ale měla malou podporu -> nový car Mikuláš I. (1825-55) povstání rychle a krutě potlačil, posílil moc tajné policie, cenzury a církve a potlačoval vše nové – mimo jiné průmyslovou revoluci a železnice -> Rusko se zakonzervovalo jako zaostalý stát.
Počátkem 19 století zesílila Národní hnutí na Bálkáně – nejprve povstali Srbové proti Janičárům a pak vypukla Rusko-Turecká válka (první) v níž Rusko obsadilo Podunají, ale kvůli blížícímu se Napoleonovi muselo roku 1812 uzavřít Bukurešťský mír, kterým získalo jen Besarábii (Východní Moldávie) a příslib autonomie Srbsku.
1820 vypuklo povstání Janinského paši Aliho proti Sultánovi -> povstali i Rumuni a Řekové, ale Ali byl zabit a do Řecka vpadla vojska Egyptského paši Mehmeda Aliho -> 1822 masakr na ostrově Chíjos (25.000 mrtvých, 50.000 zotročeno). -> Rozhořčení a zděšení v Evropě -> pomoc stovek dobrovolníků (mimo jiné básníka Byrona) x rozpory ve Svaté Alianci <- Metrnich odmítá zásah proti legitimní turecké vládě x Británie, Francie a Rusko podporují -> Británie s Francií v roce 1827 v bitvě u Navarina zničili Turecké loďstvo a Rusko znovu obsadilo Podunají -> 1829 Drinopolský mír = Turecko muselo uznat autonomii Srbska, Valašska a Moldavska, volný průjezd lodí úžinami (Bospor a Dardanely) a nezávislost jižního a středního Řecka – ale Řeckého krále dosadily velmoci.
Už během protinapoleonského povstání vyhlásili v roce 1812 Španělské kortesy liberální ústavu, která sice zachovala monarchii, ale uzákonila základní občanské svobody, zrušila inkvizici, odstranila překážky v podnikání x po skončení Napoleonských válek navrátivší se panovníci zrušili všechny reformy, obnovili moc šlechty a církve a pronásledovali všechny liberální skupiny x po několika letech znovu dochází k povstání – 1820 nejprve ve Španělsku vzpoura plukovníka De Riega, který odmítl odjet do Ameriky potlačovat povstání a znovu vyhlásil liberální ústavu a potom v Itálii, kde v Neapolsku povstali Karbonáři a v Piemontu vyměnili krále a vyhlásili ústavu po Španělském vzoru x Svatá Aliance chystá odvetu a na Opavském kongresu se dohodli na intervenci proti každému povstání proti legitimnímu vládci -> v roce 1821 rakouská vojska potlačila povstání v Itálii a roku 1823 Francouzská armáda potlačila De Riegovo povstání ve Španělsku -> navrátivší se král Ferdinand 7. Rozpoutal krutý teror a popravil vůdce povstalců, ale když po jeho smrti jeho bratr Don Carlos neuznal nástupnictví princezny Isabely a roku 1833 vypukla Karlistická válka, liberálové spolu s Británií a Francií podpořili Isabelu x šlechta, církev a Svatá Aliance Dona Carlose -> ve válce byli Karlisté poraženi, ale liberální změny se neprosadily.
Po vzoru americké a francouzské revoluce se nejprve vzbouřili černošští otroci na Haiti, kde byla roku 1804 vyhlášena nezávislá republika. V době Napoleonské okupace Španělska se vzbouřili osadníci ve Španělských místokrálovstvích x první vlna povstání v Mexiku a Venezuele skončila neúspěšně – farář Hidalgo byl zastřelen, ale Bolívarovi se povedlo uprchnout, využívá další nestability ve Španělsku a roku 1819 vytvořil z Nové Granady Velkou Kolumbii. K Bolívarovi se přidali i další a také poráží Španěly – San Martin v Argentině, Čile a Peru, Itúrbide v Mexiku, Sacre v Ekvádoru a Sán Bolívar v Bolívii, Portugalce v Brazílii porazil Don Pedro. X Španělsku zůstaly jen Kuba a Portoriko.
Simon Bolívar chce všechny nově vzniklé státy sjednotit, ale podařilo se to jen v případě Velké Kolumbie a Spojených provincií Střední Ameriky, protože místní vládcové a velkostatkáři se nechtějí nikomu podřizovat. Navíc, USA sice podporují boj proti Španělsku, ale sami mají v regionu zájmy -> 1823 vyhlásili Monroeovu doktrínu (=Amerika, severoameričanům) -> četné války mezi novými státy o území se surovinami, nastolovány vojenské diktatury, velké federace se rozpadají -> trvá nestabilita, která USA vyhovuje.
Druhé období obrození (zhruba 20 až 40 léta 19 století) má charakter rozvoje jazyka a literatury, již svébytného českého jazyka -> jazykovědci obohacují češtinu o slova nutná k popsání poznatků 19. Století a spisovatelé se svými literárními díly snaží vyrovnat ostatním literaturám, filolog Václav Hanka i padělky (rukopisy královédvorský a zelenohorský).
