České země po nástupu Habsburků, habsburská monarchie 17. století
Čechy na poč. 16. století – 9/10 půdy vlastní šlechty, zhoršující se postavení poddaných (znevolňování, omezování osobní svobod, morová epidemie roku 1520).
– Řemeslná výroba – ojedinělé manufaktury, většinou cechovní charakter, rozvoj hutnictví a hornictví, těžba stříbra v Jáchymově, sklářství.
Čechy představují nejbohatší habsburskou državu, růst zemědělské a řemeslné výroby, ale zhoršení postavení země ve srovnání se záp. Evropou (země je Habsburky vykořisťována), po zámořských plavbách se obchodovalo hlavně po moři, Čechy bez možnosti směňovat luxusní zboží, přes Čechy již nevede žádná důležitá obchodní cesta jako dřív (Čechy ohraničeny hustými lesy a horami) – české země zchudly a zaostaly – obchodní kapitál (předpoklad kapitalistického rozvoje) se zde nesoustřeďoval tak rychle jako na západě.
1526 bitva u Moháče -> zahynul zde poslední jagellonský panovník Ludvík Jagellonský→ boje proti Turkům
Touha Habsburků ovládnout Evropu – Ferdinand I. si dělal zálusk na český trůn (i na uherský), vyrukoval s nástupnickou smlouvou (Habsburkové uzavřeli nástupnickou smlouvu s Jagellonci – jestliže jeden z těchto dvou rodů zanikne, druhý zaujme jeho pozici a bude vládnout a spravovat území druhého), tu však šlechta odmítla uznat, proběhly volby.
Nakonec však byl přece jen zvolen – 23. 10. 1526.
Nakonec však byl přece jen zvolen – 23. 10. 1526.
Ferdinand I. (1526 – 1564)
- první Habsburk na českém trůně
- jeho manželka Anna Jagellonská
- představitel silného rodu, což znamenalo dobrou obranu proti Turkům
- slíbil, že bude sídlit v Praze, obklopí se českými rádci a nebude prosazovat katolictví → slib porušil, ihned po svém zvolení se přesunul do Vídně, obklopil se rakouskými rádci a začal prosazovat katolictví
- zvýšil daně na války proti Turkům
- mladší bratr španělského krále, římského císaře Karla V.
- 1526 16. 10. uznán části uherské šlechty uherským králem
- při nástupu na český trůn sice potvrdil kompaktáta, ale začal prosazovat katolictví – odpor lidu – náb. konflikty
- 1527 – snaha o centralizaci země
- vznikly dvorské úřady ve Vídni – společné pro celou monarchii
- dvorská rada – to byla tajná rada řídící zahraniční politiku
- dvorská komora – nadřízený finanční orgán- byrokratický aparát, přesné účetnictví, kontrola zdrojů příjmů do královské pokladny, dohled na clech, výnosy stříbrných dolů – Čechy vykořisťovány
- 1556 byla ustanovena i vojenská rada – panovník dosazoval úředníky do jednotlivých zemí – růst jejich pravomoci, omezování svobod stavů a práv měst
- úředním jazykem v říši se postupně stávala němčina
- protihabsburský odboj českých stavů – protesty české šlechty a města proti trvalému a rostoucímu odčerpávání financí ze země ve prospěch cizích záležitostí, růst daní, zásobování vojska a proti centralizaci
- 1546 – 1547 podnět – Šmalkaldská válka, Habsburkové proti Šmalkaldskému spolku německých protestantských knížat vedenému saským kurfiřtem Janem Fridrichem, společný zásah Karla V. a Ferdinanda I. – finanční prostředky od českých stavů, ale Češi odmítli mobilizaci (sami byli protestanti), přijat povstalecký program (požadavek odstranění dosavadních Ferdinandových opatření, začali stavět armádu proti Ferdinandovi) – odboj českých stavů snadno potlačen a tvrdě potrestán (nerozhodnost, neschopnost jednotného postupu i strach) po porážce Šmalkaldského spolku u Mühlberka 1547 rozpad českého odboje, kapitulace české šlechty – odevzdání zbraní, daně, pokuty za odboj, konfiskace pozemkového majetku, města ztrácejí samosprávu, do čela měst dosazováni panovníkovi hejtmani nebo rychtáři, do Prahy povoláni jezuité ( 1556 ) – prosazovali katolictví, úpadek kališnictví.
- 1547 – vedl správu v zemi jako místodržitel Ferdinand Tyrolský (druhorozený syn Ferdinanda) dohled
- 23. 8. – 3. 9. 1547 – Bartolomějský sněm v Praze – potvrdil dědičné právo Habsburků na český trůn, omezil moc šlechty.
- 1561 – obnoveno pražské arcibiskupství (naposledy Jan Rokycana roku 1435)
- 1556 příchod jezuitů → šíření kultury a vzdělanosti x pálení knih a pronásledování odpůrců
- 1558 německým císařem → 1564 umírá
Maxmilián II. (1564 – 1576) tzv. „černá ovce“
- liší se od habsb. panovníků jiným založením → podpora lutherské reformace, stýká se s lutheránskými kazateli, pohrdá katol. zvyky → znepokojení Habsburků – chtěl být císařem, musel přísahat věrnost katolicismu
- stavy vědí, že bude tolerantní v oblasti náboženství → snaha donutit ho rozšířit náboženských svobod →1575 – ČESKÁ KONFESE – poddaný nemusel mít stejné náboženské vyznání jako jeho pán – tlak dynastie – reakce: přislíbeno pouze ústně, písemně nepodepsal (ochrana vl. zájmů → v případě podpory – nebezpečí života)
Rudolf II. (1576 – 1611)
- Maxmiliánův syn, vychováván na španělském dvoře
- psychicky nemocný → nevyrovnaná osobnost, genetické problémy → z pohledu Habsburků nejslabší panovník
- rozporuplná vláda – spíše než politice se věnoval kultuře → 1583 Praha centrum kultury a sídelním městem krále
- boje s Turky – mír roku 1590
- snaha bratra Matyáše vydobýt pomocí moravských stavů trůn a stát se panovníkem celé říše
- roku 1608 vtrhlo vojsko rakousko-uherské konfederace na Moravu, moravské stavy v čele s Karlem ze Žerotína podpořilo Matyáše
- Češi podpořili Rudolfa (ale za slib uspokojit jejich politické a náboženské požadavky)
- 1608 Libeňský mír – rozštěpení monarchie
- za podporu českých nekatolíků musí potvrdit českou konfesi → 1609 vydán Rudolfův majestát = uzákoňuje českou konfesi
- 1611 snaha změnit poměry s pomocí bratrance Leopolda (psovského biskupa) → neúspěch – rezignace na českou korunu, ponechání titulu císaře sv. říše římské → 1612 umírá, nástup Matyáše → konec éry Prahy jako sídelního města, vláda místodržících
Rudolfinská Praha – tzv. „zlatá Praha“
- výstavné a pohostinné město = politické, společenské a kulturní centrum Evropy → od r. 1583 sídelní město, nejlidnatější město habsburské říše
- manýrismus (= sloh mezi renesancí a barokem) – odklon od ren. zákonů a přesnosti, příklon k subjektivnímu vnímání – nebyl moc přijat lidmi → těžko zařaditelný
- nejcennější předměty shromážděny na Hradě → nejbohatší sbírky díky Rudolfově zálibě v cenných předmětech → rozkradeno Švédy za 30 – tileté války vědci: Jan Kepler, Tycho de Brahe, Giordano Bruno
- různí podvodníci, alchymisti → snaha najít kámen mudrců, vytvořit zlato z jiných kovů, elixír života
- alchymisté: Edward Kelley, John Dee
- pověst o vytvoření umělého člověka Golema moudrým rabínem Jehudou Löw ben Bezalel
Matyáš
(1611 – 1619)
– vládl z Vídně, přestože v Čechách byl uznán Majestát
– začal prosazovat katolictví (opět nátlak španěl. větve Habsburků)
– prosadil za svého nástupce Ferdinanda II., bezohledného katolíka, pověstného svým postupem proti reformaci ve Štýrsku.
(1611 – 1619)
– vládl z Vídně, přestože v Čechách byl uznán Majestát
– začal prosazovat katolictví (opět nátlak španěl. větve Habsburků)
– prosadil za svého nástupce Ferdinanda II., bezohledného katolíka, pověstného svým postupem proti reformaci ve Štýrsku.
FERDINAND II. ŠTÝRSKÝ
- poté, co Matyáš zemřel, se stává jeho následníkem
- stoupenci absolutní moci x stoupenci stavovských principů (na jedné straně stojí absolutistická monarchie, která je katolická jako Španělsko, na druhé straně se prosazuje kapitalismus s republikánským zřízením, kde se prosazuje protestantství)
- velmi tvrdý, pronásledoval protestanty
- v Berouně byl uzavřen evangelický kostel, v Hrobech rozbořen
- nekatoličtí stavové si takové jednání nedali líbit, byla to pro ně poslední kapka → i přes zákaz císaře se sjeli do Prahy na sjezd nekatolických stavů (21.5. 1618 do pračeského Karolina) → po bouřlivém jednání 23.5. 1618 vtrhli čeští stavové (Harant, Jindřich Matyáš Thurn,…) na Pražský hrad a 2 přítomné místodržící VILÉMA SLAVATU a JAROSLAVA BOŘITU Z MARTINIC i písaře FILIPA FABRICIA vyhodili z oken (spadli do odpadků a hnoje, nic moc se jim nestalo
- po defenestraci ustanovili čeští stavové dne 25.5. 1618 30-ti členné vládnoucí direktorium (v čele Václav Vilém z Roupova), Habsburkové byli sesazeni, Morava zůstala neutrální. Českým králem se stal FRIDRICH FALCKÝ.
Fridrich Faltský (1619 – 1620)
- (vedoucí protestantské unie)
- neosvědčil se, nerozuměl poměrům
- docházelo i k rozporům, protože jako kalvinista prováděl obrazoborectví, se svými druhy znesvětil hrobky českých králů
- panoval krátce: léto 1619 – 8.11. 1620 = „zimní král“ (vládl 13 měsíců)
Stavové věděli, že Habsburků je hodně, proto počítali s pomocí:
a) Nizozemsko → peněžně (v té době byly žoldnéřské armády), Nizozemci neplatili tak moc, jak si Češi představovali
b) uherští protestanti
c) Anglie → příbuzenské svazky, anglický král měl za manželku dceru Fridricha Falckého Annu
a) Nizozemsko → peněžně (v té době byly žoldnéřské armády), Nizozemci neplatili tak moc, jak si Češi představovali
b) uherští protestanti
c) Anglie → příbuzenské svazky, anglický král měl za manželku dceru Fridricha Falckého Annu
- Naopak Habsburkové měli finanční pomoc a žoldnéřské vojsko od španělských příbuzných a dalších zemí (německá katolická liga, polský král i luteránského kurfiřta saského JANA JIŘÍHO, který zradil protestanty)
- Na počátku se českým stavům daří → obsadili Prahu, byli v ofenzívě a dostávají se až k Vídni (chtěli útočit na císařský palác, Harant dokonce nechal odstřelovat okna paláce) → avšak museli ustoupit, jelikož nepřicházela pomoc a nebyly peníze, na podzim 1620 se štěstí českých stavů odvrátilo. Císařská armáda vrhla do Čech, postupovala od jižních Čech k Praze → střet obou vojsk se odehrál 8.11. 1620 na BÍLÉ HOŘE → bitva trvala pouhé 2 hodiny, stavovská vojska se rozutekla (neměla žold), nejdéle setrval moravský pluk, ale i ten byl poražen u Letohrádku Hvězda. Habsburkové proti nim nasadili generála BUKVOJE → ten je zatlačil až k Praze. Císařská armáda obsadila Prahu, zbabělý král Fridrich Falcký utekl.