Rozvoj obrození stále pomáhá česká vlastenecká šlechta ve státních funkcích například hrabě Kašpar ze Šternberka. Roku 1818 založil vlastenecké muzeum (později české, dnes národní), kde v dalších letech výrazně působil František Palacký. Začínají vycházet české časopisy: časopis českého muzea, Květy, a roku 1831 byla založena Matice Česká = nadace pro vydávání českých knih.
Významné osobnosti:
- Josef Jungmann – jazykovědec, přebíral a vytvářel nová slova a sepsal česko – německý slovník.
- Bratři Preslové – botanické a chemické názvosloví
- František Palacký – historik, sepsal dějiny národa českého a vytvořil koncepci Českých dějin, vycházející ze vztahu Čechů a Němců
- Pavel Jozef Šafařík – Slavista a národopisec a propagátor všeslovanské myšlenky (Rusko záštitou Slovanů)
- Václav Kliment Klicpera a Jozef Kajetán Tyl – dramatici,
- František Ladislav Čelakovský, Jan Kolár a Karel Hynek Mácha – básníci
- Jan Evangelista Purkyně – přírodovědec
Po porážce VFR (velké francouzské revoluce) se ukázalo že osvícenské myšlenky svobodu nepřinesly a prosazují se konzervativci. Navíc se řada umělců odvrací od přísných forem klasicismu -> od současnosti nastává obrat k minulosti, lidovosti a přírodě. Romantičtí umělci zdůrazňují individualitu každého jedince a důležitý je osobní citový prožitek. -> Hrdinou je vnitřně rozervaný, okolím nepochopený jedinec.
Architektura – budují se tzv. Anglické parky, jako uměle vytvořená, volná příroda a často dochází k přestavbám středověkých sídel (např. Hluboká). Významní umělci: spisovatelé: George Gordon Biron, Walter Scott, Adam Mitskievicz, Sandor Petofi, Karel Hynek Mácha, Friedrich Shiller, Viktor Hugo, Alexander Sergejevič Puškin. Hudebníci: Karl Maria von Veber, Richard Vagner, Gosephe Verdi, Fridrich Chopin. Malíři: Eugene Delacroix, William Turner.
Vůdčí silou společnosti se místo šlechty začíná stávat měšťanstvo, které si vytváří svůj styl, Biedermeyer – znaky: útulná domácnost, pohodlný nábytek a oděv. Vychází knihy pro zábavu i poučení, například Domácí kuchařka Magdalény Dobromily Etigové.
Za vlády Františka II. (1792-1815) se ze strachu z Velké Francouzské Revoluce a kvůli odporu šlechty a církve definitivně omezují/ruší Jozefínské reformy a vliv znovu získávají konzervativci a v zahraniční politice -> Rakousko se aktivně účastní válek proti Francii -> častý pobyt cizích vojsk, navíc František II. Rozpustil SŘŘ a nechal se korunovat Rakouským císařem. Po porážce u Vagramu dochází ke změně zahraniční politiky – kancléř Metrnich dynastickým sňatkem obnovil spojenectví s Francií x po bitvě národů byl Metrnich hlavním organizátorem Vídeňského kongresu a tvůrcem Svaté Aliance a autorem uspořádání Evropy minimálně na 30 let. Ve vnitřní politice se uplatňuje tzv. Metrnichovský absolutismus (=potlačování všech snah o reformy, vláda se opírá o tajnou policii a cenzuru) x nebrání rozvoji hospodářství a národního života, pokud budou obrozenci apolitičtí a nenapadat státní zřízení. -> z univerzity byl vyhozen matematik Bolzano, hlásající bohemismus. simon.jun(zav)seznam.cz Rakousko modernizuje – 1811 vydán občanský zákoník, který platil do poloviny minulého stojetí
- malíři:
- sochaři:
- spisovatelé:
- skladatelé:
Pod vlivem osvícenství prosazují panovníci reformy modernizující stát. V Rakousku vrcholí germanizace a poněmčování českých měst, protože němčina byla celostátní úřední řečí × pod vlivem osvícenství si podmaněné národy začínají uvědomovat vlastní svébytnost → vytvářejí se národní hnutí a vznikají tzv. jazykové obrany, které poukazují na úroveň předbělohorské češtiny a na slavnou minulost Čech a Čechů.
Velký vliv na rozvoj českého národního hnutí mělo zrušení jezuitského řádu a pak zrušení nevolnictví a vydání tolerančního patentu, které umožnily volný pohyb obyvatelstva a náboženskou toleranci. Kromě národního hnutí je prosazováno zemské vlastenectví – prosazuje ho šlechta jako protiklad centralizace × prosazuje se tzv. rakušanství = usiluje o vytvoření celorakouského státního národa × část vzdělanců prosazuje bohemismus = dvojjazyčný český národ.