Na trůn se opět vrací Ferdinand II. (1620 – 1637)
Roku 1626 (Morava) a 1627 (Čechy) bylo vydáno „Obnovené zřízení zemské“ (dokument), který obsahoval:
1) jediné povolené náboženství katolické, protestanti buď do 6 měsíců přestoupí na katolictví, nebo odejdou ze země
2) Habsburkové získávají dědičné právo na český trůn
3) posílena pozice panovníka na úkor stavů
4) obnoven zemský sněm, ale scházet se mohl jen z vůle panovníka, nejpřednější stav = duchovenstvo
5) podlomen politický význam měst
6) udělování inkolátu = obyvatelské právům, šlechtické „státní občanství“ → pronikání němectví do Čech
7) ztráta suverenity domácího soudního systému
8) suverenita Koruny české postupně oklešťována, ve Vídni centrální orgány soustátí
9) čeština zrovnoprávněna s němčinou → ve skutečnosti byla čeština vytlačována ze škol, úřadů → stala se „nářečím“, periferním jazykem
– Tzv. mandát Ferdinanda II. (1627)
1) jediné povolené náboženství katolické, protestanti buď do 6 měsíců přestoupí na katolictví, nebo odejdou ze země
2) Habsburkové získávají dědičné právo na český trůn
3) posílena pozice panovníka na úkor stavů
4) obnoven zemský sněm, ale scházet se mohl jen z vůle panovníka, nejpřednější stav = duchovenstvo
5) podlomen politický význam měst
6) udělování inkolátu = obyvatelské právům, šlechtické „státní občanství“ → pronikání němectví do Čech
7) ztráta suverenity domácího soudního systému
8) suverenita Koruny české postupně oklešťována, ve Vídni centrální orgány soustátí
9) čeština zrovnoprávněna s němčinou → ve skutečnosti byla čeština vytlačována ze škol, úřadů → stala se „nářečím“, periferním jazykem
– Tzv. mandát Ferdinanda II. (1627)
-
→ Z Čech vypovězena nekatolická šlechta a měšťanstvo (Nizozemí, Polsko, Sasko, Slovensko – Trenčín, Žilina). Dochází tak k emigraci elity národa-Vlna zabavování majetku (konfiskace): cizím šlechticům (Buquyové, Gallasové, Piccollominiové,…) byl dáván majetek české šlechty, která musela odejít.Hospodářský úpadek: ražena znehodnocená tzv. „dlouhá mince“ (snížený obsah stříbra, cena mince se snížila na 1/10), vzestup cen, státní bankrot 1623 (tzv. „kalada“), úpadek měst, lupičství, zpustošené oblastiPolitický, národnostní a kulturní útisk: násilná rekatolizace, výchova dětí v katolických školách, zavedena cenzura, zrušen majestát, 4 pražské univerzity byly spojeny v jedinou Karlo-Ferdinandovu univerzitu
- po smrti Ferdinanda II. nastupuje jeho syn Ferdinand III.
Ferdinand III. (1637 – 1657)
- prováděl rekatolizaci umírněněji než jeho otec
- na sklonku jeho vlády byli české země skoro plně katolické
- jeho prvorozený syn zemřel a na trůn nastoupil jeho druhorozený syn Leopold I.
Situace před válkou
Kromě hospodářských rozdílů se zostřily rozpory náboženské, ve vyspělých zemích probíhají reformace, kdežto v zaostalých upevňování katolictví.
Vznik znepřátelených táborů – španěl. a rakouští Habsburkové bojují za vítězství protireformace, za likvidaci ústupků (např. Majestát z roku 1609), podpora katolické ligy v říši, papež, drobná it. knížata, králové polsko-litevské říše.
Proti nim stojí protihabsburská koalice – Nizozemí (úsilí o konečné mez. uznání) plus podpora Francie, Anglie, Unie v říši, z části severské země, česká stavovská opozice, opozice v Uhrách.
Válka měla několik fází, začala roku 1618 nábož. a politic. konfliktem v Čechách
Konflikty mezi stavovskou opozicí v Čechách a v Uhrách a Habsburky přerostly hranice monarchie. Dostaly se do souvislosti s přiostřením mezinár. situace v německé říši, kde se vytvořila bojová seskupení – KATOLICKÁ LIGA – v čele s Max. Bavorským a KALVINISTICKÁ UNIE (Fridrich Falcký). Existuje také 3. skupina – Luteráni , kteří si však nevytvořili samostatnou organizaci, přecházejí ze strany na stranu podle toho, jak se jim to hodí.(Jan Jiří Saský)
Habsburkové podporovali evropskou protireformaci, tedy i ligu. Dostali se do rozporu s novými tendencemi v ekonomice a společnosti v Nizozemí, Anglii a Francii, které se orientovali na Unii. Tak vznikly protikladné mezinár. tábory. Jejich konflikt vyvrcholil ve Třicetileté válce
Vznik znepřátelených táborů – španěl. a rakouští Habsburkové bojují za vítězství protireformace, za likvidaci ústupků (např. Majestát z roku 1609), podpora katolické ligy v říši, papež, drobná it. knížata, králové polsko-litevské říše.
Proti nim stojí protihabsburská koalice – Nizozemí (úsilí o konečné mez. uznání) plus podpora Francie, Anglie, Unie v říši, z části severské země, česká stavovská opozice, opozice v Uhrách.
Válka měla několik fází, začala roku 1618 nábož. a politic. konfliktem v Čechách
Konflikty mezi stavovskou opozicí v Čechách a v Uhrách a Habsburky přerostly hranice monarchie. Dostaly se do souvislosti s přiostřením mezinár. situace v německé říši, kde se vytvořila bojová seskupení – KATOLICKÁ LIGA – v čele s Max. Bavorským a KALVINISTICKÁ UNIE (Fridrich Falcký). Existuje také 3. skupina – Luteráni , kteří si však nevytvořili samostatnou organizaci, přecházejí ze strany na stranu podle toho, jak se jim to hodí.(Jan Jiří Saský)
Habsburkové podporovali evropskou protireformaci, tedy i ligu. Dostali se do rozporu s novými tendencemi v ekonomice a společnosti v Nizozemí, Anglii a Francii, které se orientovali na Unii. Tak vznikly protikladné mezinár. tábory. Jejich konflikt vyvrcholil ve Třicetileté válce
30-TILETÁ VÁLKA 1618-1648
-zachvátila převážnou část Evropy
příčiny:
1) Habsburkové chtějí ovládnout celou Evropu (už jsou tak popředu, měli: České země, Rakousko + Alpské země, Španělsko, formálně Německo).
2) Stoleté vyvrcholení boje mezi katolíky a protestanty (anomálie katolická Francie bojuje proti katolickým Habsburkům, cítí se jimi ohrožena a obklopena).
3) Habsburkové chtějí prosadit absolutismus, nechtějí druhý typ vlády = stavovský systém (rozhodování na sněmech).
znepřátelené tábory:
1. katolíci
a) španělská a rakouská větev Habsburků
b) katolická liga v Německu = katolická knížata, které vedl MAXMILIÁN BAVORSKÝ
c) ideologická a finanční podpora Říma a papeže
d) drobná italská knížata
e) králové polsko-litevské říše
1. katolíci
a) španělská a rakouská větev Habsburků
b) katolická liga v Německu = katolická knížata, které vedl MAXMILIÁN BAVORSKÝ
c) ideologická a finanční podpora Říma a papeže
d) drobná italská knížata
e) králové polsko-litevské říše
2. protestanti
a) protestantská unie v Německu = luteránská knížata, které vedl falcký kurfiřt FRIDRICH FALCKÝ
b) Skandinávské země v čele se Švédskem a Dánskem (Dánsko ovládlo Norsko, Švédsko mělo i Finsko)
c) Francie
d) Nizozemí
e) česká stavovská opozice
f) opozice v Uhrách a na Slovensku – GABRIEL BETLÉM
a) protestantská unie v Německu = luteránská knížata, které vedl falcký kurfiřt FRIDRICH FALCKÝ
b) Skandinávské země v čele se Švédskem a Dánskem (Dánsko ovládlo Norsko, Švédsko mělo i Finsko)
c) Francie
d) Nizozemí
e) česká stavovská opozice
f) opozice v Uhrách a na Slovensku – GABRIEL BETLÉM
země mimo konflikt:
a) Anglie → protestanty podporovala pouze finančně, protože zde probíhala anglická revoluce
→ příbuzenské svazky, anglický král měl za manželku dceru Fridricha Falckého Annu
b) Rusko → byli pravoslavní a měli své problémy
c) Balkán → patřil Turkům a ti do toho nezasahovali
1. fáze – válka česká ( 1618 – 1620 )
- hl. odpor se zaměřuje proti královským místodržícím (Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata – oba prosazují katolictví)
- 23. 5. 1618 – delegace českých stavů vtrhla na pražský hrad, vnikli do kanceláře nejvyšších zemských úředníků – pražská defenestrace – místodržící byli vyhozeni z oken, s výjimkou zranění Slavaty přežili pád bez úhony (z 18 metrů do příkopu plného odpadků a hnoje)
- 25. 5. – zvolena vláda 30 direktorů – prozatimní převzetí správy země (v čele Václav Vilém z Roupova) složena rovným dílem ze všech 3 stavů – panstva, rytířstva i měšťanstva
- ze země jsou vyhnáni jezuité
- vytvořeno žoldnéřské vojsko, hledalo podporu a spojence mezi nepřáteli Habsburků. Matyáš se s tím nehodlal smířit, začal formovat vojsko, hledá také spojence. Češi čekali pomoc od Unie, ale ta nepřišla. Nicméně ani Matyášova armáda nebyla nijak zvlášť silná.
- 1619 – Matyáš umírá, opozice svrhla Ferdinanda II. Štýrského a za českého krále zvolila Fridricha Falckého – tzv. zimní král.
- Mysleli si, že takto bude snažší získat pomoc od Unie a Falcký měl dokonce kontakty s Anglií a Nizozemím.
- Osou celé akce měla být zahraniční pomoc, ta se ovšem nedostavila → Anglie poslala pouze jeden pluk, Francie nic, a Nizozemí se částečně podílelo finančně. Největší pomoc poslalo Sedmihradsko (Gábor Bethlen).
- Ferdinand II. si dělal zálusk na trůn, získal hodně spojenců – Ligu, Španělsko a překvapivě Jana Saského.
- V rozhodující bitvě 8.11. 1620 na Bílé hoře byla stavovská vojska poražena → nebyla to velká bitva, měla však obrovské důsledky pro Čechy
- Fridrich Falcký uprchl z Čech a Ferdinand II. ovládl celé Čechy
- Nastupuje tedy Ferdinand II. ( 1619 , 1620 – 1637 ) – nastalo rozsáhlé pronásledování opozice
- Zřízeny speciální soudy, zatýkání předních účastníků povstání, konfiskace jejich majetku – vězení či popravy.