V 70. letech 18. století se začíná vytvářet novodobá česká věda – Gelasius Dobner vydal kritiku Hájkovy kroniky a snaží se podat pravdivý obraz českých dějin. Ignác Born a hrabě Kinský založili Soukromou společnost pro rozvoj věd, která se roku 1784 změnila na Královskou českou společnost nauk. Začínají vycházet české knihy a noviny, začínají se hrát český divadelní představení a čeština se znovu více prosazuje ve městech.
Národní obrození je proces vytváření novodobého českého národa, zpočátku na bázi zemského patriotismu, tzn. Čech je ten kdo žije v Čechách, později na bázi jazykové, tzn. Čechem je ten kdo mluví česky → vytváří se český jazykový národ.
První období obrození (80. léta 18. století – 10. léta 19. století) má ráz vědecký, tzn. jazykovědci popisují stav češtiny (latinsky nebo německy) a jde jim hlavně o záchranu jazyka. Vůdčí osobností byl jazykovědec Josef Dobrovský, který sepsal dějiny a mluvnici češtiny a německo-český slovník. Další osobnosti: František Martin Pelcl – jazykovědec a první profesor češtiny na universitě, Václav Matěj Kramérius – novinář a vydavatel – od roku 1789 vydával Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny a v nakladatelství Česká expedice vydával české knihy, Václav Thám – dramatik, jeho hry se hrály v Nosticově divadle a ve Vlasteneckém divadle (Boudě), překladatel, sestavil první básnický almanach, Antonín Puchmajer – básník a překladatel.
Začínají vznikat české kulturní instituce – pro uchování šlechtických sbírek vznikla Společnost vlasteneckých přátel umění, která roku 1799 založila Akademii výtvarných umění, a roku 1811 byla založena Pražská konzervatoř.
Počátky napoleonských válek
Když skončilo příměří s Británii, Napoleon začal chystat invazi do Británie a vytváří silné loďstvo (zabral i španělské) × (21.října) 1805 v námořní bitvě u Trafalgaru bylo francouzské loďstvo zničeno britským admirálem Nelsonem.
× na pevnině porazil Napoleon 3. intervenční koalici (2. prosince) 1805 v bitvě 3 císařů u Slavkova (Francie vs. Rakousko & Rusko) a další rok porazil Pruskou armádu → Napoleon rozhoduje o uspořádání v Evropě, na trůny v Nizozemí, Itálii a Španělsku dosadil své příbuzné, (17. července) 1806 vytvořil v jihozápadním Německu Rýnský spolek, který je mu podřízený → 6. srpna 1806 definitivně zanikla Svatá říše římská. Napoleonovi se odmítla podřídit Británie → (21. listopadu) 1806 vyhlášena kontinentální blokáda na dovoz anglického zboží a vplouvání anglických lodí do přístavů × obchodně zničit Británii se nepodařilo.
Když Napoleon opakovaně porazil Prusko a Rusko, byl v červenci 1807 uzavřen Tylžský mír = Prusko ztratilo území dobytá v 18. století a místo zaniklého Polska bylo zřízeno Varšavské velkovévodství pod francouzským vlivem × 1808 vypuklo ve Španělsku povstání, které bylo vojensky potlačeno, ale ve vnitrozemí Španělska dál trvala partyzánská válka.
Konec napoleonských válek
Protifrancouzského odboje ve Španělsku se pokusilo využít Rakousko a zaútočilo na Rýnský spolek × po počátečních úspěších bylo 6.7. 1809 v bitvě u Wagramu drtivě poraženo a následným mírem se stalo francouzským spojencem – princezna Marie Luisa byla dokonce provdána za Napoleona → Napoleon na vrcholu moci – Francouzské císařství sahá od Hamburku až k Římu (zrušil Papežský stát), kontroluje i Španělsko, jižní Itálii, Německo (Rýnský spolek), Korutansko a Dalmácii (Ilyrské provincie) × Rusko odmítlo dodržovat kontinentální blokádu → Napoleon chystá intervenci (600 000 vojáků) → vlastenecká válka Rusů vedená generálem Kutuzovem → 7.9. 1812 bitva u Borodina – nerozhodná → Rusové vyklidili Moskvu (← Francouzi neměli co narabovat) a Kutuzov donutil Napoleona ustupovat stejnou cestou → 26.11. 1812 v bitvě na Berezině zničena většina francouzské armády a Napoleon uprchl → evropské státy se chystají k další válce × Napoleon buduje novou armádu → 19.10. 1813 bitva národů u Lipska – Napoleon poražen → 11.4. 1814 abdikuje a odchází do vyhnanství na ostrově Elba × na jaře 1815 se vrací → tzv. stodenní císařství (20.3.-22.6.) × definitivně poražen 18.6. 1815 v bitvě u Waterloo → uvězněn na ostrově Svaté Heleny u Afriky.