- 21. 6. 1621 – poprava 27 vůdčích účastníků povstání na Staroměstském náměstí v Praze, původně doporučeno 51 poprav, kat Jan Mydlář poprava 3 pánů (Václav Budovec, Jáchym Ondřej Šlik , Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic), 7 rytířů a 17 měšťanů.
- → 12 hlav bylo napíchnuto na Staroměstskou věž
- – Konfiskace půdy emigrantů a členů odboje – 3/4 veškeré půdy – odměny prohabsbursky orientované šlechtě – např. Albrecht z Valdštejna – roku 1625 velitelem císařských vojsk.
2. fáze – válka falcká ( 1621 – 1623 )
- pomsta Habsburků, snaha dokončit postih všech členů protihabsburského odboje v Čechách
- vpád bavorského a španělského vojska do Falce
- Fridrich Falcký si získal podporu Unie a Nizozemí, stejně přišel o obě Falce, na říšském sněmu byl zbaven hodnosti kurfiřta, tu získal Max. Bavorský.
3. fáze – válka dánská ( 1625 – 1629 )
- Obava Nizozemců z úspěchů Habsburků (1621 skončilo 12leté příměří mezi Španělskem a Spojeným Nizozemím) → vznik širší protihabsburské koalice v Haagu (tzv. haagská koalice) – roku 1625- kterou tvořili Nizozemci, Dánsko-norské království a Anglie, k níž se později připojil i Fridrich Falcký a Gábor Bethlen
- Hlavním cílem koalice byla obrana jednotlivých říší před Habsburskou expanzí a zabezpečení zájmů na Baltském moři
- Dánské vojsko vtrhlo do Německa – král Kristián IV. – pomoc Sedmihradska a Osmanské říše – nebezpečí pro Ferdinanda II. z obou stran, pomoc císaři v tísni nabídl Albrecht z Valdštejna (silná 15 000 armáda financována z vlastních prostředků) plus Max. Bavorský.
- Albrecht porazil spojence vedené Mansfeldem u Dessavy 1626 (severně od Lipska), téhož roku pomohl Tillymu (od roku 1620 generál katolických vojsk) porazit dánského krále.
- Valdštejn obsadil Meklenbursko, Šlesvicko, Holštýnsko a Jutsko.
- Svá vojska měl i v Braniborsku a Pomořanech. Jeho armáda (již 90 000) byla pravou pohromou pro obyvatele oblastí, kudy prošel.
- Roku 1629 byl uzavřen Lübecký mír – slib krále Kristiána, že nebude zasahovat do situace v Německu.
- Na nátlak říšských stavů císař zbavil Valdštejna velení a rozpustil jeho vojsko (obava z jeho moci).
4. fáze – válka švédská ( 1630 – 1635 )
- roku 1630 vpád armády švédského krále Adolfa Gustava II. do Pomořan – velice kvalitní armáda a vystupuje jako ochránce protestantů, získal si řadu spojenců – Sasko, Braniborsko.
- Využil toho, že Albrecht byl odvolán z velení císařských armád.
- Gustav získal pod nadvládu většinu Německa → porazil Tillyho v bitvě u Breitenfeldu, roku 1631 táhnul do z. a s. částí Německa. Sasové z jeho podnětu obsadili roku 1631 Čechy, ovládli Prahu (byli sňaty hlavy popravených pánů) – vojevůdce Arnim.
- Valdštejn znovu povolán k vrchnímu velení vojsk, Albrecht vytlačil Sasy z Prahy a došlo k bitvě u Lützenu (listopad 1632) – nedaleko Lipska, nerozhodná bitva, spíše vítězství Švédů, ale padl Gustav II. Adolf.
- Po jeho smrti značně opadla švédská aktivita, do čela švédských vojsk se postavil kancléř Axel Oxenstierna.
- Albrecht pověřen jednáním se Švédy, zřejmě vedl jednání, při kterém mu Švédové nabídli českou korunu, když přestoupí na jejich stranu.
- Císař ho začal podezřívat. Roku 1633 sice Albrecht porazil Švédy u slezské Stínavy, ale propustil všechny zajaté důstojníky – nedůvěra obou stran, 1634 zbaven velení jako zrádce, 25.2. 1634 v Chebu zavražděn.
- Roku 1634 byla švédská vojska poražena generálem Tillym u Nördlingenu, spojenci začínají sami rozvazovat spojenectví se Švédy a začínají je vytlačovat z Německa.
- Roku 1635 – Pražský mír – mezi Habsburky a Saskem – Sasko přestoupilo k Habsburkům a za to získávají obě Lužice – zmenšování českého království.
5. fáze – válka švédsko francouzská ( 1635 – 1648 )
- název je zavádějíc, nebojují proti sobě, ale proti Habsburkům
- Francie již dříve podporovala Švédsko, místo náboženské motivace v popředí obhajoba státních zájmů, přeměna války v tažení za kořistí.
- vylidnění a zpustošení nejcivilizovanější části celé stř. Evropy
- mocenský konflikt Francie a Habsburků, Habsburkové obklíčili Francii ze všech stran
- Kardinál Richelieu se spojil roku 1635 s Nizozemím a vypověděl válku Španělsku.
- Švédská vojska obsadila Prahu 1636 a získali převahu v Německu
- roku 1643 Francie zastavila nápor Španělska vítězstvím u Rocroi.
- V letech 1639 – 1642 probíhali švédské vpády do českých zemí (gen. Banér)
- hospodářská krize v Čechách a v Německu.
- Začalo vycházet najevo, že ani jedna strana není schopná zvítězit, dotáhnout válku ke konci.
- 1645 – vítězství Švédů v bitvě u Jankova (sever od Tábora) – jedna z nejkrvavějších bitev 30 – tileté války, k celkové porážce Habsburků stačilo velice málo. Jiří Rakoczi – nástupce Bethlena po jeho smrti roku 1629, za podpory Turků bojoval s Habsburky – zmocnil se Košic a většiny vých. Slovenska – uzavřel pro sebe výhodný mír v Linci.
1646 – vpád švédských vojsk na naše území
- 1648 obsazeny Hradčany a Malá strana vojskem generála Königsmarka, plenění Prahy, poslední vojenská operace v Čechách, uloupení většiny vzácných uměleckých sbírek (na 3 000 předmětů).
- mírová jednání probíhají od roku 1644 ve dvou vestfálských městech, v katolickém Münsteru (s Francií) a protest. Osnabrücku (se Švédy)
- 24. 10. 1648 – podepsána mírová smlouva mezi všemi stranami – tzv. Vestfálský mír – kompromis mezi válčícími stranami, místo nábožen. svobody byl v popředí boj o politic. a územní zisky, soupeřící strany přijaly zákon koho vláda toho víra
- Nejvíce si polepšila Francie (území až k Rýnu, část Alsaska, Verdun), a Švédsko (část Pomořan, ústí Odry, Labe, Vesery plus državy v sever. Německu)
- Dědicům Fridricha Falckého vrácena Dolní Falc.
- Braniborsko získalo zbytek Pomořan, Sasko Lužice, Bavorsko, Horní Falc a kurfiřtský hlas.
- nově vzniklé celky – potvrzena nezávislost Švýcarska a Sev. Nizozemí, zachována rozdrobenost Německa.
- Rakousko – mírné oslabení, ale postavení ve stř. Evropě si vcelku udrželi, mohou prosazovat ve svých zemích katolictví.
Doba pobělohorská, 2. nevolnictví
- Bitva na Bílé hoře znamenala konec české samostatnosti. Český stát se stal součástí rakouské nadnárodní monarchie a vzdálil se západu.
- V politické oblasti znamenala pobělohorská doba (1620-1740) pro české země nešťastné období, v kulturní oblasti naopak velmi plodné (baroko).
- Úbytek obyvatelstva – české země měly kolem 4 milionů, po Bílé hoře klesl počet na 3 miliony, materiální ztráty, územní ztráty. Lidé umírali bídou, hladem, nedostatkem a na choroby.
- Tvrdá netolerantní vláda Habsburků → mohli uplatnit svůj absolutismus.
- Habsburkové válčili nejen ve 30-tileté válce, ale i po ní → př. s Francií (o Německo), ale hlavně s Turky (ti chtěli do střední Evropy), obsadili jižní Slovensko, nájezdy na jižní Moravu, roku 1683 dokonce došli až k Vídni vedl je KARA MUSTAFA → stavěly se proti nim pevnosti (př. Leopoldov, Šance,…).
- Významný vojevůdce, který vybojoval vítězství např. u ZENTY byl EVŽEN SAVOJSKÝ → narodil se v Paříži, získal hodnost generále, vyznamenal se v bitvě s Turky, pro jeho malou postavu a zálibu v hnědé barvě mu vojáci dali přezdívku „malý kapucín“
- Na české země byly uvaleny těžké daně, první soupisy poddanské = rustikální půdy (katastry), berní rula (soupis půdy pro berní účely), lánové rejstříky. Ztížily se robotní povinnosti obyvatelstva → „druhé nevolnictví“
- Namísto protestantských šlechticů zde byla dosazována cizí šlechta (př. italští Pikolonini, na Chodsku Lamingerové, Wansberckové,…) → tato cizí šlechta byla k českým nevolníkům necitelná, chtěla je vysávat → chtěli po nevolnících stejný užitek jako před válkou, ale to nebylo možné, jelikož nevolníků hodně ubylo
- Nevolníci nemohli tuto situaci nadále, vystát → docházelo tak k nevolnickým povstáním a vzpourám:
a) zbojnická skupina pod vedením JURAJE JÁNOŠÍKA (roku 1713 chycen, za živa naražen za žebra na hák)
b) v tomto regionu to byl ONDŘEJ ŠEBESTA (možná Fuciman) → zabit
c) valašská povstání na Vsetínsku a v Kopřivnici (Valaši byli nepoddajní, původem z Rumunska)
d) v letech 1692-1695 probíhalo povstání na Chodsku (pánové vzali Chodům práva) → v čele povstání stál JAN SLADKÝ zvaný KOZINA (roku 1695 oběšen v Plzni). Proslavil se svým výrokem, výzvou Lomikara na boží soud. Jeho statek po něm zdědil syn Adam.
e) nejrozsáhlejší povstání vypuklo roku 1680, zpočátku úspěšné (málem se císaři vymklo), nakonec neúspěšné
b) v tomto regionu to byl ONDŘEJ ŠEBESTA (možná Fuciman) → zabit
c) valašská povstání na Vsetínsku a v Kopřivnici (Valaši byli nepoddajní, původem z Rumunska)
d) v letech 1692-1695 probíhalo povstání na Chodsku (pánové vzali Chodům práva) → v čele povstání stál JAN SLADKÝ zvaný KOZINA (roku 1695 oběšen v Plzni). Proslavil se svým výrokem, výzvou Lomikara na boží soud. Jeho statek po něm zdědil syn Adam.
e) nejrozsáhlejší povstání vypuklo roku 1680, zpočátku úspěšné (málem se císaři vymklo), nakonec neúspěšné
- 1713-1714 morová epidemie. Nízká hospodářská výroba, narozdíl od evropských zemí zde nebyly téměř žádné manufaktury. Tato zaostalost se projevila pak např. ve válce s Prusy. Stavy: duchovenstvo-jediná vrstva společnosti, která po Bílé hoře posílila. Vysoká šlechta ze země většinou odešla. Nižší šlechta utrpěla, protože se katastrofálně zmenšily možnosti její obživy. Před Bílou horou vlastnila čtvrtinu půdy v zemi, po Bílé hoře desetinu.
Pobělohorská společnost
- Pro první léta po Bílé hoře je typický rozmach hlavně katolictví- souvislost s emigrací, výrazem oživených katolických snah je založení dvou nových biskupství v roce 1656 v Hradci Králové a v roce 1664 je obnoveno v Litoměřicích.
- Nejtypičtějším rysem pobělohorské společnosti bylo to, že došlo v českých podmínkách k tzv. druhému nevolnictví. Jako by se ve střední Evropě prodlužoval feudální řád. V celé zemi se opět žije v rámci panství, jehož základem je pozdní feudální velkostatek či velkostatků několik. Lidé žijí na velkostatku spolu s vrchností tvoří uzavřený společenský celek a svému pánovi jsou povinováni robotou, která se konala dokonce třikrát týdně. Feudální vazby nebyly jen povahy nevolnické, robotní, ale šlechtic zasahoval do života lidí významněji. Rozhodoval o sňatcích, zda jejich děti půjdou na studia atd.
- Velkostatky na tom nebyly dobře ani ekonomicky – nedostatek potravin ještě z dob josefínských, museli organizovat přidruženou výrobu-ovčíny, mlýny, rybářství.
- Společnost se rodila tak, že cechy přecházely v první manufaktury- činnost specializovaná. Je potřeba zřídit je i v Čechách- to mohla jen šlechta, ale ona na jednu stranu chtěla mít zaměstnané v zemědělství, proto nevěděla, kde čerpat dělníky pro manufaktury. Proces postupuje pomalu. Manufaktury jsou soustředěné v jednom místě ale i rozptýlené- lidé pracují doma, jsou realizovány v oborech textilnictví, soukenictví, pletařství.
- Roku 1684 je zřízena první manufaktura v Soběchlebech u Teplic, pak v Horním Litvínově- zřídili ji Valdštejnové (vlastnili bohaté Frýdlantsko), ve Slavkově- Kounicové, v Kdyni, v Mochtíně (malá).
Leopold I. (1657 – 1705)
- představitel panovnického absolutismu
- Roku 1680 tedy císař LEOPOLD vydal robotní patent → upravil sice robotní povinnosti, ale i přesto byly velmi tíživé (nevolník musel 3 dny pracovat na pozemku pána, ale když je potřeba, tak i víc), zhoršení situace – většinou se pracovalo 5 dní, pouze jeden den na vlastním, v neděli se nesmělo.
- Dochází k ekonomickému poklesu českých zemí
- 1683 – Turci obléhají Vídeň → jejich porážka a postupný odchod na Balkán
Josef I. (1705 – 1711)
- syn Leopolda I.
- pokračoval ve válce o španělské dědictví
- vznikla komise pro revizi Obnovení zřízení zemského
Karel VI. (1711 – 1740)
- bratr Josefa I.
- poslední žijící Habsburk v mužské linii
- -713 – pragmatická sankce – v případě vymření mužské linie vládnoucího rodu přecházela vláda na ženskou linii – zajistil uznání dokumentu od Španělska, Ruska, Nizozemí a Svaté říše římské
- ve válce o dědictví polské ztratil Neapolsko a Sicílii
- Války s Turky
- tažení 1529 na Vídeň, roku 1540 sultán Süleyman obsadil převážnou část Uherské nížiny.
- Uhry byly rozděleny roku 1547 na 3 části –
a. Budinský pašalik (Uherská nížina připojena k Turecké říši)
b. Sedmihradsko – polosamostatný stát závislý na Turecku
c. uherské království – vládnou zde Habsburkové, ovládají pouze zbytek – část Slovenska a Chorvatska.
b. Sedmihradsko – polosamostatný stát závislý na Turecku
c. uherské království – vládnou zde Habsburkové, ovládají pouze zbytek – část Slovenska a Chorvatska.
- Po celé 16. století muselo uherské království čelit nájezdům Turků
- 1563 soustředěný útok Turků podél jižní hranice Slovenska – Komárno a Bratislava
- Habsburští žoldnéři místo aby bránili území, spíše ho drancovali.
- Rudolf II. roku 1590 uzavírá s Turky mír (draze vykoupený penězi), ale netrval dlouho.
- Turci začali znovu útočit → Rudolf vytvořil 2 armády – jednu poslal do Chorvatska (jižní křídlo obrany) a druhou poslal do jižního Slovenska – bezradnost Habsburských vojsk → 1594 jejich porážka, dobyt Ráb (chránil přístup ke Komárnu).
- Spojencem Uher se stal Zikmund Báthory (pozemkový magnát, vlastnil pozemky v Uhrách a Sedmihradsku)
- 1598 znovu získal Ráb, roku 1606 v listopadu byl s Turky uzavřen mír (trval 20 let), Komárno zůstalo uherské, odškodnění nepřítele 200 000 dukátů od Habsburků.
- osvobozovací boje zahájil Leopold I. (1657 – 1705), vybudoval obranné pevnosti (Leopoldov na Slovensku, ale i Terezín v Čechách)
- 1683 bitva u Vídně, obrovská turecká přesila (vedl vezír Kara Mustafa), Vídeň bránil Karel Lotrinský a významnou pomoc přivedl polský král Jan II. Sobieski, pomoc Saska a Bavorska, porážka Turků
- Turci byli postupně z Uher vytlačeni (zásluha vojevůdců Karla Lotrinského a Evžena Savojského), 1699 se Turci mírem v Karlovcích zřekli vlády v Uhrách
Pojmy:
Cenová revoluce
Cenová revoluce
- konec 16. – 17. století
- po zámořských objevech se do Evropy dostalo příliš mnoho zlata = inflace
- růst cen zboží
- vyvolána zejména levnou těžbou a dovozem zlata a stříbra z Ameriky
- revoluce poklesla hodnota mezd a feudálních platů
Jan Ámos Komenský
Největší spisovatel pobělohorské emigrace a poslední biskup jednoty bratrské se narodil v roce 1592 v Nivnici u Uherského Brodu na jihovýchodní Moravě.
V době svých studií se rozhodl vytvořit velký slovník (Poklad jazyka českého) a encyklopedii (Divadlo veškerenstva věcí) – obě díla zůstala nedokončena.
V roce 1621 byl nucen opustit vlast se svou ženou i dětmi. Při útěku před španělskou armádou, poztrácel část rukopisů a přišel o celou knihovnu. Jeho žena se nakazila morem, který byl v té době rozšířen v Přerově a zemřela. Poté se Amos stěhoval na různá místa, ke svým českobratrským šlechtickým přátelům. Naposled pobýval v Bílé Třemešné v Podkrkonoší. Byl zoufalý z osobních nezdarů i z národní tragédie. Hledal útěchu ve víře.
Rok 1628 přinesl tvrdé stíhání nekatolíků, proto Komenský odcestoval do polského Lešna. Toto město bylo azylem pro členy jednoty bratrské.
Anglická parlament pozval Komenského do Anglie, aby zde vytvořil akademii věd, jejímž cílem mělo být šíření jednotného vzdělání a jednotného jazyka po celém světě.
Dalším místem, které Komenský navštívil bylo Švédsko a ve Východním Prusku se usadil na delší dobu. Neopouštěla ho víra v to, že se vyhnanci jednou vrátí zpět do vlasti. Po tom, co se opět vrátil do Lešna, zemřela mu druhá žena.
V roce 1648 jeho víra v návrat emigrantů do Čech, vzala za své, když nastal vestfálský. Zklamaný Komenský se s národem rozloučil, ale nepřestával věřit v lepší budoucnost českého a moravského národa.
V době Švédsko- polské války se ocitlo Lešno v plamenech a Komenský tím přišel o všechen svůj majetek a velkou část svých rukopisů. Největší ztrátou bylo zničení slovníku Poklad českého jazyka a také spisů, ve kterých Komenský spojoval všechny vědní obory.
V roce 1656 Komenský z Lešna odešel a usadil se u přátel v Amsterodamu. Byl slavný a uznávaný. Ve Švédsku v Holandsku i v Uhrách, procházely školy reformou podle jeho zásad. Představitelé Harvardské univerzity v Americe chtěli poznat učení Komenského a pozvali ho na návštěvu.
Jan Amos Komenský zemřel 15.11. 1670. I přesto, že zažil odloučení od vlasti, ztrátu svých žen a utrpení třicetileté války, nepřestal ani ve stáří věřit v lepší budoucnost. Je pohřben v Naardenu – jeho památník je pod ochranou České republiky.
Největší spisovatel pobělohorské emigrace a poslední biskup jednoty bratrské se narodil v roce 1592 v Nivnici u Uherského Brodu na jihovýchodní Moravě.
V době svých studií se rozhodl vytvořit velký slovník (Poklad jazyka českého) a encyklopedii (Divadlo veškerenstva věcí) – obě díla zůstala nedokončena.
V roce 1621 byl nucen opustit vlast se svou ženou i dětmi. Při útěku před španělskou armádou, poztrácel část rukopisů a přišel o celou knihovnu. Jeho žena se nakazila morem, který byl v té době rozšířen v Přerově a zemřela. Poté se Amos stěhoval na různá místa, ke svým českobratrským šlechtickým přátelům. Naposled pobýval v Bílé Třemešné v Podkrkonoší. Byl zoufalý z osobních nezdarů i z národní tragédie. Hledal útěchu ve víře.
Rok 1628 přinesl tvrdé stíhání nekatolíků, proto Komenský odcestoval do polského Lešna. Toto město bylo azylem pro členy jednoty bratrské.
Anglická parlament pozval Komenského do Anglie, aby zde vytvořil akademii věd, jejímž cílem mělo být šíření jednotného vzdělání a jednotného jazyka po celém světě.
Dalším místem, které Komenský navštívil bylo Švédsko a ve Východním Prusku se usadil na delší dobu. Neopouštěla ho víra v to, že se vyhnanci jednou vrátí zpět do vlasti. Po tom, co se opět vrátil do Lešna, zemřela mu druhá žena.
V roce 1648 jeho víra v návrat emigrantů do Čech, vzala za své, když nastal vestfálský. Zklamaný Komenský se s národem rozloučil, ale nepřestával věřit v lepší budoucnost českého a moravského národa.
V době Švédsko- polské války se ocitlo Lešno v plamenech a Komenský tím přišel o všechen svůj majetek a velkou část svých rukopisů. Největší ztrátou bylo zničení slovníku Poklad českého jazyka a také spisů, ve kterých Komenský spojoval všechny vědní obory.
V roce 1656 Komenský z Lešna odešel a usadil se u přátel v Amsterodamu. Byl slavný a uznávaný. Ve Švédsku v Holandsku i v Uhrách, procházely školy reformou podle jeho zásad. Představitelé Harvardské univerzity v Americe chtěli poznat učení Komenského a pozvali ho na návštěvu.
Jan Amos Komenský zemřel 15.11. 1670. I přesto, že zažil odloučení od vlasti, ztrátu svých žen a utrpení třicetileté války, nepřestal ani ve stáří věřit v lepší budoucnost. Je pohřben v Naardenu – jeho památník je pod ochranou České republiky.
Majestát náboženských svobod – (obvykle známý jako Rudolfův majestát) byla listina vydaná Rudolfem II. 9. července 1609. Tato listina potvrzovala svobodu náboženství v Českém království. Zároveň potvrzovala Českou konfesi, kterou jeho otec Maxmilián II. slíbil pouze ústně, a to v roce 1576.
